Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Svět trochu jinak

Svět informačních systémů 2007

Radim Lhoták( více o autorovi > )

19.4.2007

Mluvit o výsledcích konferencí na dané téma v posledních několika letech je stále více roubováním imaginárního štěpu na jalový kmen pusté reality. Je už dávno pryč doba, kdy vývojové laboratoře softwarových společností neochotně rozkrývaly před konkurencí nové revoluční generace svých informačních systémů, které následně bombasticky uváděly na trh. Konference Svět informačních systémů 2007 neměla ve štítu nic, co by třeba jen naznačovalo, kudy se bude nadále ubírat „fantastický pokrok“ lidstva vnořeného do sítě stále dokonalejších počítačů. Žádné takové vize vlastně neexistují. Nelze se proto divit, když mnohé prognózy analytiků takových renomovaných poradenských firem, jako je Gartner Group, se stále častěji a již v krátkém časovém horizontu míjejí svým naplněním. O tom, že se žádný podobný pokrok nekoná, nemůže už pochybovat ani průměrně vnímavý pozorovatel dění na poli informačních technologií, kde to doutná silou moci a kapitálu, ne však strhující invencí kvalitativního rozvoje.

Je ovšem nutno říci, že ani setkání nejvýznamnějších protagonistů informačního průmyslu ve Zlíně nebylo prosté takových prohlášení, jako „Cílem současných ICT je znalostní společnost“ nebo „Vědění je bitevním polem pro společnosti, státy i jednotlivce“. Měly však minoritní povahu a nádech vyčpělých marketingových triků generálních mluvčí nadnárodních korporací, v jejichž popisu práce je propagace vlastních softwarových produktů na světovém trhu. Mnohem častěji byly slyšet nářky odborných partnerů těchto společností, kteří se starají o uvádění zmíněných produktů do životní praxe. Proč je zavádění informačních technologií v konkrétních podmínkách uživatelů častěji neúspěšné, než by bylo zdrávo v poměru k tvrzením o síle informatizace a jejím významu pro úspěšné podnikání? Co je hlavní překážkou takového stavu? Ptají se konzultanti a placení odborníci na softwarová řešení jeden přes druhého. Je rozvinutý informační systém opravdu konkurenční výhodou? Ptají se akademici fakult informačních technologií a tápou v záměru, jak a k čemu mají vlastně vychovávat své studenty. Přínosy informačních technologií v praxi jsou prostě diskutabilní v poměru k nákladům, jaké je nutné do nich vkládat. Proto se jako houby po dešti množí specializované metody a postupy, které spěchají očekávané přínosy změřit, zavádět vyčíslitelné metriky pro své potencionální zákazníky, aby rozptýlily jejich nedůvěru a podpořily investice do informačních technologií. Božím slovem pro záchranu informačního průmyslu jsou procesy. Překážkou znalostní společnosti, tvrdí počítačoví experti, je faktum, že svět je organizován hierarchicky. Společnosti postavené na hierarchickém principu jako bojové útvary v armádě nemohou fungovat procesně. A proces, tedy děj mající svého samostatného nositele, svůj vstupní kód a svého cílového příjemce, k němuž se počáteční stav systému transformuje do formy přidané hodnoty, takový proces je důvodem pro počítačovou podporu, aby nedošlo ke ztrátě informace, aby vše proběhlo hladce, bez chyb a bez zbytečného prodlení. Bohužel aktérem zmíněného děje není počítač nýbrž člověk, a to není stroj. Dlužno podotknout, že stav informačních technologií není v takové fázi, že by počítač procesy řídil, ale poskytuje pro ně pouze data. Informací se tato data stávají až v mysli člověka, který je může buď akceptovat, poučit se z nich, nebo je ignorovat. Rozsáhlé databáze „informací“ jsou ve své podstatě smetištěm údajů minulých dějů a sami o sobě nemají nutně vypovídací hodnotu o tom, jak se má člověk rozhodnout v přítomné chvíli, aby si zajistil požadovanou budoucnost. Nemají žádnou moc řídit procesy v reálném čase, pokud cíl dění je proměnlivý a závislý na dynamice života či trhu. Informační technologie nejsou nic víc, než výkonným a velkokapacitním pořadačem minulosti, archivem zastaralých dat. Dokážou tak sami o sobě sdělit pramálo k tomu, co platí právě nyní a co se má stát v příští chvíli. Problém řízení navíc nespočívá v objektivní prognóze, nýbrž ve schopnosti přinutit určený okruh věcí a subjektů, aby se zachoval podle vůle někoho jiného. A v tom jsou počítače logicky mimo hru. Jiná situace by byla, pokud by řízené děje šlo plně zautomatizovat, pokud by celý řízený systém byl ryzí automat. Proto přáním všech průmyslníků a finančních magnátů je, aby se svět přestal chovat chaoticky a vrtkavě, aby chování lidí bylo předurčené vůlí mocných, potom by bylo možné konstruovat robotizované linky bez lidského činitele, na jejichž produkci by byl předem zajištěný odbyt.

Diskuze

25 příspěvků ( 25 nových)

Rubriku vede Radim Lhoták