Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Příběhy z útulku

Píše majitel Útulku v údolí v Nové Dubnici, Viliam Jaroš

Viliam Jaroš se stará o zvířata od roku 1991. Před devíti roky začal tuto práci dělat na profesionální úrovni. Za tu dobu stačil najít domov pro stovky zvířát.

"Žijem dobrodružný život, ale slobodný.", říká o sobě Viliam a pokračuje: "Sám som zvedavý dokedy to vydržím. Všetci sa zaujímajú z čoho žijeme, pretože tu nieje doba na charitu."

Pejko

Viliam Jaroš( více o autorovi > )

14.6.2005

Bolo by naivné sa domnievať, že sa na Slovensku nájde niekto, kto by ho nechal len tak v kľude dožiť a nevyužil by ho na to, kvôli čomu sa narodil t.j. prácu. Pejko už nie je schopný žiadnej ťažšej práce, ale na druhej strane treba podotknúť, že je to jediný kôň v našom zariadení, ktorý si vie na seba zarobiť. Pejka využívame najmä na odvoz hnoja po okolitých záhradkách a jeho sila nám výdatne pomáhala v zimných mesiacoch, keď bolo všade veľa snehu. Do nášho areálu by sme sa bez jeho pomoci s autom a naloženým prívesným vozíkom nedostali. Na Pejkovi je doslova vidieť radosť, keď môže niečo potiahnuť. Trvalo však takmer pol roka, kým bol tejto činnosti schopný. Mal veľké hniloby na kopytách a dve kopytá dokonca tak prasknuté, že si vyžadovali špeciálne kutie. Už je však v poriadku a pomaly z neho vyrástol majestátny obor.

Je to veľký dobráčisko, ktorého deti nesmierne milujú a naopak on miluje deti. S obrovskou trpezlivosťou znáša ich prejavy lásky. Deti vydržia byť v jeho blízkosti aj niekoľko hodín. Naučili sa ho osedlať a vozia sa na jeho chrbte už bez dozoru. Ani raz neprejavil svoju nevôľu a s veľkým odhodlaním ich vozí dookola našej „jazdiarne“.

Najväčšiu radosť z Pejka ma však náš Jozef. Celý čas, kým bol Pejko chorý sa o neho staral a liečil mu boľavé nohy. Všimol som si s akou láskou a vytrvalosťou to všetko Jozef robil. Za odmenu som mu ho venoval. Musím sa priznať, že to bol z mojej strany trochu vypočítavý ťah, pretože teraz viem, že Jozef vždy príde do roboty. V minulosti sa stávalo, že sa neobjavil aj niekoľko týždňov, ale odkedy som mu zveril Peja do opatery, jeho „absencie“ sú čoraz zriedkavejšie. Jozef je na svojho koňa právom pyšný. Od svojho detstva vždy túžil po svojom koni. Ako mladík pracoval s koňmi na rôznych brigádach, ale vlastného koňa nikdy nemal. Teraz si môže povedať, že sa mu splnil sen. Takmer denne ho zapriaha a prevádza s ním veľmi užitočné činnosti. Už nemáme problém s palivovým drevom, pretože Pejko ho na svojom voze privezie z neďalekej hory. Keď treba dovezie čerstvo nakosenú trávu, ako doplnkové krmivo pre ostatné kone.

Bezprostredne po jeho záchrane som si vypočul veľa nezmyslov od „odborníkov“. Vraj tú kaliku už nikdy nedám dohromady. Stačilo niekoľko mesiacov naozaj odbornej starostlivosti a Pejko vyzerá ako mladík. Je síce pravda, že jeho liečba bola finančne náročná a prevýšila hodnotu za akú by som mohol Peja odpredať. Ale naše zariadenie nie je a nikdy nebude o biznise. Dnes môžem s určitosťou povedať, že článok, ktorý bol o našom Pejkovi napísaný v Živote mal výstižný názov. Pejo je v nebi.

Pre vašu zaujímavosť vám dám k nahliadnutiu názory, ktoré mi napísali ľudia bezprostredne po Pejkovej záchrane. Som rád a dnes už môžem povedať, že aj hrdý na to, čo sme mohli pre Pejka urobiť.

Doufám, že Boží mlýny ve prospěch majitele koně budou mlít co nejrychleji.

A byla by ostuda pro společnost, kdyby tento majitel nebyl potrestán a ještě ke všemu by obdržel svého koně nazpět.

...

Bože můj, tak ho odkup ! Nabídni mu peníze, jestli je to takový člověk, jak píšeš, na peníze se chytí. Nevím jak koníkovi jinak pomoci - jedině odkupem. Ale před výrokem prokurátora by snad měla své k tomu říct veterinární správa, ne? Ale fakt je, že úřady budou rokovat a kůň zatím .... Prostě ho co nejrychleji odkup, ten dacan si samozřejmě peníze nezaslouží, ale jde přece o toho koně - říkáš, že je tam útulek, je vás tam víc, co dokážou pomoci, věř, že i ti policajti by nějakou korunu dali. Držím Ti pěsti, udělej maximum. Je to dálka, ale kdybych ti mohla nějak pomoci, ozvi se na mail. A dej nám vědět, jak to pokračuje. Majka.

...

No, Míšo, ulevilo se mi, že koníka nevydáte "majiteli". Asi radím zbytečně, ale zdokumentujte si momentální koníkův stav / datovaná zpráva veterináře, fotografie atd./. Máš pravdu v tom, že pokud tenhle případ dotáhnete do zdárného konce "úřední cestou ", bude to precedens, který bude platit pro obdobné případy a pomůžete tak spoustě dalších koníků, jen doufám, že vás mezitím nedonutí koníka vydat. Přeju pevné nervy v boji s úředním "molochem" a s lhostejnými lidmi. Hodně štěstí Tobě, p. Jarošovi i ostatním, koníka ode mě pohlaď. Držte se

...

mám v Bratislave nejakých známých v (celoplošných) médiách ... pokial by to stálo za úvahu, možem sa spýtať, či by do toho nešli ...

...

Můj kůň taky neuměl žrát s udidlem, ale za několik kousnutí trávy se to naučil. Jinak taky neznám jiného koně, který by to neuměl. Možná, jestli je to starý kůň, tak může mít přerostlé zuby a bůh ví, co má v tlamě za udidlo. Jestli je nějaké zubaté nebo je to třeba kus řetězu... To musí být hrozné mít v puse jídlo a nemoci ho spolknout a trpět tak hlady.

...

Viliame,

já si nejsem jistý, jestli jsi udělal dobře, když jsi toho koně koupil. Já mít zbytečných 10 tisíc, tak bych to věnoval na reklamní kapmaň za přijetí zákona proti týrání zvířat. Kolik psů jsi za ty peníze mohl zachránit nebo nakrmit? Komu jsi vlastně pomohl? On se směje, za ty prachy si koupí nového koně (se kterým bude nakládat stejně), a Tobě zůstal na krku tažný kůň, kterého budeš muset z prostředku útulku živit dalších mnoho let, a kterého nevyužiješ.

Někdy mám pocit, že se všichni plácáme v nedůležitých maličkostech, a ty podstatné věci nam utíkají.

Diskuze

6 příspěvků ( 6 nových)