Turecko versus USA: „Laskavější hegemon na Středním východě“

Je nová regionální asertivita Turecka dalším případem „vrtění ocasu psem“?

Eric Walberg

29.7.2011 Komentáře Témata: Střední východ 1223 slov

Zahraniční politika Turecka se po kolapsu Sovětského svazu a bezkonkurenčního nástupu USA, klíčového tureckého spojence od jeho založení coby republiky v r. 1923, dramaticky změnila. Předtím působilo jako proxy americké moci v regionu. Jako člen NATO od r. 1952 bylo strategickým nepřítelem Sovětského svazu ve studené válce. Turecko bylo druhou muslimskou zemí (po Iránu), která uznala Izrael, krátce poté, co se prohlásil v r. 1948 za nezávislý stát, a udržovalo s tímto klíčovým americkým spojencem na Středním východě úzké politické a ekonomické styky. Turecko bylo USA povzbuzováno, aby se vydalo do bývalé sovětské střední Asie, která se po kolapsu Sovětského svazu otevřela, s cílem kooptovat turkic hovořící „-stany“ a dostat je do područí západu tím, že bude apelovat na jejich turkické dědictví.

Nicméně zatímco je stále vlivným členem NATO, stává se nyní Turecko samostatným hráčem, stále více kritickým k USA a Izraeli. K této transformaci došlo za vlády islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), která se dostala k moci v r. 2002, a brzy byla nucena se rozhodnout, jak se vypořádá s americkým požadavkem použít Turecko jako základnu pro invazi do sousedního Iráku. Rozhodnutí to odmítnout vyznačilo novou fázi zahraniční vztahů Turecka.

USA nemají z tureckého postoje k jejich mnoha válkám a potenciálním válkám radost vždy, ale jsou nuceny ze situace co nejvíce vytěžit. Americký velvyslanec v Turecku Francis Ricciardone nedávno řekl, že USA a Turecko sdílejí „téměř“ stejný názor na vojenskou akci v Libyi a že Turecko hrálo v regionu jedinečnou roli a má zvláštní zkušenosti, z historických a kulturních důvodů.

Zatímco Turecko souhlasilo zúčastnit se okupace Afghánistánu, učinilo tak pouze jako nebojující člen aliance a cvičí a působí jako bezpečnostní síla vlády v Kábulu, „bez paternalismu nebo imperiální arogance okupující mocnosti“, a to podle Aydemira Ermana, tureckého koordinátora pro Afghánistán v letech 1991-2003.

Udržuje úzké vztahy s islámskou republikou Irán, podporuje jeho snahu rozvinout jadernou energetiku, a hlasovalo proti USA inspirovaným sankcím v Radě bezpečnosti OSN v r. 2010. A počátkem tohoto měsíce si Parlamentní shromáždění NATO pro Středozemí a Střední východ vyslechlo projev íránského náměstka ministra zahraničí pro euro-americké záležitosti Aliho Ahani, poprvé za existenci islámské republiky, „téměř“ jistě v důsledku lobbování Turecka.

Turecko původně odsoudilo invazi svých spojenců z NATO do Libye a varovalo, že táhlý konflikt hrozí, že tuto zemi přemění na „druhý Irák“ nebo „další Afghánistán“. Ačkoliv se nakonec ke svým spojencům z NATO připojilo, Turecko odmítá provádět bombardování a interpretuje rezoluci RB OSN č. 1973 striktně v rámci zajištění bezletové zóny, a teprve na počátku července uznalo vzbouřeneckou Přechodnou národní radu (NTC), kdy turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu navštívil „náměstí Tahrir“ v Benghází, které tak bylo pojmenováno na počest egyptské revoluce. Ale nadále tlačí na příměří a vyjednání řešení.

Davutoglu vzbouřencům řekl, že Turecko a Libye mají „společnou historii a společnou budoucnost“. Erdogan uvedl, že „rolí Turecka bude stáhnout se z Libye co nejdříve“ a „obnovit jednotnost a integritu země na základě demokratických požadavků lidí“. „Toto vyslání jednotek by nemělo být kvůli libyjské ropě“. Davutoglu hostil americkou ministryni zahraničí Hitlary Clinton na setkání Libyjské kontaktní skupiny v Istanbulu 15. července.

Navzdory záplavě uprchlíků ze Sýrie v jižním Turecku podporuje Turecko vyjednané řešení tamní situace a odmítá podpořit sankce západu. Předtím, než se minulý týden vydal na turné po Sýrii, Iránu a Saudské Arábii, řekl Davutoglu reportérům na summitu Kooperačního procesu jihovýchodní Evropy, že „budoucnost Sýrie je společná s budoucností Turecka. Důležitou věcí je, že Syřané a vláda jsou na budoucnost s novou vizí a na zavedení nových reformních procesů připraveni“.

