Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Sicko

Vladimír Stwora( více o autorovi > )

18.6.2007

První polovina filmu je opravdu impresivní. Jehlou a nití si muž zašívá velkou tržnou ránu na koleně. Nemá pojištění a tudíž nemá na vybranou. Kamera ukazuje detail rány. Vypadá to ošklivě. Muž se směje.

Jiný muž přišel na cirkulárce o dva prsty a nemocnice (pojišťovna) mu dala na vybranou: Buď mu přišijí zpět prostředníček, což ho bude stát 60 tisíc dolarů, nebo prsteníček za výprodejní cenu (bargain price) 12 tisíc. Vybral si to levnější. Jeho prostředníček teď hnojí půdu na zahradě. Zachránit se daly prsty oba...

„Padesát milionů Američanů nemá žádnou zdravotní pojistku,“ začíná hlas vyprávěče. „Osmnáct tisíc z nich zemře tento rok, prostě proto, že nejsou pojištěni. Ale ten film není o těch, kteří nemají pojistku. Ten film je o těch, kteří ji mají.“

A pak už „jede“ případ za případem.

Stařík pracující v jakémsi provozu zpracování odpadků pro velký supermarket. Věk: 79 let. Měl být dávno v důchodu, ale nemůže si to dovolit. Je sice pojištěn, ale pojišťovna mu neplatí všechny léky, které potřebuje. Nemá na to, aby si je platil sám. A tak pracuje. Dokud totiž pracuje, má a on a jeho žena ty léky zdarma. „Myslím, že budu dělat, dokud nenatáhnu bačkory,“ směje se svraštělou tváří.

Manželský pár, který měl zdravotní pojištění. Jenže pak muž dostal srdeční infarkt a pak další a další. Navíc byla u jeho manželky diagnostikována rakovina. Pojišťovna sice platila, ale tzv. deductible (částka, kterou musí zaplatit pojištěnec z každé hlášené pojistné události) začala narůstat do takových rozměrů, že museli vyhlásit osobní úpadek. Přišli o vlastní dům a stěhují se k dětem, kde budou bydlet v suterénu.

Dívka, které měla autonehodu, čelní srážku. V bezvědomí byla dopravena ambulancí do nemocnice. Pojišťovna odmítla zaplatit zákrok, neboť nebyl „nahlášen předem a schválen“. „Jak jsem měla žádat o schválení, když jsem byla v bezvědomí?“, ptá se dívka.

Atd. atd. Desítky případů. U některých se zdržíme déle, u některých méně. Ale všechny jsou strašlivé. Slzy se derou do očí při sledování těch „malých“ lidských tragedií. A to skutečně. Moore dokáže vyhmátnout to nejcitlivější. Typicky moorovska kamera chvílemi přibližuje, chvílemi vzdaluje objekt, prudké pohyby kamerou navozují autentický pocit amatéra, ve skutečnosti přispívají k dojmu, že jste přímo tam, že s těmi lidmi mluvíte sami. Zdánlivě nezúčastněný hlas vyprávěče, který nad každým případem shrnuje jen holá fakta, je působivý. Velmi účinný je také střih, kdy Moore prokládá jednotlivé příběhy nemocných lidí záběry smějících se politiků a vysokých papalášů některých pojišťoven.

Diskuze

73 příspěvků ( 73 nových)