Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Cizí protiraketová základna v Česku?

Stanislav Kaucký( více o autorovi > )

19.7.2007

Obě země zmiňují své zapojení do protiraketové obrany jako dlouhodobou ambici ve svých strategických dokumentech. Národní bezpečnostní strategie byly v obou státech schváleny v roce 2003 a vytvářejí základní podmínky k možné budoucí účasti v americkém systému protiraketové obrany. Tato iniciativa je vedena mimo rámec NATO na základě dvoustranných jednání Spojených států a jednotlivých zemí, kde by tyto základny mohly v budoucnu stát. Američané se nyní snaží, aby se do dlouhodobého a náročného projektu protiraketové obrany aktivně angažovalo NATO. Není divu, že zámysl hostit na svém území cizí vojska a provozovat vojenskou základnu, rozviřuje vášně některých našich občanů, zejména těch, kteří si pamatují „dočasnou“ přítomnost sovětských vojsk na našem území po srpnu 1968. O co tady vlastně jde? Článek je úvahou na toto téma s využitím dostupných údajů.

Smysl a poslání systému protiraketové obrany

Zejména v poslední době slýcháme: copak to ti Američané zase vymýšlejí? Zase nějaké rakety a ještě ke všemu v Česku. Copak jich svět nemá málo? Protiraketová obrana (PRO) však vyvstala jako objektivní nutnost, jako přirozená reakce na podmínky ve světě, které mohli Američané jen stěží ovlivnit, a sice existence hrozby balistických raket, resp. reálná možnost raketového napadení. Ať už kdo tento pojem překrucuje a prezentuje jak chce, systém protiraketové obrany je systémem od A do Z obranným a nebýt balistických raket, nikdy by nevznikla. Neměla by totiž žádný smysl. Proto je i nesmyslem tvrdit, že systémem protiraketové obrany je možné někoho napadnout. Vzhledem ke geografické poloze České republiky a jejímu členství v NATO se jí pravděpodobně většina otázek, řešených v rámci rozhodování o účinné protiraketové obraně, bude bezprostředně dotýkat a logicky by měla mít zájem se na ní v rámci svých možností podílet. Současná protiraketová obrana představuje tři systémy: protiraketovou obranu USA (USA Missile Defence – USA MD), protiraketovou obranu NATO (NATO Missile Defence – NATO MD) a protiraketovou obranu bojiště NATO (NATO Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence, ALTBMD). Protiraketová obrana NATO má řešit obranu území členských států Aliance proti raketové hrozbě všeho druhu. Má zajišťovat obranu teritoria včetně civilního obyvatelstva i armád. Projekt Aktivní vrstvené protiraketové obrany bojiště NATO má zajistit obranu spojeneckých sil nasazených v operacích proti balistickým raketám s dosahem do 3000 km. V oblasti protiraketové obrany bojiště spolupracuje NATO s Ruskem, Česká republika je do jejího řešení zapojena. Počátečních operačních schopností má tento systém dosáhnout v roce 2010. Cílem protiraketové obrany USA je vybudovat integrovaný celosvětový systém k ochraně USA a jejich spojenců proti omezenému útoku balistickými raketami všech dosahů. Není zaměřen proti konkrétnímu protivníkovi, ale na vybudování vlastní schopnosti reagovat na nepředvídatelné hrozby.

USA nabízejí spojencům možnost rozšíření působnosti americké protiraketové obrany na celé alianční území. Česká republika je prozatím zapojena do této diskuse účastí na odborných jednáních. Ministerstvo obrany uvádí, že absence informací o podstatě a smyslu systémů protiraketové obrany, či případné zkreslování informací, vytváří prostor pro bezdůvodné obavy z těchto systémů. Jenže kdo jiný by ale měl laikům vysvětlovat specifické záležitosti obranného systému pro ně srozumitelnou formou, než ne armádní specialisté?

Jde o spojenou, integrovanou a rozvrstvenou obranu proti balistickým raketám, jež bude schopna likvidovat útok rakety (raket) v každé ze tří možných fází jejího letu – počáteční vzestupné (například laserovými zbraněmi), střední (antiraketami ze země, či střelami SM-3 systému Aegis umístěnými na bojových lodích) a v konečné sestupné fázi (např. systémy Patriot PAC-3).

