Vesničan

Přišlo emailem

Názory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce.

Vesničan

oji( více o autorovi > )

26.7.2005

Jsem vesničan. Na vesnici jsem se nanarodil,ale moje žena původem z vesnice se nemohla smířit s životem ve městě. Postavili jsme si tedy malý domeček ve vesnici, které by se kdysi říkalo středisková. Moji počáteční nedůvěru k životu na vesnici mírnila městská hromadná doprava, kterou k nám zavedli, a také škola, poliklinika a čtyři hospody.

Po sedmi letech můžu říct, že mi vesnice poskytuje požitky o kterých jsem jako měšťák nevěděl. Je tady takový zvláštní klid. Lidi se na ulici zdraví a usmívají se na sebe. Ale to nejzvláštnější je to, že se nekrade. Zatím nemám dokončený plot, ale neztratil se mi ani hřebík a to nemluvím o sekačce, kterou parkuji u imaginárního plotku. Má lenost mě ale zavedla tak daleko, že občas zapomínám i zamykat auto se všemi doklady.

Postupně jsem tu atmosféru venkova nasál a plně jsem se zapojil do vesnického života. Pěstuju rajčata a papriky a hlavně pálím kořalku, protože to se přece "musí".

Při debatách se sousedy jsem se však dozvěděl, že atmosféra venkova nepronikla do všech koutů naší vesnice. Na kraji naší vesnice totiž máme satelitní městečko. To je takové to zvlášní uskupení novostaveb vybudovaných ve vizi svobody a podnikatelského baroka. Bydlí v něm lidé, kteří stejně jako já utekli z města. Ale díky tomu, že měli více peněz a méně štěstí v koupi pozemku, jsou narozdíl ode mě nahečmaní na bývalém poli a koukají si do oken přes mrňavé tůje. Přestože jsme jen několik set metrů od sebe, lidi se tam prý nezdraví a novostavby se vykrádají.

...pokračování

Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 966 je zobrazeno pouze 333 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.

Známka 0.0 (hodnotilo 0)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný)