Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Jíme potraviny z ropy

Dale Allen Pfeiffer( více o autorovi > )

1.12.2005

---

To, co následuje, je nejděsivější článek, jaký jsem kdy četl a jistě také ten nejvíce alarmující, jaký FTW dosud vydala. Všimli jsme si, že CNN, Britain's Independent a Jane's Defence Weekly připustily během minulého týdne existenci ropné krize, s tím, že světové rezervy ropy a zemního plynu mohou být až o 80 % menší, než se předpokládalo. Vidíme rovněž, jak málo pozornosti bylo doposud věnováno množství krizí, které jistě budou následovat.

Následující článek je natolik závažný ve svých důsledcích, že jsem zvolil neobvyklý postup a podtrhnul jsem některá z jeho klíčových zjištění. Udělal jsem to proto, aby si čtenář podtržená fakta zapamatoval jako ta nejdůležitější. Každá takto zvýrazněná věta by měla být znovu přečtena a promyšlena samostatně, aby si čtenář uvědomil její důležitost. Sám jsem po přečtení mnoha z nich vyskočil ze židle a procházel se po pokoji, než jsem byl schopen pokračovat ve čtení.

Dale Allen Pfeifferův výzkum a jeho zpráva potvrzují nejhorší podezření FTW o důsledcích ropné krize a nastolují závažné otázky o tom, co dělat dál. Neméně závažná je také ta, proč v roce voleb prezidenta USA ani jeden z kandidátů toto téma neotevřel. Koneckonců je jasné, že řešení těchto problémů, snad nejzávažnějších za dobu existence lidstva, bude nutně nalezeno jednotlivci a komunitami, nezávisle na vnější nebo státní pomoci. Zda hledání odpovědí začne nyní, nebo teprve až bude krize nevyhnutelná, záleží jenom na nás. - MCR

3. října 2003, 1200 PDT, (FTW) – Lidé (stejně jako jiná zvířata) získávají svou energii z potravy, kterou se živí. Až do minulého století byla všechna potrava na této planetě získána ze slunce pomocí fotosyntézy. Ať už jste jedli rostliny nebo živočichy, kteří se rostlinami živí, energie ve vaší potravě vždy pocházela ze slunce.

Bylo by absurdní se domnívat, že se sluneční záření jednoho dne může vyčerpat. Ne, sluneční záření byl bohatý, obnovitelný zdroj a fotosyntéza živila všechno na této planetě. To také vytvářelo omezení v množství potravy, která mohla být vypěstována, a tím byl také omezen populační růst. Sluneční energie dopadá na Zemi v omezeném množství. Abyste zvýšili produkci potravin, museli jste zvětšit množství obdělávané půdy a omezit konkurenci. Nebylo jiné cesty pro zvýšení množství energie dostupné pro produkci potravin. Lidská populace rostla tím, že vytlačovala nežádoucí konkurenci a přivlastňovala si stále víc a víc dostupné sluneční energie ve všech formách.

Potřeba rozšířit zemědělskou produkci byla jedním z hlavních motivů většiny válek v zaznamenané historii, spolu s rozšiřováním energetické základny (a zemědělská produkce je, po pravdě, podstatným způsobem získávání energie). V okamžiku, kdy Evropané nemohli dále rozšiřovat plochu obdělávané půdy, začali pro sebe dobývat neznámý svět. Objevitelé nových zemí byli brzy následováni dobyvateli, obchodníky a osadníky. Obvyklými důvody pro expanzi by mohly být obchod, hrabivost, moc či pouhá zvědavost, ale ve svém základu šlo vždy o rozšiřování zemědělské výroby. Kamkoliv objevitelé a dobyvatelé cestovali, odvezli si odtamtud občas kořist, ale vždy po sobě zanechali plantáže. A osadníci měli ve zvyku vyčistit prostor a založit si v nové zemi vlastní farmy. Toto dobývání a rozšiřování pokračovalo tak dlouho, až už nebylo co dobývat. Sice se i v dnešní době snaží farmáři a vlastníci půdy rozšiřovat své pozemky, jde už ale jen o zanedbatelné drobky půdy. Dnes je prakticky veškerá obdělávatelná půda na této planetě využívána pro potřeby zemědělství. Zůstávají pouze pozemky příliš příkré, příliš mokré, příliš suché nebo pozemky s nedostatkem živin.¹

V okamžiku, kdy už nebylo možné dále zvýšit výrobu potravin rozšiřováním plochy zemědělské půdy, umožnily nové objevy její lepší využití. Procesy likvidace škůdců a průmyslová revoluce, umožňující intenzivní zemědělství za pomoci mechanizace, urychlily obdělávání půdy a zvětšily množství půdy, o kterou mohl pečovat jeden člověk. S každým zvýšením produkce potravin se lidská populace významně rozrostla.

