|
Svět trochu jinakÚskalí přímé demokracieRadim Lhoták( více o autorovi > )23.5.2007Mnozí z nás začínají chápat, že parlamentní demokracie současných států nastolené moderními filozofickými tezemi o racionální organizaci veřejného života se začínají přežívat. Z pojmu svobody člověka a jeho možnosti rozhodovat o vlastním osudu plynou požadavky na vyšší demokratičnost politického systému a kontrolu vládní i zákonodárné moci. Je ovšem přímá demokracie tím správným přístupem k řešení rozporů současného světa? Nebudu zde znovu rozvíjet doklady o tom, jak historie lidstva zavrhla demokracii jako jedno z nejhorších politických uspořádání obce. Proti demokracii na celé čáře zvítězila aristokracie, tedy vláda nejlepších. Problém současných států ale spočívá v tom, že nejsou organizací, která by zajišťovala ústavní pořádek obce. Obcí se totiž rozumí společenství lidí spojených společným zájmem a snahou sladit mínění i konání lidí ve prospěch celku. Moderní státy takovým společenstvím nejsou. Stačí se jen podívat na internet a posoudit, jak málo spojuje lidi téhož národa touha po názorovém konsenzu, jak málo jsou lidé dnešního světa ochotni hledat společná stanoviska, jak málo vnímají stát jako místo svého lidského zakotvení, jehož směřování a ztělesnění kulturních hodnot ztotožňují s vlastním tělem. Naopak, právo na vlastní subjektivní názor, svoboda projevu libovolných hodnotových kritérií, možnost zastávat libovolné cesty osobního naplnění a zajištění hmotné existence nezávisle na veřejném zájmu, to jsou pravé tendence myšlení současného člověka, které se vyhraňují v odcizeném individualismu přímo úměrně tomu, jak se pojem „veřejný zájem“ postupně vyprazdňuje. Parlamentní demokracie je volnou soutěží politických stran o moc. Slovo demokracie zde má význam pouze jako pojistka proti uchvácení totalitní moci jednou politickou silou. Volby zástupců politických stran zvou občany k rozhodování pouze jako arbitry úspěšného či upadajícího vládnutí té které strany. V jádru by politické strany měly být výkvětem národa, tedy aristokracií, jíž opravňují k vládě nad občany hlasy lidu. Volání po přímé demokracii je potom výrazem jistého znechucení nad tím, jak málo aristokratické jsou současné vlády. Je rovněž dokladem upadající důvěry lidí v politické zástupce i v systém, jakým se tito zástupci stávají vyvolenými. Přímá demokracie však nemá za cíl změnit způsob výběru těch nejlepších z nás, jimž dáme svoji důvěru, ale namísto toho rezignuje na jakýkoliv věrohodný zastupitelský princip a požaduje, aby do rozhodných otázek zasahovali přímo všichni lidé. Je takový přístup vůbec rozumný a reálný? Kde jsou hranice přímé demokracie? ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 1799 je zobrazeno pouze 543 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 5.0 (hodnotilo 2)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Rubriku vede Radim Lhoták Články s podobnou tématikou
Obsah za rok 2007 a měsíc květen10 článků
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 0,3158 sekund.