Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Svět trochu jinak

Studie páření druhu homo sapiens

Radim Lhoták( více o autorovi > )

12.4.2007

Považuji se za intelektuála a nudí mě běžné hovory lidí. Řeči o věcech, které nerozkrývají nové pohledy, nic neozřejmují, takové ty řeči o ničem. K mým základním potřebám ovšem patří páření a v této souvislosti mi dlouho trvalo, než jsem pochopil, že jazyk není prvotně určen k rozkladu pravdy o nás či o světě, nýbrž k navázání vitálních vazeb mezi příslušníky téhož živočišného druhu. Dospěl jsem však ještě dál. Mezi populární vědecké publikace v poslední době patří studie života zvířat. Jak se staví k sobě navzájem, jaké vzorce chování mezi nimi panují. O to zajímavější přece musí být chování a komunikace lidí, pokud je začneme studovat z hlediska druhových instinktů tak, jako u zvířat. Veškerá triviální sdělení mezi lidmi v ten moment nabývají nečekaně skrytého významu.

V sobotu se chystám s kámoškou na pivečko, tak se můžeš přidat, aspoň budeš mít na výběr, je taky sama, přišlo mi do mého mobilu po předběžné výměně informací a telefonů na internetové seznamce. Dohodli jsme se na sedmou večer. A jak tě poznám? Řekneš mi jak vypadáš? Jak vypadám..., v duchu jsem formuloval co nejpříznivější popis. Třeba jaké máš vlasy? Ta otázka mě zaskočila. Instinkt mi říkal, že přiznat pleš by bylo krajně netaktické. No, spíš nemám žádné vlasy, zněla neobratná odpověď. Okamžitě jsem zaregistroval neartikulované zklamání ve sluchátku....Ne, mám je hodně nakrátko ostřihané, jak se to dneska nosí. Hbitá oprava popisu vnějšího povrchu mé lebky nebyla nepravdivá, vskutku v té části hlavy, kde mi vlasy rostou v potřebné hustotě, je mám ostříhané tak nakrátko, jak to jen jde. A nosím brýle, doplnil jsem zbrkle ve snaze se identifikovat. Sakra, nadával jsem si v duchu, takového blbce svět neviděl. Tentokrát se samice ve sluchátku ovládla a mému popisu nevěnovala další pozornost. Instinktivně však změnila směr hovoru tak, aby to vypadalo, že na pivo zvu já ji a ne ona mě. Vše vyvrcholilo hodinu před domluveným setkáním. Přišla mi na mobil zpráva, že nestíhá a přijde tak o hodinu později, jestli to nevadí. Měl jsem hlad a byl už na odchodu z domova do sjednané zahradní restaurace. Můj bezděčný pohled padl na odraz mé postavy v zrcadle pod věšákem. Bílé přiléhavé tričko bez rukávků s nápisy amerických basketbalových klubů dobře zvýrazňovalo činkami vytvarované tělo. Nevadí, odepsal jsem za pochodu, a sebevědomě vyrazil na rande.

Diskuze

51 příspěvků ( 51 nových)

Rubriku vede Radim Lhoták