V tomto okamžiku je téměř 40 % veškerých fotosyntetických procesů na povrchu Země pod kontrolou lidí.² Ve Spojených státech získáváme více než polovinu z tohoto množství.³ Stali jsme se vlastníky všech hodnotných pozemků na této planetě. Zbytek přírody je nucen živořit na místech, která jsme nechtěli. To je jedna z hlavních příčin masového vymírání druhů a rozpadu ekosystémů.

Zelená revoluce

V letech 1950 až 1960 prodělalo zemědělství zásadní transformaci, často označovanou jako zelená revoluce. Zelená revoluce spočívala v industrializaci zemědělství. Část pokroku byla způsobena novými, hybridními odrůdami rostlin, které vedly k větší produkci jedlých částí, například zrní. Mezi lety 1950 a 1960, jak Zelená revoluce transformovala zemědělství na celé planetě, vzrostla produkce zrní o 250 %.⁴ To je ohromný nárůst v množství energie určené pro lidskou spotřebu. Tento nárůst nepochází ze zvýšeného využití slunečního záření, ani ze zvětšené rozlohy obdělávané půdy. Energie získaná Zelenou revolucí pochází z fosilních paliv ve formě umělých hnojiv (zemní plyn), pesticidů (ropa) a zavlažování poháněného fosilními palivy.

Zelená revoluce zvýšila tok energie proudící do zemědělství v průměru 50krát oproti zemědělství tradičnímu.⁵ V extrémních případech je spotřeba energie v zemědělství více než 100krát vyšší.⁶

Ve Spojených státech je ročně spotřebováno 400 galonů (cca 1500 litrů) ropného ekvivalentu k nakrmení jednoho Američana (podle dat z roku 1994).⁷ Spotřeba energie v zemědělství se skládá ze:

• 31 % pro výrobu umělých hnojiv
• 19 % pro pohon zemědělských strojů
• 16 % pro transport
• 13 % pro zavlažování
• 08 % pro chov dobytka (nezahrnuje potravu pro dobytek)
• 05 % pro výrobu pesticidů
• 08 % pro ostatní⁸

Energie potřebná pro balení, chlazení, dopravu do maloobchodních prodejen a domácí přípravu jídla není v těchto číslech zahrnuta.

Aby si čtenář mohl udělat představu o energetické náročnosti moderního zemědělství, výroba jednoho kilogramu dusíku pro hnojivo vyžaduje energii obsaženou v 1.4 až 1.8 litru nafty. A to do ní nezahrnujeme potřebu původní suroviny, což je zemní plyn.⁹ Jak vyplývá z údajů Institutu pro výzkum hnojiv (The Fertilizer Institute, http://www.tfi.org), od 30. června 2001 do 30. června 2002 použili zemědělci v USA 12 009 300 tun dusíkatých hnojiv.¹⁰ Při použití spodního odhadu 1.4 litrů nafty na kilogram dusíku odpovídá toto množství 15.3 miliardy litrů nafty, nebo též 96.2 milionů barelů ropy.

To je samozřejmě pouze velmi hrubé přirovnání pro ilustraci požadavků současného zemědělství.

Řečeno mírně nadneseně, ale pravdivě: jíme ropu a zemní plyn. Kvůli zákonům termodynamiky však není přímá úměra mezi energií do zemědělství vloženou a energií získanou. Každý krok na její cestě je energetickou ztrátou. Mezi lety 1945 až 1994 vzrostlo množství energie vložené do zemědělské výroby čtyřnásobně, zatímco úroda vzrostla pouze trojnásobně.¹¹ Od té doby vklady energie stále rostou, ale úroda se již nezvětšuje. Dosáhli jsme maximální výtěžnosti. Naopak, díky postupnému vyčerpávání půdy, zvýšené nutnosti ochrany před škůdci a zvýšeným energetickým nákladům na zavlažování (jak bylo popsáno výše), musí moderní zemědělství stále zvyšovat své náklady na energii, jen aby zajistilo stávající neměnnou úroveň výroby. Zelená revoluce nezadržitelně spěje k bankrotu.

