|
Interní informace ZvědavceTrestní oznámení na ZvědavceVladimír Stwora( více o autorovi > )9.1.2008Byl čtvrtek 20. prosince, několik dnů před Vánocemi. Chystal jsem se strávit po více jak dvou desítkách let své první Vánoce v Čechách, balil jsem dárky a zdobil byt jmelím. Najednou zvonek. Zvednu domofon a slyším: „Policie, můžeme jít dále?“ „Ale ano, prosím“, a stiskl jsem tlačítko otevírání domovních dveří. Muž, který se vzápětí vynořil z temné chodby, se představil jako poručík Š. a předložil služební odznak. Přišel sám a byl v civilu. Poprvé jsem na vlastní oči viděl placku české kriminální policie. Bylo to jako v tom starém vtipu z doby totality: Hádají se Francouz, Američan a Rus, co je největší štěstí. Francouz říká: „Pro mě bylo největší štěstí, když si takhle večer sedím doma, v tom zazněl zvonek, otevřel jsem, za dveřmi stála Claudia Schiffer v kožichu a pod tím kožichem už nic neměla.“ Američan říká: „Pro mě bylo největší štěstí, když jsem takhle seděl večer doma, zazvonil zvonek, za dveřmi stál pošťák a doručil mi dopis, že jsem zdědil deset milionů dolarů.“ Rus na to říká: „To nic není, pro mě bylo největší štěstí, když takhle sedím doma, zazvoní zvonek, otevřu, tam stojí muži v civilu a ptají se: 'Bydlí tady Ivan Ivanovič?' a já na to 'o patro výš'“. Jenže tohle nebyl vtip. A žádné „o patro výš“ pro mě neexistovalo. Nebyl to Sovětský svaz za dob stalinských čistek. Byla to Česká republika na konci roku 2007, kdy se bez opakovaní pojmu „lidská práva“ neobejde žádný projev žádného politika. Pozval jsem poručíka Š. dále. „Vy jste pan Stwora?“ „Ano.“ „Vydáváte web Zvědavce?“ „Ano.“ „A jste předsedou Občanského sdružení Zvědavec?“ „Ano.“ „Musím vás informovat, že na vás a na OS bylo podáno trestní oznámení“, povídá on. Polkl jsem. „Proč?“ Podíval se na papírek a četl: „Pro podezření ze spáchání trestných činů podle paragrafů 165, 198a, 260 a 261 trestního zákona. Přišel jsem, abych vás pozval na podání vysvětlení do naší kanceláře.“ Domluvili jsme se na následující den. Když jde o takové podezření z pachatelství, tak Vánoce holt musí počkat. Posuďte sami:
V pátek, poslední pracovní den před Vánocemi, jsem tedy vešel do budovy policie, abych podal vysvětlení. Musím říct, že mě nemučili, chovali se slušně, netrvalo to ani příliš dlouho, cca 45 minut, a celý rozhovor se odehrával ve víceméně přátelském duchu. Vyšetřovali dva kriminalisté. Poručík Š., který kladl otázky a nadpraporčík S., který předstíral, že něco dělá na počítači u vedlejšího stolu, a že ho to nezajímá. Že zajímá, se ukázalo při podepsání Vysvětlení, kde byl také uveden. Měli pro mne připravené čtyři vytištěné články ze Zvědavce, tři celé a jeden neúplný (jen jedna třetina): Ke každému článku chtěli vědět, kdo je autorem, popř, kdo jej překládal, kdo jej umístil na web a co k tomu mohu říct po stránce obsahu článku. Pak ještě padaly nějaké otázky kolem Občanského sdružení a jeho zaměření. Ptali se na počet členů a na jejich jména (zapsali si to) a o co nám vlastně jde. V této chvíli ještě není jasné, zda věc půjde k soudu nebo ne. Rozhodne o tom dozorující státní zástupce zejména na základě odborného posudku. Kdy, těžko říci. Nabídl jsem policii, že znalci zpřístupním celý obsah Zvědavce, aby nemusel bádat v článcích zkrácených o dvě třetiny obsahu. Poznamenali si to a řekli mi, že mě příslušný soudní expert bude kontaktovat, usoudí-li, že mu přístup do archivu pomůže. Člověk, který na mě a na OS Zvědavec podal trestní oznámení, se jmenuje Petr Jakeš a pracuje pro LPA (Liga proti antisemitismu). Vůbec toho pána neznám, ale mrzí mě, že se na mě se svými výhradami k mé činnosti neobrátil osobně dříve (nebo alespoň současně) než přiměl k činnosti už tak dost vytížené příslušníky Policie České republiky. LPA si, jak to tak vypadá, vetkla za cíl umlčet všechny nepohodlné internetové zdroje s kritickým postojem vůči Izraeli. Formou trestněprávních postihů , soudních žalob nebo jakkoliv jinak. Činí přesně to, co dělá její mocná americká sestřička ADL (Anti-Defamation League) a myriády podobných sesterských organizací v mnoha státech po celém světě. Je paradoxně příznačné, že se česká odnož této sionistické organizace přitom ohání § 260 trestního zákona, který zakazuje podporu či propagaci hnutí, které směřuje k potlačování lidských práv anebo které šíří národností, rasovou, třídní či náboženskou nenávist a přitom „ jejich“ stát Izrael na těchto zakázaných aktivitách ideově a politicky stojí. Vratce, ale o to zavileji. V souladu s naší právní kulturou, beru právo na svobodu projevu za jedno ze základních lidských práv. Právo říci veřejně svůj názor, vyjádřit pochybnost, ptát se a hledat odpovědi. Dobu, kdy toto v mé rodné zemi nebylo možné, si velmi dobře pamatuji a považoval jsem ji za temnou minulost. Včetně tehdejších zákonů, které sloužily jen některým. Pan Jakeš a jeho LPA se postarali, aby minulost obživla. Jsem jen zvědavý, jestli i dnes fungují zákony, které slouží jen některým. O vývoji v této věci budu čtenáře informovat.
Známka 1.2 (hodnotilo 437)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Články s podobnou tématikou
Obsah za rok 2008 a měsíc leden1 článků
|
|
||||||||
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 5,7378 sekund.