Jeho vztahy s Izraelem se ostře změnily. V r. 2004 Turecko veřejně odsoudilo zavraždění šejka Ahmeda Yassina Izraelem jako teroristický čin“ a izraelskou politiku v pásmu Gazy jako „státní terorismus“. V r. 2009 premiér Recep Tayyip Erdogan slavně odmítl sdílet platformu s izraelským prezidentem Shimonem Peresem na Světovém ekonomickém fóru, po izraelské invazi do Gazy. V r. 2010 Turecko odvolalo svého velvyslance po zmasakrování devíti tureckých mírových aktivistů pokoušejících se prolomit v r. 2010 blokádu Gazy Izraelem.

Ale Turecko, jako kandidátská země Evropy a člen NATO, musí hrát dospělou roli jako regionální zprostředkovatel. Z regionální války proti bezohlednému jaderně vyzbrojenému Izraeli nebude mít prospěch nikdo. Takže se Turecko letos pokusilo odradit lidi od Flotily svobody II, kdy se obávalo dalšího masakru, a úspěšně zatlačilo na tureckou charitativní organizaci IHH, aby svoji účast zrušila, a zabránilo flotile odplout z tureckých přístavů. To Izrael potěšilo a zcela jistě to bylo zamýšleno jako prostředek k vynucení si omluvy a kompenzace od Izraele za zavraždění tureckých občanů při loňské flotile.

Zároveň vyšetřování OSN připravilo zprávu (nyní u ledu) se záměrem vyřešit turecko-izraelský spor, ve které se Izraeli radí nabídnout omluvu a zaplatit Turecku kompenzace za vraždy, což je nález, který izraelští představitelé odmítli. Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman lamentoval: „Omluva není kompromis, je to ponížení“. Izrael se bojí, že omluva by vytvořila nebezpečný precedent v době, kdy mnoho izraelských představitelů muselo zrušit cesty do zahraničí ze strachu, že budou zatčeni za zločiny proti lidskosti.

Američtí senátoři John McCain, Joseph Lieberman a Lindsey Graham počátkem tohoto měsíce Erdoganovi řekli, že pouze Turecko může přesvědčit Hamas, aby se připojil k mírovým rozhovorům s Izraelem. Graham Hurriyet řekl, že Erdogan je „nejpůsobivějším mluvčím v regionu“. Turecko skutečně spolupracuje s Hamasem na sjednocení Palestinců. Také se údajně pokouší přesvědčit Hamas, aby souhlasil s návrhem německého zprostředkovatele propustit 1,000 palestinských vězňů výměnou za propuštění vězněného Izraelce Gilada Shallita. Vloni izraelsko-turecký podnikatel Eliko Donmez předal Erdoganovi dopis od otce zajatého vojáka Noama. V souladu s postojem Liebermana a spol. Noam vyjádřil ohledně smrti tureckých občanů při útoku pouze „politování“.

Pokud Turecko uspěje u vymámení skutečné omluvy od Avigdorů a Noamů, bude to poprvé v historii Izraele a bude to důležitým signálem, kterým může být ovlivněn, aby se připojil ke světovému společenství jako „téměř“ zodpovědný partner – díky Turecku, spíše než Velkému bratru.

Ale v zahraničních vztazích existuje jen velmi málo nezištných altruistů, a zahraniční politika Turecka je odrazem silné kapitalistické ekonomiky. Tato země má očividně ekonomické zájmy v arabském světě a je naivní očekávat něco jiného. Ale uznání NTC v Libyi a poskytnutí ji finanční podpory, zatímco volá po vyjednávání, znamená vytváření si pozice klíčové mocnosti v Libyi po Kaddáfím. Totéž platí u Sýrie.

Plány Turecka na vybudování přehrad a zvýšení využívání Eufratu a Tigridu u zavlažování za nebo bez existence dohody sousedů po proudu připomínají plány Etiopie s Nilem. Takové záležitosti jsou sobecké a vyžadují si tvrdá vyjednávání, a sousedi Turecka by měli být raději aktivními. Vybudováním těchto přehrad se Turecko může celkem dobře připravit na budoucí obchodování „ropa za vodu“ s Irákem.

Turecko je energická nezávislá mocnost, která požaduje respekt – a zaslouží si ho. Erdogan pracuje na tom, aby se dožil dne, „kdy lidé budou moct volně jezdit z Palestiny přes Istanbul do Londýna. Nebudou se kolem Turecka budovat zdi, ale bude se otvírat, aby se podělilo se svými sousedy. V Káhiře jsme Střední východ, v Evropě jsme Evropané. Musíme utvářet historii se všemi národy kolem nás,“ řekl vůdcům summitu Změna v březnu. Vývoj na Středním východě dnes slibuje, že ukáže cestu k „novému globálnímu, politickému, ekonomickému a kulturnímu řádu“.