Cena fosilních paliv

Sluneční energie je obnovitelný zdroj limitovaný množstvím záření dopadajícího na Zemi. Fosilní paliva oproti tomu představují zásoby, které můžeme spotřebovávat téměř neomezenou rychlostí. Z hlediska doby lidského života jsou však zdrojem neobnovitelným. Představují planetární energetickou zásobu, ze které můžeme čerpat jakýmkoliv zvoleným tempem, ale kterou brzy vyčerpáme bez možnosti náhrady. Zelená revoluce sáhla do těchto planetárních zásob a použila jejich podstatnou část ke zvýšení zemědělské výroby.

Celková spotřeba fosilních paliv ve Spojených státech vzrostla 20krát za poslední čtyři desetiletí. Obyvatelé USA spotřebují 20 až 30krát více fosilní energie na hlavu než lidé v rozvojových zemích. Zemědělství je přímo zodpovědné za 17 % veškeré spotřeby energie v této zemi. ¹² Podle údajů z roku 1990 spotřebovávali obyvatelé USA přibližně 1000 litrů (6.41 barelů) ropy na produkci potravin z jednoho hektaru půdy.¹³

V roce 1994 odhadli David Pimentel a Mario Giampetro poměr výstupy/vstupy v zemědělství na 1.4. ¹⁴ Na každých 0.7 kilokalorií (kcal) fosilních paliv vyprodukovalo zemědělství USA 1 kcal potravin. Vstupní údaje pro tento výpočet byly získány ze statistiky FAO (Food and Agriculture Organization of the UN), která zahrnuje pouze hnojiva (bez zahrnutí energie pro výrobu hnojiv), zavlažování, pesticidy (bez zahrnutí energie pro výrobu pesticidů) a palivo pro práci zemědělských strojů. Další energetické vstupy nezahrnuté do výpočtu byly energie a stroje pro sušení plodin, doprava uvažovaných vstupů a výstupů na farmu a zpět, elektřina a stavba a údržba budov a infrastruktury. Pokud bychom přidali tyto náklady do rovnice, výsledný zlomek by se blížil k 1.¹⁵ To stále ještě nezahrnuje energii nutnou pro balení, dovoz do obchodů, chlazení a domácí přípravu jídla.

V následné studii, dokončené později ve stejném roce (1994), se Giampetro a Pimentel pokusili odvodit přesnější poměr mezi energií vloženou a odebranou ze zemědělství.¹⁶ V této studii autoři definovali dvě rozdílné formy energetických vstupů: endosomatickou a exosomatickou energii. Endosomatická energie je získávána pomocí metabolické přeměny energie potravy na energii svalů lidského těla. Exosomatická energie je získávána procesy transformace energie mimo lidské tělo, jako například spalováním nafty v motoru traktoru. Tato definice umožnila autorům prozkoumat vstupy samostatně a ve vztahu k jiným vstupům.

Před začátkem průmyslové revoluce bylo téměř 100 % veškeré endosomatické i exosomatické energie získáno ze slunečního záření. Dnes reprezentují fosilní paliva 90 % veškeré exosomatické energie používané ve Spojených státech a ostatních rozvinutých zemích.¹⁷ Typický poměr exo/endo předprůmyslové, solárně poháněné společnosti je okolo 4 ku 1. Tento poměr se v rozvinutých zemích zvýšil destinásobně a vyšplhal se až na 40 ku 1. A ve Spojených státech je to více než 90 ku 1.¹⁸ Způsob využití endosomatické energie se rovněž výrazně změnil.

