Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Zvířata, příroda

The greatness of a nation and its moral progress can be judged by the way its animals are treated.

Velikost národa, jeho morální výše může být posuzována podle toho, jak nakládá se svými zvířaty.

Mahátma Gándhí

Krize v Indii

Ingrid Newkirk( více o autorovi > )

30.11.1999

---

V době, kdy jsem vyrůstala v Indii, byl obrázek šťastných krav celkem běžnou věcí. Krávy se volně pohybovaly po prašných silnicích, kolem krku občas věnec z květin zavěšený Hinduisty a příslušníky sekty jainů. Ne že by pro ně byl život snadný. Často jsem viděla unavené býčky táhnoucí svoje vozíky ruchem velkoměsta, v hluku a pachu výfukových plynů, v žáru indického slunce. Občas pod svou námahou omdleli a majitelé používali klacků, aby je znovu postavili na nohy. Přesto ale v této zemi existovala úcta k životu všech tvorů vštěpena velkým filosofem Gandhím.

Indii jsem znovu navštívila až loni. Pod snahou rychle zbohatnout a přiblížit se západnímu standardu se filozofie Gándhího vytrácí. Našla jsem v zemi rozkvétající obchod s hovězím dobytkem a kůžemi. Společným jmenovatelem bylo utrpení hovězího dobytka, hladovění, nedostatečná péče, bití, zlomeniny, otevřené a nezahojené rány a kruté porážky. Nedá se říci, že by původcem problémů byl jediný národ nebo jediné náboženství. Hindové, muslimové, jainové, křesťané a další spolu soutěží o co největší profit, maso a kůže jsou pak dodávány do různých částí světa: Asie, Austrálie, Střední východ, Evropa a Amerika.

Krávy určené na porážku

Něžná, krotká zvířata. Indické krávy se svým typickým dlouhým zahnutým rohem žijí po staletí v těsném společenství lidí. Ačkoliv jsou obrovské, jsou povahou neobyčejně mírné a krotké. Přiblížila jsem se k býku, který mohl vážit 400 kg. Kdyby chtěl, mohl by mě nabrat na své špičaté rohy, nebo přimáčknout velkou svou hlavou proti zdi. Místo toho se na mě otočil a jeho zvědavý pohled říkal: "Ahoj, kdo jsi?" Jindy jsem kráčela ulicí a viděla býka, který stál napůl do vchodu jednoho domu a pozoroval rodinu uvnitř. Když jsem se o dvacet minut později vracela, stál býk pořád na stejném místě, úplně blokuje svým velkým tělem vchod do domu. Zdálo se, že prostě jen vychutnává pohled na ty podivné dvounohé tvory uvnitř domu.

Ohrady masa. V určitém okamžiku svého života přestanou být býci a krávy pro své majitele výnosní. Anebo jsou potřebny peníze v rodině. Ať už je důvod jakýkoliv, zvířata jsou odesílána na aukce. Navštívila jsem jednu v Tamil Nadu v jižní Indii. Několik tisíc býků a krav svázaných k sobě provazy a řetězy, které vedly přes jejich nozdry, do maximálního počtu sedmi kusů, stálo zmateno a nejisto v prašných arénách. Teplota musela být dobře přes 38 C, nikde nebyla k dispozici voda nebo stín. Aukci vedou skupiny mužů; licituje se nejlepší cena za dobytek, nákupčími jsou Muslimové a křesťané shánějíce dobytek pro svá jatka. Majitelé jatek bývají často Hinduové, ti pak exportují maso dále do světa.

Detailní snímek polámaného ocasu

Krávy strnulé strachem nerozumí, proč byly najednou odvedeny ze svých domovů. Mnohé byly staré a vyčerpané, s vystouplými žebry. Některé byly zjevně nemocné, sklánějíce hlavy, jiné zakrvácené od bití, jak je muži odpovědni za dopravu na aukci cestou bili. Co mi ale opravdu zlomilo srdce, byl pohled na jejich ocasy, překroucené a polámané na mnoha místech. Jednotlivé kloubové články vypadaly každý jako oteklý kotník, ocas často polámaný po celé své délce.

Pochody smrti. Na většině území Indie je jateční průmysl zakázán. Jen několik států jej povoluje. Krávy tedy musí pochodovat v horku a prašnu často na vzdálenost 80-160 km do tajného místa, kde je teprve nakládají do kamiónů, které je pak dopravují na vzdálená jatka. Je to šeredná cesta. Aby se udrželo tempo pochodu, poháněči používají holí a bijí dobytek po kyčelních kostech, kde není ani stopa tuku, který by zmírnil rány. Kravám není dovoleno odpočívat nebo pít. Hladové, žíznivé, chromé, unavené a nemocné krávy často vzdávají svou cestu a poklekají na kolena. Poháněči je nutí nemilosrdným bitím a kroucením už tak polámaných a oteklých ocasů k zvednutí a další cestě. Pokud ani to nestačí, používají směs chili pepře a tabáku, kterou jim vtírají do očí.