Navrhuje, by si toho USA povšimly. Po mezinárodní finanční krizi minulých tří let „potřebujeme rozvíjet ekonomický řád založený na spravedlnosti, a sociální řád založený na respektu a důstojnosti“. Zasvěcení žertují, že americko-izraelské vztahy jsou případem, kdy „ocas vrtí psem“.

Pokud se spojenci Turecka z NATO neprobudí a nebudou ho následovat, může tohoto bílého slona 21. století docela dobře opustit. Zatímco v r. 2004 považovalo 67% Turků členství v NATO za klíčové pro národní bezpečnost, v r, 2011 to bylo již pouze 41%. A pokud se Erdoganův „nový řád“ naplní, budou země v regionu u udávání směru vzhlížet spíše k Turecku, než k USA (a Izraeli). Bylo by stejně příhodně říct, že Turecko je novým ocasem vrtícím neohrabaným americko-izraelským psem.

Turkey vs the US: "A kinder Middle East hegemon" vyšel 21. července na Global Research. Překlad Zvědavec.
Známka 1.0 (hodnotilo 45)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

53

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc září přispělo 110 čtenářů částkou 18 543 korun, což je 53 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010

IBAN: CZ4720100000002000368066
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: SK5883300000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
12vZg7LszAecMsq3wRW4pNpoUAgGZB8aS5

Další možnosti platby ›

Vážení čtenáři,

Do konce měsíce zbývají tři dny a my máme vybráno jen něco přes polovinu. Zatímco ceny všeho (a platy) rostou, dobrovolné příspěvky na provoz Zvědavce jsou stále menší. Pokud tento trend bude pokračovat, nebudu schopen udržet tento server v provozu. K nemalé radosti těch, kterým je Zvědavec trnem v oku.

Ve zkratce

Draze vykoupená výhoda očkování…27.09.21 17:25 Česká republika 2

Česko objedná bez výběrového řízení v Izraeli rakety, které nikdo nepoužívá.27.09.21 16:40 Česká republika 1

Tak se to podařilo. Zeman podepsal. Americká chátra vyšachovala Rusy z dostavby Dukovan. 27.09.21 16:18 Česká republika 4

Reflex má další důkaz, že servilní úředníci píší nezákonná opatření na Babišovo přání27.09.21 15:05 Česká republika 2

Připravujeme žaloby o náhradu újmy za duševní útrapy našich dětí proti hlavní hygieničce-připojte se!27.09.21 14:56 Česká republika 0

Německá volební urna27.09.21 14:44 Německo 2

Kouřením proti coronaviru27.09.21 13:18 Neurčeno 0

Následky rozhodnutí EU dopadne na občany tvrdě již tuto zimu. A tím to bohužel neskončí26.09.21 08:07 Evropská unie 1

Pre tých, ktorí ešte veria na tzv. demo - voľby 25.09.21 22:17 Německo 0

Lékař ze záchranky kandiduje za Volný blok25.09.21 22:00 Česká republika 0

Více než 90% nových případů COVID-19 v Izraeli pochází z řad plně očkovaných osob25.09.21 14:13 Izrael 5

Očkovací teror pro zahraniční studenty25.09.21 10:42 Česká republika 1

Takhle se říká ne tyranii! Australané se postavili proti policejnímu státu24.09.21 18:44 Austrálie 1

35 000 neočkovaných řidičů kamionů bude blokovat od 27. září Itálii24.09.21 18:40 Itálie 1

Klimatičti alarmisté demonstrují v Praze24.09.21 15:45 Česká republika 3

Svědectví lidí po vakcinaci24.09.21 15:00 Izrael 9

Nový návrh zákona by omezil podporu v nezaměstnanosti pro ty, kteří byli propuštěni kvůli odmítnutí očkování24.09.21 11:40 Izrael 0

Patnáctiletý "hoch" ubodal v Sasku o rok starší dívku24.09.21 11:26 Německo 0

Až na konci roku Němci odstaví tři tisíce megawattů v jaderkách24.09.21 09:12 Německo 3

I obhájci obviněných ze zločinů nenávisti půjdou za katr23.09.21 12:55 Česká republika 2

Měnové kurzy

USD
21,75 Kč
Euro
25,45 Kč
Libra
29,82 Kč
Kanadský dolar
17,20 Kč
Australský dolar
15,84 Kč
Švýcarský frank
23,49 Kč
100 japonských jenů
19,60 Kč
Čínský juan
3,37 Kč
Polský zloty
5,53 Kč
100 maď. forintů
7,10 Kč
Ukrajinská hřivna
0,82 Kč
100 rublů
30,01 Kč
1 unce (31,1g) zlata
38 070,98 Kč
1 unce stříbra
492,70 Kč
Bitcoin
940 385,08 Kč

Poslední aktualizace: 27.9.2021 18:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 11 875