Převážná většina endosomatické energie už nadále není využívána k dodání energie do ekonomických procesů. Dnes je využívána především k vytváření toku informací, které řídí tok exosomatické energie, pohánějící stroje. Budeme-li se držet poměru 90 ku 1 exo/endo pro Spojené státy, každá kilokalorie endosomatické energie vynaložené v USA způsobuje cirkulaci 90 kcal exosomatické energie. Jako příklad uveďme malý benzínový motor, který dokáže převést 38 000 kcal v jednom galonu benzínu na 8.8 kWh mechanické energie, což odpovídá 3 týdnům práce jednoho člověka.¹⁹

Ve své podrobné studii Giampetro a Pimentel zjistili, že v potravinovém systému USA je potřeba 10 kcal exosomatické energie k produkci 1 kcal potravin doručených ke konečnému spotřebiteli. Ve výpočtu je zahrnuto balení a všechny náklady spojené s doručením, ale nezahrnuje domácí přípravu jídla. ²⁰ Potravinový systém USA spotřebuje 10krát více energie, než produkuje ve formě potravin. Tento nepoměr je možný pouze využitím neobnovitelných fosilních paliv.

Za předpokladu potřeby 2 500 kcal pro denní výživu jedné osoby v USA, poměr 10/1 znamená spotřebu 25 000 kcal exosomatické energie na hlavu každý den. Průměrný obyvatel USA si za jednu hodinu endosomatické práce vydělá přibližně na 100 000 kcal exosomatické energie. Z toho vyplývá, že si na svou denní dávku potravin vydělá v současném systému přibližně za 20 minut. Bohužel, v okamžiku, kdy odstraníte z rovnice fosilní paliva, bude denní dávka potravin vyžadovat 111 hodin endosomatické práce na hlavu; což znamená, že výroba denní dávky potravin pro jednu osobu by v současném systému vyžadovala téměř tři týdny její práce!

Z čehož vyplývá – jakmile se začne snižovat množství fosilních paliv, bude i méně energie pro produkci potravin.

Půda, pole a voda

Moderní intenzivní zemědělství je neudržitelné. Technologií podpořené zemědělství způsobuje erozi půdy, znečištěné a vyčerpané zásoby podzemních i povrchových vod a dokonce (obzvláště kvůli zvýšenému použití pesticidů) způsobuje závažné zdravotní problémy obyvatelstvu a ohrožuje přírodu. Eroze půdy, intenzivní vytížení polí a přílišné čerpání vody vedou zpětně k nutnosti většího využití fosilních paliv a chemických produktů. Musí být aplikováno více umělých hnojiv a také více pesticidů; zavlažování vyžaduje více energie; fosilní zdroje musí být použity k čištění vod.

Trvá více než 500 let, než se vytvoří 1 palec (2,5 cm) ornice.²¹ V přirozeném prostředí je ornice vytvářena rozkladem rostlinné hmoty a erozí hornin a je sama chráněna před erozí rostlinným pokryvem. Produktivita půdy poškozené intenzivním zemědělstvím se díky erozi každým rokem snižuje o 65 %.²² Dřívější prérie, které se staly obilnicí Spojených států, ztratily polovinu tloušťky ornice po pouhých sto letech farmaření. Tato ornice mizí 30krát rychleji, než se obnovuje přirozenými procesy.²³ Současné plodiny jsou mnohem náročnější na živiny, než byly původní trávy, pokrývající kdysi Velké planiny. Důsledkem je rozsáhlé vyčerpání živin. Eroze půdy a vyčerpávání minerálů způsobují každý rok zemědělství USA ztrátu rostlinných živin v hodnotě 20 miliard dolarů.²⁴ Většina půdy na Velkých planinách není nic víc než houba, do které je nutno pumpovat vodu a živiny, aby dávala úrodu.

Každým rokem jsou v USA ztraceny 2 miliony akrů polí kvůli erozi, zasolení a vyčerpání vodních zdrojů. K tomu navíc 1 milion akrů z orné půdy zabere stavba měst, silnic a průmyslových objektů.²⁴ Přibližně tři čtvrtiny veškeré rozlohy USA připadá dnes na zemědělství a komerční lesnictví.²⁵ Rozšiřující se populace vytváří zvyšující se tlak na dostupnost zemědělské půdy. Tím mimochodem ponechává jen malou část rozlohy USA dostupnou pro solární technologie, potřebné pro moderní sluneční hospodářství. Rozloha dostupná pro pěstování biomasy je rovněž omezená. Z toho důvodu rozvoj solárních technologií a pěstování biomasy musí probíhat na úkor zemědělské produkce.

