|
KomentářeNemyslitelné se stává normouZáchrana jednoho malého chlapce nesmí sloužit ke krytí ostatních válečných zločinůJohn Pilger( více o autorovi > )25.4.2003Minulý týden jsem se jako divák zúčastnil slavnostního televizního vyhlášení vítězů Bafta. Šokovalo mne ticho. Sál byl plný významných liberálních osobností. Byli tam spisovatelé, producenti, dramatici i žurnalisté, stejně tak jako vedoucí pracovníci hlavních sdělovacích prostředků včetně televize. A nikdo to mlčení nepřerušil. Jako bychom žili izolovaně od vnějšího světa. Světa nekonečného násilí, lakomství a obrovských zločinů spáchaných naším jménem a naší vlastní vládou a jejím zahraničním pánem. "Irák je něco jako test," oznámil Bushův režim, který den po dni stále více připomíná fašistický stát, jak jej definoval Mussolini: Prorostení militantního státu a moci korporací. Irák je také určitým testem západních liberálů. V obsazené zemi roste utrpení, doktoři Červeného kříže hlásí neuvěřitelně vysoký počet civilních obětí a na stanici BBC se při tom už volně diskutuje o příštím úlovku (Sýrii nebo Iránu) způsobem, jako by šlo World Cup. To, co bylo dříve nemyslitelné, je pomalu normalizováno. Edward Herman, americký autor esejí, napsal: "Při páchání nemyslitelného existuje většinou rozdělení úkolů. Zatímco jedna skupina brutálně vraždí, druhá pracuje na vylepšení technologie vraždění (lepší spalovací pece, déle hořící napalm, bomby s ničivějším účinkem). Třetí skupina expertů má za úkol normalizovat dříve nemyslitelné do takové podoby, která je pro širokou veřejnost přijatelná." Tato slova napsal Edward Herman po první válce v Iráku v roce 1991. Noční záběry amerických buldozerů, zahrnujících hlínou tisíce iráckých branců, mnozí ještě naživu a marně se pokoušející se vzdát, nebyly nikdy veřejnosti předvedeny. Díky pečlivě filtrovaným informacím byl tehdejší masakr normalizován. Těsně před vánocemi 1991 byla zveřejněna studie, ze které vyplynulo, že v Iráku zahynulo více než 200 tisíc mužů, žen i dětí - přímý to důsledek americké invaze. Skoro se o tom nemluvilo a vražedná povaha této války nikdy nebyla zdejší (britské) veřejnosti zdůrazněna, o americké veřejnosti ani nemluvě. Západ nikdy oficiálně nepřiznal úroveň utrpení, kterou způsobilo úmyslné zničení civilní infrastruktury (elektráren, čističek, připraven pitné vody) plánované Pentagonem, k tomu embargo, které se co do krutosti dalo přirovnat ke středověkému obléhání. Dokumentů o utrpení bylo dost a byly široce k dispozici. Koncem devadesátých let umíralo v Iráku každý měsíc 6000 kojenců. Dva vysocí úředníci OSN Denis Halliday a Hans von Sponeck, kteří měli na starost humanitární pomoc Iráku, dokonce na protest proti tomuto embargu a jeho skryté agendě rezignovali. Denis Halliday se vyjádřil, že jde o genocidu. ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 1270 je zobrazeno pouze 541 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Články s podobnou tématikouUžší výběr podle tématObsah za rok 2003 a měsíc duben25 článků |
|
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 28,9584 sekund.