V současné době se nacházíme ve druhém dvouletém období (2006-7) existence systému PRO (první období v letech 2004-5). Systém PRO je budován tzv. spirálovou metodou vývoje. Jde o postupné zdokonalování systémů, jejich testování a zpětnou vazbu tak, že celá obrana nebude nikdy ukončena, nýbrž bude v souvislosti s vývojem nových technologií průběžně zdokonalována a rozšiřována. Jedním z hlavních cílů současného období je vytvořit pro něj mohutný mezinárodní základ. Právě proto Českou republiku koncem července navštívila pracovní mise amerických expertů, která bude jednat o zapojení českých ozbrojených sil, případně o jiné formě účasti Česka, například včetně základny, vývojového střediska, či umístění některých senzorů. Ve zpravodajství ČT1 13.6.2006 bylo oznámeno, že experti si prohlédnou vhodné lokality - vojenské výcvikové prostory Jince, Libavá a Boletice. Rozhodnout mají čeští politici, vojáci a nepřímo také odborníci na národní bezpečnost. Jakou podobu toto rozhodování bude mít, se zatím přesně neví. A to je i důvodem, proč se v našich médiích objevují zmatené, nepřesné a často protichůdné informace. Pentagon letos v květnu sdělil, že Spojené státy konzultují se svými evropskými partnery možnosti provozování základny protiraketového systému v Evropě pro zmaření případného útoku balistickými raketami ze Středního východu. New York Times k tomu uvedl, že americká vláda hodlá na výstavbu základny v Evropě s 10 antiraketami do roku 2011 vyčlenit 1,6 miliardy dolarů. Má posílit obranu Evropy a Spojených států proti balistickým raketám velkého dosahu Íránu a Severní Koreje. Právě Severní Korea dne 5. července 2006 předvedla demonstraci své síly, když odpálila celkem 7 balistických raket středního dosahu na bázi Scud a nejnovějšího typu mezikontinentální balistické rakety Tapeodong 2, které dopadly do Japonského moře.

Soudobá hrozba balistických raket

Balistické rakety se šíří po celém světě a dnes již nejsou výsadou pouze supervelmocí. Mohou si je dovolit i menší státy k plnění významné zastrašovací role, vyvíjení nátlaku při prosazování různých zájmů vůči sousedním a nejen sousedním zemím. Mohou to být země, podporující mezinárodní terorismus a kde je k použití této kategorie zbraní vedou různé, obvykle náboženské pohnutky. Některým arabským a asijským státům se již daří vlastní vývoj a výroba balistických raket různých kategorií, schopných nést různé druhy bojových hlavic. Zaváděním balistických raket s dosahem od několika stovek až několika tisíc kilometrů do armád různých států se stále více rozrůstají nebezpečné regiony, které se ještě před lety nezdály být pro nás tak nebezpečné. Za 10, 15 let může být situace zcela jiná. S tím úzce souvisí objektivní potřeba účinných prostředků globální protiraketové obrany.

V době íránsko - irácké války bylo v tzv. „válce měst“ odpáleno na velká města bojujících stran více než 600 raket, což mělo za následek nevyčíslitelné ztráty civilního obyvatelstva. Ve válce v Perském zálivu Irák rovněž použil desítky balistických raket Scud. Střízlivý odhad expertů uvádí, že v roce 2010 bude téměř 30 zemí schopno vyrábět jaderné, chemické a bakteriologické zbraně, a dopravit je na cíl s využitím balistických raket. Za více než 60 let existence balistických raket nikdy neexistovala a dosud neexistuje stoprocentní obrana proti nim. Bude to asi tím, že balistickou raketu lze těžko odhalit, po startu a během letu ji nelze rušit, nelze ji zastavit, ani odklonit z její balistické dráhy, na jejímž konci je předurčený cíl. Je jen jediná možnost – balistickou raketu nebo její bojovou hlavici je nutné prostě zničit. Čím dříve, tím lépe. Otázkou zůstává: čím a jak.

Diskuze

97 příspěvků ( 97 nových)