Moderní zemědělství rovněž způsobuje vyčerpávání vodních zdrojů. Zemědělství spotřebuje ve Spojených státech celých 85 % dostupné pitné vody.²⁶ Vyčerpání se projevuje na mnoha vodních zdrojích, obzvláště na západě a na jihu USA. Typickým příkladem je řeka Colorado, která se během svého toku do Tichého oceánu změní na pouhý potůček. Přesto tvoří povrchová voda pouhých 60 % vody použité k zavlažování v zemědělství. Zbytek, a v některých oblastech dokonce většina vody k zavlažování pochází z podzemních zvodněných vrstev, nazývaných akvifery. Podzemní voda je pomalu doplňována prosakováním povrchových vod a dešťových srážek. Dnes však srážky dokáží doplnit méně než 0.1 % vody vyčerpané každým rokem.²⁷ Velký akvifer Ogallala, který slouží zemědělství, průmyslu i domácnostem na větší části jižních a centrálních států, je vyčerpáván rychlostí o 160 % vyšší, než je rychlost jeho doplňování. Akvifer Ogallala se stane nepoužitelným v průběhu příštích desetiletí.²⁸

Požadavky moderního zemědělství na vodní zdroje můžeme doložit na příkladu produkce kukuřice. Kukuřice s produkcí 118 bušlů (4300 litrů) na akr ročně vyžaduje během sezóny více než 500 000 galonů (1,9 milionu litrů) vody na akr. Produkce jedné libry kukuřičných zrn vyžaduje 1 400 liber (neboli 175 galonů/660 litrů) vody.²⁹ Pokud nebudou podniknuty kroky ke snížení této spotřeby, moderní zemědělství požene Spojené státy do krize z nedostatku vody.

Za poslední dvě desetiletí se použití umělých pesticidů ve Spojených státech zvýšilo 33krát, přesto však jsou ztráty díky škůdcům každý rok větší.³⁰ To je výsledek opuštění tradičních postupů rotace plodin. Téměř 50 % obdělávané půdy v USA je užito pro trvalé pěstování monokultur.³¹ Výsledkem je zvýšený výskyt škůdců, proti nimž jsou použity pesticidy. Použití pesticidů při pěstování kukuřice vzrostlo dokonce 1000krát, přesto se ve stejném období ztráty zvýšily čtyřnásobně.³²

Moderní zemědělství je neudržitelné. Poškozuje půdu, vyčerpává vodní zdroje a znečišťuje okolní přírodu. Všechny tyto vlivy způsobují ještě větší spotřebu fosilních paliv pro zavlažování, pro náhradu živin, pro ochranu před škůdci, pro obnovu poškozené přírody a také proto, aby se vůbec udržela úroda na stejné úrovni. Nakonec však dojde ke stavu, kdy nebude možné dodat dostatek těchto fosilních zdrojů, především díky snižující se produkci fosilních paliv.

Spotřeba Spojených států

Ve Spojených státech spotřebuje každý člověk přibližně 2 175 liber (986 kg) jídla ročně. To dává každému z nich přibližný denní energetický příjem 3 600 kalorií. Světový průměr je 2 700 kalorií za den.³³ Celých 19 % energetického příjmu je tvořeno rychlým občerstvením (fast food). Fast food tvoří 34 % celkové spotřeby potravin průměrného obyvatele USA. Průměrný obyvatel jí u stolu jedno hlavní jídlo denně z celkových čtyř.³⁴

Jedna třetina energetického příjmu průměrného američana je živočišného původu (včetně mléčných produktů), tvořících 800 liber (362 kg) potravin ročně. Taková strava znamená, že obyvatelé USA získávají téměř polovinu (40 %) energie z tuku.³⁵

Američané jsou rovněž ohromnými spotřebiteli vody. Před deseti lety spotřebovali Američané 1 450 galonů (5 480 litrů) vody na osobu a den(gallon/day/capita), z čehož největší množství spotřebovalo zemědělství. Pokud vezmeme v úvahu předpokládaný populační růst, předpokládané dodávky v roce 2050 budou jen 700 g/d/c (2 646 litrů), což hydrologové považují za minimum pro uspokojení lidských potřeb.³⁶ A to bez uvažování klesající produkce fosilních paliv.

