Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Mé pozorování se týká České republiky. Náš starý dobrý Ježíšek, který nám dříve roznášel dárky, má image problém. Těžko se zobrazuje. A když už se někde objeví na obrázku, tak je to takové nedomrlé svaté děťátko, které jen ztěží budí v dětech nadšení. Neviním ani příliš grafiky a malíře, kteří připravují vánoční malůvky, pohlednice a ozdoby. Ono se toho našeho Ježíška opravdu těžko maluje.

Je to smůla. Nejprve byl Ježíšek na mnoho let vyhnán dědou Mrázem. Tehdy to bylo ale takové, téměř sympatické vyhnanství. Oficiálně nebyl, ale v milionech domácností po celé zemi se přesto potají objevoval a i za nejtužšího prdelolezectví naděloval našim dětem pod stromeček. Těšili jsme se na něj, ale pamatuji si, že už tehdy bylo těžké si jej představit.

Přišel rok osvobození. Nic už nebránilo tomu, aby se nám Ježíšek vrátil z emigrace a vykonával svou původní bohulibou činnost na dalších mladých generacích.

Ale ouvej. Objevil se jeho silný konkurent: americký Santa Claus. Dobromyslný dědeček s bílým vousem v červeném kabátě, povykující své HOHOHO (mimochodem, slyšel někdy někdo říci Santu něco jiného?) je hlavičkám dětí i dospělých mnohem přístupnější a bližší. Co na tom, že až nápadně připomíná nenáviděného dědu Mráze? Co na tom, že jeho obraz vznikal teprve od roku 1931 a v konečné podobě se ustálil až v roce 1964 (dávno po tom, co Ježíšek obdaroval celé generace našich předků) jako reklama na Coca Colu? Hlavně, že je tak snadné si jej představit jako symbol Vánoc.

A tak máme v Česku možnost poslat svým známým českou pohlednici s americkým Santa Clausem. Chcete pohlednici s Ježíškem? Snad ji najdete, ale budete muset hodně hledat.

Je to trend doby, řeknete. Tak, jako čerpací stanice Kentucky Fried Chicken (říkám těm restauracím čerpací stanice) zvolna vytlačují z našich měst typicky české zakouřené hospůdky (sice s věčně ucpanými a špinavými záchody, ale přesto milé), tak v myslích našich dětí vítězí komerční, jednoduchý a bezproblémový Santa Claus nad poněkud mystickým a ne tak malebným Ježíškem.

Obávám se, že tato poslední Ježíškova emigrace už bude asi trvalá. A je mi poněkud líto našich dětí. S Ježíškem totiž odchází i kus tradice. Ano, je to církevní tradice a ne všichni jsme věřící (ani já nejsem). Ale je to přeci jen naše tradice. Na rozdíl od té importované ze zámoří.