Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Svět trochu jinak

Krize rodiny

Radim Lhoták( více o autorovi > )

31.1.2008

---

Když říkám tradiční, mám na mysli funkční řád rodinné pospolitosti, který vyplynul z objektivní zkušenosti generací a odráží poznání, jaké rodinné uspořádání posiluje obec i národ. Zdravý model rodiny musí vytvářet podmínky pro výchovu nové generace, aby byla schopna převzít a dále upevňovat hodnoty člověka i života vytvořené generacemi jejích předků. Nutno poznamenat, že v naprosté většině známých kultur a civilizací se jednalo o model patriarchální. Evropskou civilizaci nevyjímaje. Principy patriarchální rodiny rovněž převzala do svého kánonu všechna civilizovaná náboženství jako Boží zákon.

Rodina je základ státu. Toto heslo opakovaly i komunistické režimy, přestože jejich představa o pokroku k nové a lepší společnosti byla více než revoluční a bourala všechny kulturní tradice minulosti. Nelze přehlédnout, že právě rozumářské, mechanistické a konstruktivistické pojetí vývoje lidstva přivedlo socialismus k vytvoření nefunkčních mezilidských vztahů a tím také ke krachu. Zrušením všech tradic totiž každá revoluční ideologie rezignuje na jediný objektivní zřetel v pohledu na lidskou společnost. Oním objektivistickým názorem byla, je a vždy bude zkušenost minulých generací o tom, kam vedl ten či onen způsob lidské pospolitosti a její organizace. Žijeme v době špatných zkušeností z nedávných pokusů o lepší zítřky a nevěříme žádné vizi nové společnosti, která by jen z dálky zaváněla utopismem či univerzální ideologií. Přesto existuje a naplno žije jedna ideologie, která má znaky totalitního znásilňování mínění i života lidí a aspiruje na převýchovu člověka jako naprogramované součástky nového pořádku silou zaslepenější, než byly všechny dosavadní Utópie. Mluvím o totalitní ideologii feminismu a jejích metodách genderové proměny lidské populace.

Nejhorším dopadem feminismu je rozklad tradiční rodiny, chce se spíše říci rozklad rodiny vůbec. Je až neuvěřitelné, nakolik se současný svět nezajímá o příčiny tak drtivého společenského úpadku, jehož důsledkem jsou trpící děti ve stavu bezradnosti a postrádající zázemí rodiny, která by jim byla schopná dát výchovu i orientaci v našem odcizeném světě. Nechtějme vše svádět na odcizení samo jako na evoluční fenomén doby. Právě úpadek rodiny je jeho hlavním živným zdrojem. Rád bych se proto dotkl několika tezemi tohoto tabuizovaného tématu a přispěl k rozpoutání seriózní diskuse, která by správně a bez ostychu označila varovné symptomy a pokusila se najít terapii pro globální onemocnění naší civilizace. Zaměřím se přitom na problémy, které mají podle mne s vymezeným tématem přímou či úzkou souvislost.

Rovné příležitosti

Otázka příležitosti každého člověka ve společnosti je dána mírou její svobody. Svobodná je taková společnost, v níž každý jedinec, skupina či společenství má možnost sledovat své vlastní cíle a usilovat o jejich naplnění podle vlastní vůle a přesvědčení. Při tom dbá o obecně přijatá pravidla lidského jednání, jimiž není omezována svoboda jiných subjektů ve společnosti. Jde o taková jednání, která mohou v kontextu společenské interakce vyvolávat spolehlivá očekávání v souladu s obecně uznávanými principy důvěryhodnosti, zásadovosti, spravedlivosti a čestného chování. Pouze abstraktní principy takových pravidel jednání je možné zakotvit v zákonech.

Jsou-li přijaté principy zároveň soustavou hodnotových kritérií morálního vědomí ve společnosti, je zcela nesmyslné tyto hodnoty rozlišovat z pohledu pohlaví či etnické příslušnosti. Morální kodex svobodné společnosti je platný pro všechny lidi bez rozdílu pohlaví a jako takový zajišťuje stejné příležitosti pro muže i pro ženy.

Zcela jiná situace nastane, pokud tytéž zásady rovnoprávnosti budeme chtít aplikovat do soukromé sféry či do organizace zájmových skupin vzniklých na základě svobodné vůle jejích členů. Mezi takové skupiny patří soukromé podnikatelské společnosti, ale také rodiny. Jedná se o dobrovolná sdružení podléhající vnitřním pravidlům jednání, jejichž smyslem je dosáhnout společného cíle. Patří k zásadám svobodné společnosti, že do vnitřních otázek takových skupin nezasahuje, pokud jejich chování navenek respektuje pravidla platná pro chování všech společenských subjektů bez rozdílu. Narušení této zásady by totiž znamenalo znemožnit lidem účinně spolupracovat a pomáhat si při uskutečňování svých představ o vlastní životní cestě.

Takovým zásahem do svobod občanů je zahrnutí genderových studií do vládních programů a jejich mocenské prosazování prostřednictvím zákonů. Nařizovat rovnost a rovné příležitosti do vnitřní organizace soukromých či zájmových skupin, určovat mocí chování lidí k sobě navzájem v soukromí a v rodinném životě, znamená nejhlubší zásah do svobody člověka a jeho práva na sebeurčení. Uvnitř soukromé sféry přirozeně vzniká nerovnost v uplatňování práv mužů a žen v takovém smyslu i rozsahu, jak to odpovídá dohodnuté hierarchii, potřebě, cítění i kultuře těchto lidí, aby nebyla narušena vzájemná důvěra, funkční role a naplňování základních potřeb soužití obou pohlaví. V daném smyslu má potom nedotknutelnost soukromí člověka a rodiny přednost před veřejným zájmem a jakýmikoliv ideologiemi s ním spojenými.

---

Rubriku vede Radim Lhoták