Aby bylo možné zajistit všechny tyto potraviny, je v Severní Americe každý rok spotřebováno 0.6 milionů tun pesticidů. To je více než jedna pětina všech pesticidů spotřebovaných ročně na světě (přibližně 2.5 milionů tun).³⁷ Celosvětově je spotřebováno více dusíkatých hnojiv, než je možné dodat z přírodních zdrojů. Současně je voda z podzemních akviferů spotřebovávána tempem vyšším, než je jejich přirozená rychlost doplňování. A zásoby důležitých minerálů, jako např. fosforu či draslíku, budou velmi brzy vyčerpány.³⁸

Celková spotřeba energie v USA je více než třikrát větší, než množství solární energie zachycené plodinami a lesními kulturami. Spojené státy spotřebují ročně o 40 % více energie, než je celkové množství sluneční energie zachycené veškerou rostlinnou biomasou v USA. Spotřeba fosilních paliv v Severní Americe je pětkrát vyšší než je světový průměr.³⁹

Naše prosperita je postavena na principu vyčerpávání světových zásob tak rychle, jak jen to jde, bez ohledu na své sousedy, ostatní život na této planetě nebo naše děti.

Obyvatelstvo a udržitelnost

Za předpokladu populačního růstu 1.1 % ročně se počet obyvatel USA do roku 2050 zdvojnásobí. Jak bude obyvatelstva přibývat, s každou osobou ztratí USA přibližně jeden akr půdy. V současnosti je na každého obyvatele k dispozici 1.8 akrů zemědělské půdy dostupné pro výrobu potravin. V roce 2050 toto číslo klesne na 0.6 akrů. 1.2 akrů na osobu je rozloha nezbytná pro udržení současných standardů výživy.⁴⁰

V dnešní době existují jen dvě země na této planetě, které jsou významnými exportéry obilí: USA a Kanada.⁴¹ Předpokládá se, že v roce 2025 už nebude USA moci exportovat potraviny kvůli domácí poptávce. Vliv na ekonomiku USA bude zničující, protože export potravin přináší ročně USA 40 miliard dolarů. Co je ještě důležitější, miliony lidí na celém světě mohou zemřít hlady bez amerických dodávek potravin.^42.

Podle údajů ze sčítání obyvatel z roku 2002 žije v USA 34.6 milionů lidí v bídě.⁴³ A toto číslo roste alarmující rychlostí. Příliš mnoho z nich trpí podvýživou. Jak se situace v zemědělství bude zhoršovat, toto číslo poroste a Spojené státy budou svědkem rostoucího počtu úmrtí hladem.

Je několik možností, co můžeme dělat alespoň pro zmírnění této tragédie. Je zde předpoklad, že reformované zemědělství, zbavené ztrát, plýtvání a špatného hospodaření, by mohlo snížit energetické vstupy pro produkci potravin až o polovinu.³⁵ Místo umělých hnojiv, vyrobených z fosilních surovin, bychom měli používat dobytčí hnůj, který je prozatím považován za odpad. Odhaduje se, že dobytčí hnůj obsahuje pětkrát více živin, než jich je obsaženo v množství umělých hnojiv použitých každý rok.³⁶ Nejefektivnější by ale možná bylo úplně odstranit maso z našeho jídelníčku.³⁷

Mario Giampietro a David Pimentel přepokládají, že udržitelná výroba potravin je možná pouze za těchto podmínek:

1.   Do zemědělství musí být zavedeny technologie šetrné k přírodě.

2.   Ke slovu se musí dostat obnovitelné zdroje energie.

3.   Pomocí zásadního zlepšení energetické efektivity se musí dosáhnout nižšího využití exosomatické energie na osobu.

4.   Počet obyvatel a jejich spotřeba musí být v souladu s udržením stability přírodních procesů.³⁸

Budou-li první tři z těchto podmínek dodrženy, včetně redukce na méně než polovinu exosomatické energie na osobu, autoři odhadují maximální populaci USA slučitelnou s udržitelnou ekonomikou na 200 milionů obyvatel.³⁹ Několik dalších studií došlo k podobným číslům (Energy and Population, Werbos, Paul J. http://www.dieoff.com/page63.htm; Impact of Population Growth on Food Supplies and Environment, Pimentel, David, et al. http://www.dieoff.com/page57.htm).

