Zvědavec

Komentáře

Americká drogová válka proti Rusku z asijského předmostí

Nil Nikandrov( více o autorovi > )

19.12.2011

Nejčastěji přicházely drogy z Kolumbie, kde USA roky vedou svoji bezvýslednou (ve smyslu perpetuum mobile) válku s drogovými kartely. Kolumbie patřila k prvním zemím latinské Ameriky, se kterou Rusko tehdy (na základě iniciativy USA) zrušilo vízový režim, což do značné míry ulehčilo narkobaronům a jejich stínovým loutkářům organizovat dodávky po nové trase. V televizních reportážích té doby se pravidelně objevoval „hvězdný prach“ z Kolumbie, zamaskovaný pod nákladem banánů, rybích konzerv, dárkových předmětů. Drogami zasypávali Rusko také z Mexika, Dominikánské republiky a Bolívie. Odolat pokušení „málo zariskovat, ale hodně vydělat“ nedokázali zdaleka všichni pracovníci ruských institucí. Bok po boku s drogovými kartely působily americké zvláštní služby, které navazovaly spolupráci s těmi perspektivní ruskými kádry, které zajišťovaly pašování a šíření drog na ruském území, a také jejich přesun do evropských zemí.

Americká válka „s mezinárodním terorismem“ a okupace Afghánistánu jednotkami NATO poskytly americkým zvláštním službám možnost dát drogovým operacím proti Rusku nový hybný moment. Během několika let se výroba drog v Afghánistánu zvýšila téměř 50krát, což představuje 190-200 miliard jednotlivých dávek heroinu, což 30krát převyšuje počet obyvatel Země. Pod krytím NATO a DEA byly v Afghánistánu vytvořeny drogové laboratoře, jejichž vybavení jim mohou závidět i přední farmaceutické firmy. Oficiální představitelé NATO a Pentagonu a americké DEA jsou při ničení makových polí v Afghánistánu kategoricky proti společným aktivitám s Ruskem. Argumentace „partnerů“ je jednoduchá a humánní: snížit množství makových polí je nepřípustné proto, že afghánští rolníci by ztratili zdroj příjmů, což by mohlo mít za následek hlad a aktivizaci Talibanu. A NATO při tom zároveň optimisticky tvrdí, že situace se zlepší, až rolníci dostanou možnost pěstovat jiné komerčně výhodné plodiny. Nicméně zatím se přijít s něčím ziskovějším, než opiové makovice, „partnerům“ nepodařilo. Aby mírně ztlumili nelibost Rusů, přistoupili Američané k provedení několika místních akcí u likvidace polí – k odvrácení pozornosti.

Téměř 50% heroinu získaného po zpracování úrody jde z Afghánistánu do Ruska a dále do zemí východní a západní Evropy, po tak zvané „severní cestě“, vedoucí přes středoasijské země. S každým dalším rokem se na ruské území dodává afghánského heroinu stále více. Vývoj situace dramaticky připomíná události v Mexiku, které se nyní nachází ve vnitřní „drogově-teroristické válce“.

Strategií Říše je vytvořit podmínky pro vyvolání drogové války, podporu jedné ze stran, a pak totální podrobení si „partnera“. Protože drogovou válku řídí, dodává Washington do Mexika moderní zbraně a granátomety bojujícím drogovým kartelům. Nejednou se obětí těchto zbraní stali i agenti mexických zvláštních služeb a vojáci, jsou známy i případy zabití samotných Američanů – pohraničních rangerů, celníků a operativců DEA.

Mexická vláda, která nemá možnost skoncovat s drogovými kartely samostatně, přistupuje na velké ústupky svému „severnímu sousedovi“ a umožňuje mu hospodařit na svém území. Do silových struktur a jednotek zvláštního určení se nabírají lidé pod přísným dohledem Američanů. Mexičany podrobují prověrkám, včetně na detektoru lži, školí je podle předpisů Pentagonu a vychovávají je k bezpodmínečné loajalitě ke Spojeným státům. Vygumovaní lidé bez zapochybování plní příkazy k likvidaci, a nemá pro ně žádný význam, kde jo v hledáčku: Mexičan, Guatemalec, Hondurasan nebo „gringo“. Podobným způsobem používají perspektivní „technologie“ americké zvláštní služby proti všem, i na těch nejvzdálenějších místech boje Říše o světovládu.

Nedávno byl na kontrolní návštěvě Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu náměstek americké ministryně zahraničí pro mezinárodní boj s drogami William Brownfield, v jehož životopise je nemálo událostí svědčících o jeho účasti na podvratných aktivitách proti pro Washington nepohodlným režimům. Avšak ne vždy se Brownfieldovi podařilo dosáhnout požadovaného výsledku. Třeba prezident Venezuely, kde tento Američan šéfoval tři roky velvyslanectví, se ukázal jako tvrdý oříšek. Hugo Chavez dokázal srovnat Američana do latě a řekl mu, že mu nedovolí připravovat spiknutí a „barevné revoluce“. Nakonec se Brownfield ocitl v totální izolaci a opustil Venezuelu s pocitem porážky a přezdívkou „Klaun“.

Do bývalých sovětských republik dorazil Brownfield s plánem s názvem „Iniciativa proti drogám ve střední Asii“. Je to jakási varianta „plánu Kolumbie“ (v Kolumbii působil Brownfield jako velvyslanec). Oplývaje texaským sebevědomím svým asijským partnerů rychle namluvil, že společný nepřítel – regionální drogový průmysl – bude brzy zničen. V souladu s „plánem“ se v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu vytváří operační skupiny, které budou spolupracovat s již dříve vytvořenými podobnými skupinami v Afghánistánu a Rusku. Na tento boj byly přislíbeny finance, ale zatím ne tak vydatné, jako u „plánu Kolumbie“ (miliardy dolarů!) – pro začátek jen pouhé 2-3 miliony. V Tádžikistánu předvedl Brownfield i první výsledky spolupráce, když slavnostně otevřel celní a pohraniční komplex na hranicích s Afghánistánem.

Během svých rozhovorů v Dušanbe, Biškeku a Astaně Brownfield pomlčel o tom, že dlouhodobým plánem USA jsou hluboké změny ve vnitřní a zahraniční politice těchto pěti středoasijských zemí, postupné dosazování k moci pro-amerických režimů a totální likvidace ruského vlivu.

Brownfield také zamlčel i strategické cíle výcviku operačních skupin a jednotek pro boj s drogami. Podle určitých předpokladů jde o vytváření „eskader smrti“ podle mexicko-kolumbijského vzoru, pro provádění vojenských operací na území států střední Asie. Přijde den, kdy budou vycvičení válečníci použiti jako útočné jednotky Říše, která do střední Asie přišla, aby zde zůstala navždy a držela v zaměřovači Rusko a Čínu.

Diskuze

3 příspěvků ( 3 nové)