Hrůzostrašné sny mě pronásledují ještě teď Americký veterinář Ted Depper se zúčastnil cesty do Indie spolu s Ingrid Newkirk. Cituji z jeho deníku: "Do dnešních dnů nemůžu spát z toho, čeho jsem byl svědkem. Co mě nejvíce znechutilo, byl způsob transportu, který byl uplatňován cestou na jatka. Silnice byly v příšerném stavu, plné výmolů a děr. Jízda byla neobyčejně rychlá, vozy sebou házely a nadskakovaly, krávy na ložné ploše byly vrhány sem a tam, padala jedna přes druhou, navzájem se zraňovaly svými dlouhými rohy. Pak je muži vyvlekli ven za použití kopanců a bití. Míra krutosti použita na těchto zvířatech byla ohromující." "Slyšel jsem, zatímco krávy byly nakládány, jakési bublání," dodává Ted Depper a pokračuje: "jedna z kráv se dusila vlastní krví. Provaz v jejích nozdrách byl špatně provlečen, soustavné škubání hrubými držadly stejně jako těsné přivázání k ostatním kusům, za dvanácti hodinový pochod způsobilo, že došlo k vytržení části jejích nozder a krev ji stékala dolů po hubě."

Držela jsem v náručí hlavu starého býka a snažila se jemně vyplachovat vodou jeho zanícené, mokvavé oči. To, co poháněči na něm zkoušeli, nemohlo zabrat, protože měl přelámané kýčle a nemohl se tak jako tak postavit na nohy.

Cesta vede na porážku. Po strastiplné cestě pochod dobytka nakonec dosáhne cíle a dorazí na tajné místo, kde je natlačen do kamiónů. Vzhledem k tomu, že celá aktivita není legální, vše se odehrává v noci. Německý kameraman Manfred Karreman a já jsme byli při tom, abychom natočili příšerné nakládání do nákladních automobilů. Ložná plocha automobilů je určena pouze pro pět až šest kusů dobytka, nicméně poháněči dobytka a řidiči běžně nakládají patnáct, dvacet, někdy i třicet kusů do tohoto prostoru. Krávy musí lézt jedna přes druhou, bezděčně se snažíc svým rohem vydobýt alespoň kousíček prostoru na úkor druhého. Že při tom jeden kus utiskuje a drtí druhé, je samozřejmé. Rohy zcela ulámané, železné kruhy vytržené z nozder, to byly běžné věci.

Auta prudce nadskakovala na cestách plných výmolů, řítila se prudkými zatáčkami, ve kterých odstředivá síla házela dobytkem tam a zpátky, čímž vznikala další zranění. Ironicky, někteří řidiči jsou jainové - příslušníci sekty tak soucitné, že zašlápnout hmyz nepřichází pro ně v úvahu.

Kruté popravy. To ráno, kdy jsme navštívili jatka v Bombaji, dosahovala teplota už v 10 dopoledne 38 C. Hejna much útočila, když jsme s kolegou Roberem Tappanem překračovali kaluže krve na dvoře. Asi tucet nemocných a poraněných kráv leželo na zemi. Jeden býk měl ulámané oba rohy a polámanou nohu, ale znovu a znovu vstával a vlekl se dokola v kruhu, dokud nepadl vyčerpáním.

Porážka

Některé ležící krávy opřely své hlavy o těla svých družek, aby alespoň na chvíli ulehčily své pozici. Hleděly prosebným zrakem doufajíce v podání vody, stín nebo jemnější zacházení. Nebylo pro ně úlevy a ačkoliv přítomný veterinář viděl jejich zranění a jejich stav, procházel kolem nich jako by neexistovaly.

Krávy, určené k porážce, jsou bitím přinucené sejít z vozu, jsou jim svázany všechny čyři nohy, a  pohozeny stranou na špinavou zemi. Vzhledem k tomu, že jejich maso je prodáváno muslimským zemím, zabití dobytka by mělo být podle "halal" - muslimského zákona, který předpisuje, že se se zvířetem musí před zabitím zacházet ohleduplně. Ale nikdo na to nehledí. Pracovníci jatek často podřezávají tupým nožem a nechávají za sebou zvířata vykrvácet při jejich plném vědomí. Ještě živá zvířata, na které dosud nepřišla řada, sledují, jak jejich druhové umírají v kalužích krve.

Kdyby muslimové věděli, že indickým kravám není dopřáno soucitu v jejich posledních dnech, nemohli by - podle vlastního zákona - maso těchto krav kupovat a požívat. Jenže chtějí to vůbec vědět?

Volně přeloženo podle článku Ingrid Newkirk "Crisis in India" publikovaném v "Animals Time"