Vzhledem k tomu, že současný počet obyvatel USA přesahuje 292 milionů,⁴⁰ znamená to redukci o 92 milionů. Aby bylo možné dosáhnout udržitelné ekonomiky a odvrátit katastrofu, musí Spojené státy snížit počet obyvatel nejméně o jednu třetinu. Černý mor zahubil ve 14. století jednu třetinu evropské populace (a více než polovinu asijské a indické populace) a uvrhl celý kontinent do temnoty, ze které se vzpamatovával téměř dvě století.⁴¹

Žádná z těchto studií nebrala v úvahu vliv poklesu produkce fosilních paliv. Autoři všech těchto studií věří, že zmíněné zemědělské krize nás začnou ovlivňovat po roce 2020, a nestanou se kritickými dříve než v roce 2050. Současný světový vrchol těžby fosilních paliv (a následný pokles produkce), spolu s vrcholem produkce zemního plynu na území Severní Ameriky velmi pravděpodobně způsobí, že tato zemědělská krize přijde mnohem dříve, než se očekávalo. Dost pravděpodobně pak nebude snížení počtu obyvatel o třetinu dostatečné pro udržitelnost; nutná redukce pak může přesahovat i jednu polovinu. Globální populace pak bude muset být redukována ze současných 6.32 miliard lidí⁴² na 2 miliardy – to znamená o 68 % - či více než dvě třetiny. Konec tohoto desetiletí může být ve znamení inflačně rostoucích cen potravin. A také může být v příštím desetiletí celosvětový hlad na úrovni, jakou lidstvo ještě nikdy dříve nezažilo.

Tři možnosti

Můžeme – jako společnost – být seznámeni s tímto dilematem a vědomě se rozhodnout nezvyšovat množství lidí v naší populaci. To by mohla být nejvítanější z našich tří možností, vědomě a se svobodnou vůlí si vybrat cestu odpovědného snižování populace. Toto rozhodnutí je však v protikladu k naší biologicky dané snaze se rozmnožovat. Je navíc komplikováno schopností moderní medicíny prodloužit náš život a odmítáním možnosti kontroly porodnosti církevními zákazy. A nakonec je zde silná obchodní lobby, která se pokusí udržet vysokou úroveň imigrace, aby udržela nízkou cenu práce. Takže i když je to nejspíš nejlepší cesta, je to také cesta nejméně pravděpodobná.

Nezdaří-li se zodpovědně snižovat počet obyvatel na základě svobodné vůle, můžeme způsobit snížení počtu obyvatel silou zákona. Je snad ještě potřebné popisovat, jak odporná je tato možnost? Kolik z nás by si vybralo život ve světě s nucenou sterilizací a populačními kvótami vynucovanými silou zákona? Jak snadno by to mohlo vést k pročišťování obyvatelstva pomocí principů eugeniky?

Nakonec nám zbývá třetí možnost, která sama představuje nepopsatelný obraz utrpení a smrti. Pokud bychom si odmítli připustit přicházející krizi a nutnost s ní bojovat, budeme čelit velkému vymírání, ze kterého se civilizace už pravděpodobně nikdy nevzpamatuje. Nejspíš přijdeme o víc, než jen počet obyvatel nutný k dosažení udržitelnosti. V tomto scénáři velkého vymírání se podmínky zhorší natolik, že přežívající lidské populace budou tvořit jen zlomek současného počtu lidí. A tito přeživší budou trpět traumaty ze zhroucení a smrti civilizace, svých sousedů, svých přátel a rodin. Uvidí svět, který se zhroutil v prach.

Otázky, které si nyní musíme položit, jsou „Jak jen tohle můžeme dopustit?“ a „Co proti tomu můžeme udělat?“. Znamená náš současný životní styl pro nás tolik, že bychom vrhli sebe a své děti do této rychle přicházející tragédie jen pro několik dalších let pohodlného konzumního života?

Poznámka autora

Toto je pravděpodobně ten nejdůležitější článek, jaký jsem kdy napsal. Je také jistě nejděsivější, a závěry z něj vyplývající jsou nejdrsnější, jaké jsem kdy vyjádřil. Tento článek pravděpodobně čtenáře silně znepokojí; rozhodně znepokojil mne. Je však důležité pro naši budoucnost, aby byl tento text čten, přijat a diskutován.

