Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Jak válka ochránila americký dolar

Gavin R. Putland( více o autorovi > )

6.2.2004

Dobrý jako zlato

Koncem druhé světové války měly Spojené státy americké nejsilnější ekonomiku na světě a jako jediná vyspělá země průmysl nezničený a nedotčený válkou. Obrovská kapacita výroby Spojených států učinila z amerického dolaru nejvýhodnější měnu na globálním trhu. Proto se dolar stal nejpřijatelnější měnou ve světě.

V letech 1944 až 1971 byl americký dolar "kryt" zlatem, tedy americká vláda byla zavázána nakupovat a prodávat zlato za předem stanovenou cenu. Vlády jiných zemí se chovaly obdobně, přičemž měnové kursy těchto zemí byly navzájem pevné. Avšak koncem 50. let 20. století ekonomická obnova Evropy a Japonska vyvolala podezření, že v oběhu ve světě je příliš mnoho amerických dolarů. Centrální banky proto začaly měnit dolary za zlato podle smlouvy z Bretton Woods z roku 1944, která takovou výměnu zajišťovala. V roce 1971 americký prezident Richard Nixon na snížení zlatých rezerv reagoval zrušením zlatého standardu. Systém pevných měnových kursů se začal rozpadat. Ve Spojených státech byl dolar zákonnou měnou krytou pouze závazkem americké vlády, že bude přijat jako prostředek splácení dluhů. Očekávalo se, že dolar bude ztrácet svoji hodnotu, jakmile obchodníci začnou místo dolaru používat také evropské a asijské měny. Záchrana dolaru však přišla nečekaně brzy.

Zčernalé zlato

V roce 1973 Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC (the Organization of Petroleum Exporting Countries) neočekávaně čtyřnásobně zvýšila ceny ropy. Země OPEC však nadále přijímaly za prodej své ropy americké dolary a tím se po této měně celosvětově zvýšila poptávka. Americký dolar začal být v podstatě kryt ropou místo zlata. Americká vláda přitom žádnou ropu vlastnit nemusela. Pokud se ropa prodává pouze za dolary, všechny země, které potřebují ropu dovážet (tedy zejména průmyslově vyspělé státy), americké dolary přijímají za export svého zboží. Každý, kdo chce od těchto zemí nakupovat, musí platit v dolarech. Centrální banky všech zemí, aby ubránily své národní měny před možnými útoky spekulantů, musí mít dolarové rezervy. K získání kapitálu si rozvojové země musí půjčovat dolary a své dluhy musí splácet exportem zboží, za něž jim bude zaplaceno v dolarech. Asi 2/3 všech měnových rezerv, více než 4/5 všech obchodních transakcí, více než polovina světového objemu exportu a všechny půjčky Mezinárodního měnového fondu (IMF, the International Monetary Fund) jsou realizovány v dolarech. Tyto faktory vyvolávají poptávku po dolarech a vedou k ke zhodnocení dolaru. Díky tomu jsou země OPEC stále ochotnější přijímat platby v dolarech.

Koncem 70. let 20. století pokles cen ropy omezil poptávku po amerických dolarech a narůstající dluh zemí třetího světa snížil důvěru v dolarové vklady. Vláda Spojených států použila federální rezervy na obranu dolaru a uměle zvýšila jeho kurs na rekordní úroveň. Hluboce zadlužené rozvojové státy dodnes doplácejí na tento krok. Druhá ropná krize v letech 1979 až 1980 poptávku po americkém dolaru obnovila.

Spojené státy americké proto mohou exportovat dolary, které prakticky nic nestojí, a za ně získávají skutečné zboží a služby. Pokud se tyto dolary dostanou do zahraničních rezerv, mohou být investovány pouze do amerických aktiv. Tento příliv zahraničních investic (na kapitálovém účtu platební bilance) povzbuzuje americký trh s akciemi a trh s nemovitostmi. Spojené státy tak mohou žít s obrovským deficitem obchodní bilance (na běžném účtu platební bilance) bez znehodnocení dolaru. Na tom vydělávají současní vlastníci půdy, nemovitostí a akcií a naopak prodělávají chudší pracující, kteří žijí v karavanech na okraji amerických velkoměst, protože nemají dostatečnou kupní sílu a nemohou si pronajmout nemovitost. Běžní majitelé domů se mohou domnívat, že hodnota jejich majetku roste, avšak jakmile se stěhují, tak vyšší prodejní cena jejich původního domu je znehodnocena ještě vyšší cenou nového domu. Skutečně vydělávají jen velcí investoři.

Diskuze

78 příspěvků ( 78 nových)