Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Následující článek "vyšel" jako komentář čtenáře v Neviditelném psu 20.4. k článku TEMELÍN: Fraška podle Jihočeských matek. Autora textu neznám, je podepsán pouze jako X, s IP adresou 212.20.112.147. Obsah je však natolik závažný (a fundovaně napsaný), že jsem se rozhodl jej uveřejnit, bez vědomí autora. Ozve-li se pisatel textu, rád zde jeho jméno uvedu. Ke konečnému rozhodnutí text uveřejnit, mne přiměl článek v MSNBC NEWS z 24.4.: "U.S. interest in nuclear power on rise". Viz doplnění na konci článku.

Při výrobě energie v jaderném reaktoru vznikají extrémně nebezpečné látky - radioaktivní atomy těžší než uran, které jsou přírodě zcela cizí a donedávna se v ní nevyskytovaly. Vedle silné radioaktivity jsou z tohoto důvodu odpady i prudce toxické. Nejznámějším příkladem je plutonium, jehož pouhý mikrogram dokáže zabít dospělého člověka. Průměrný reaktor, jakých máme v Dukovanech čtyři, vyprodukuje každý rok mimo jiné také sto kilogramů plutonia - dostatečné množství k tomu, aby teoreticky stačilo otrávit veškeré lidstvo.

Zásadním problémem jaderných odpadů je vysoká radiace. Intenzita záření vyhořelého paliva je stomilionkrát vyšší než u přírodního uranu - člověk v jeho blízkosti by během několika sekund obdržel smrtelnou dávku záření. I když časem se izotopy rozpadají a radioaktivita klesá, ještě po uplynutí statisíce let je vyhořelé palivo o dva řády radioaktivnější než čerstvý uran.

Je tedy zřejmé, že abychom uchránili životní prostředí i sebe samé od radiačních účinků vyhořelého paliva, musíme zajistit spolehlivou izolovaci těchto odpadů po dobu desítek tisíc let.

Jako jediná reálná možnost se ve světě prosazuje uložení paliva hluboko pod zem, do stabilních geologických masivů. Ačkoliv řada zemí tuto metodu zkoumá již od 70. let a na průzkum byly vynaloženy miliardy dolarů, praktický výsledek je nulový. Ukazuje se, že vzhledem k omezeným znalostem a nejistotám odborníci nedokážou zaručit spolehlivost úložiště na dobu, která přesahuje historickou paměť lidstva. Otázka zneškodnění vyhořelého paliva je ale čím dál akutnější - ke dnešnímu dni je ho na světě již přes 200 000 tun a přibývá rychlým tempem.

Jaderný průmysl si samozřejmě tíživou situaci uvědomuje a aby obhájil svoji existenci, snaží se předstírat, že problém je již vyřešen. Vhodné lokality prý již byly nalezeny a je jen otázkou času, kdy budou hlubinná úložiště uvedena do provozu. Namísto vědeckých důkazů a objektivních dat je však vhodnost lokalit založena spíše na politických rozhodnutích. Ilustrující je příklad úložiště, které údajně pokročilo nejdál - americké Yucca Mountain.

Hledání úložiště

Ve Spojených státech je v provozu přes sto reaktorů, což je nejvíce ze všech zemí na světě. O problému vyhořelého paliva se zde začalo vážně mluvit v 70. letech. Záhy oznámila Komise pro atomovu energii (AEC), že vyhořelé palivo nepředstavuje problém, protože úložiště odpadů vybuduje v opuštěném solném dole v Kansasu. Spíše než o reálný záměr nezávislé agentury šlo tehdy o snahu průmyslu uchlácholit znepokojenou veřejnost.

Federální ministerstvo energetiky teprve v roce 1980 zpracovalo a nechalo veřejně posoudit koncepční varianty zneškodnění jaderných odpadů. Jako nejvhodnější bylo vybráno hlubinné úložiště. K jeho vybudování však bylo třeba najít vhodné místo: rozsáhlý masiv neporušené vhodné horniny, bez přítomnosti vody a v tektonicky klidné oblasti. Zdálo se, že na území tak velkého a rozmanitého státu to nemůže být problém. V roce 1982 přijal Kongres zákon o jaderných odpadech (Nuclear Waste Policy Act, NWPA). Zákon vyjmenoval devět potenciálních lokalit s tím, že podrobnější průzkum pomůže vybrat do druhého kola tři nejvhodnější.

Ministerstvu energetiky bylo uloženo projekt realizovat tak, aby první odpady mohly být odvezeny do úložiště v roce 1998.

Roku 1987 však již bylo jasné, že tento plán naráží na značné politické potíže (odpor postižených států). Problémem byla i eskalace nákladů a skluzy proti harmonogramu. Senát proto schválil novelu zákona NWPA, která ukončila předběžný průzkum lokalit a jako jedinou variantu vybrala horu Yucca Mountain v Nevadě. Kde leží indiánská zem...