Jsem od přírody pozitivní a optimistický. I přes napsání tohoto článku nepřestávám věřit, že můžeme najít pozitivní řešení pro sled krizí, které se na nás řítí. Ačkoliv tento článek může spustit vlnu nenávistných emailů, je to prostě jen souhrn faktů a zřejmých závěrů, které z nich vyplývají.

---

ODKAZY

¹ Availability of agricultural land for crop and livestock production, Buringh, P. Food and Natural Resources, Pimentel. D. and Hall. C.W. (eds), Academic Press, 1989.

² Human appropriation of the products of photosynthesis, Vitousek, P.M. et al. Bioscience 36, 1986. http://www.science.duq.edu/esm/unit2-3

³ Land, Energy and Water: the constraints governing Ideal US Population Size, Pimental, David and Pimentel, Marcia. Focus, Spring 1991. NPG Forum, 1990. http://www.dieoff.com/page136.htm

⁴ Constraints on the Expansion of Global Food Supply, Kindell, Henry H. and Pimentel, David. Ambio Vol. 23 No. 3, May 1994. The Royal Swedish Academy of Sciences. http://www.dieoff.com/page36htm

⁵ The Tightening Conflict: Population, Energy Use, and the Ecology of Agriculture, Giampietro, Mario and Pimentel, David, 1994. http://www.dieoff.com/page69.htm

⁶ Op. Cit. See note 4.

⁷ Food, Land, Population and the U.S. Economy, Pimentel, David and Giampietro, Mario. Carrying Capacity Network, 11/21/1994. http://www.dieoff.com/page55.htm

⁸ Comparison of energy inputs for inorganic fertilizer and manure based corn production, McLaughlin, N.B., et al. Canadian Agricultural Engineering, Vol. 42, No. 1, 2000.

⁹ Ibid.

¹⁰ US Fertilizer Use Statistics. http://www.tfi.org/Statistics/USfertuse2.asp

¹¹ Food, Land, Population and the U.S. Economy, Executive Summary, Pimentel, David and Giampietro, Mario. Carrying Capacity Network, 11/21/1994. http://www.dieoff.com/page40.htm

¹² Ibid.

¹³ Op. Cit.  See note 3.

¹⁴ Op. Cit.  See note 7.

¹⁵ Ibid.

¹⁶ Op. Cit. See note 5.

¹⁷ Ibid.

¹⁸ Ibid.

¹⁹ Ibid.

²⁰ Ibid.

²¹ Op. Cit. See note 11.

²² Ibid.

²³ Ibid.

²⁴ Ibid.

²⁴ Ibid.

²⁵ Op Cit. See note 3.

²⁶ Op Cit. See note 11.

²⁷ Ibid.

²⁸ Ibid.

²⁹ Ibid.

³⁰ Op. Cit. See note 3.

³¹ Op. Cit. See note 5.

³² Op. Cit. See note 3.

³³ Op. Cit. See note 11.

³⁴ Food Consumption and Access, Lynn Brantley, et al. Capital Area Food Bank, 6/1/2001.  http://www.clagettfarm.org/purchasing.html

³⁵ Op. Cit. See note 11.

³⁶ Ibid.

³⁷ Op. Cit. See note 5.

³⁸ Ibid.

³⁹ Ibid.

⁴⁰ Op. Cit. See note 11.

⁴¹ Op. Cit. See note 4.

⁴² Op. Cit. See note 11.

⁴³ Poverty 2002. The U.S. Census Bureau. http://www.census.gov/hhes/poverty/poverty02/pov02hi.html

³⁵ Op. Cit. See note 3.

³⁶ Ibid.

³⁷ Diet for a Small Planet, Lappé, Frances Moore. Ballantine Books, 1971-revised 1991. http://www.dietforasmallplanet.com/

³⁸ Op. Cit. See note 5.

³⁹ Ibid.

⁴⁰ U.S. and World Population Clocks.  U.S. Census Bureau. http://www.census.gov/main/www/popclock.html

⁴¹ A Distant Mirror, Tuckman Barbara. Ballantine Books, 1978.

⁴² Op. Cit. See note 40.

Dale Allen Pfeiffer

Článek jsem převzal ze serveru biom.cz, originál pod názvem Eating Fossil Fuels vyšel na serveru www.fromthewilderness.com. Přeložil Martin Kolařík, Strana zelených.