|
Svět trochu jinakZločinecká organizace jménem JusticeRadim Lhoták( více o autorovi > )7.3.2007Ve všech dobách si lidé pro své nezdary hledali a nacházeli nějakou oběť, nějakého příjemce své nespokojenosti, svodný terč své nenávisti. Málokdy se ona osoba, onen cíl odvety setkal s pravým původcem nezdaru, nebo lépe řečeno, nouze z něho zdánlivě plynoucí. Čím byl viník více zdánlivý, více nejistý, více vykonstruovaný, více chtěný, tím bylo zběsilejší zanícení, s nímž vykonavatelé spravedlnosti trestali své oběti. Spravedlnost je slepá, říká stará moudrost, a má tím na mysli, že všechny krátkozraké morální soudy mají něco společného s plebejskými instinkty. V dobách vlády vznešených rodů, rozených aristokratů, ale i v dobách vlády ušlechtilých zástupců lidu, byla spravedlnost věcí těchto vznešených či ušlechtilých duchů prostých malosti a marnivosti. Pouze jejich neschopnost poskytnout plebejcům dost důvodů pro respekt k moci a pro smíření s vlastním životním údělem nakonec vyústila v odpor a lidové bouře, jimiž se měřila síla a přesvědčivost pánů představených, buď jejich vítězstvím či popravou. S nástupem křesťanství se synonymem spravedlnosti stala víra v Boha všemohoucího a jeho dobrou vůli. Věř ve spravedlnost boží a buď poslušný vrchního svého, zněla základní poučka dobrého křesťana. Není divu, že se z pojmu spravedlnost postupně stala děvka povolná všem podzemním silám, které odmítaly podvolit se svým představeným z vůle boží, a jejichž organizace, morálka i konečná moc byly dílem ďábla, temného podsvětí, svobody navzdory všemu, co se snaží mít svět pevně ve svých rukách. Moderní doba vložila spravedlnost do rukou zákonů a za jejich vykonavatele ustanovila námezdní soudce, úředníky bez tváře a postavení, bezpáteřní absolventy právních učilišť, zkrátka povýšenou lůzu, která nemá nic společného s osudy obžalovaných ani žalujících, s odpovědností za život obce, s vědomím stavovské příslušnosti, jinými slovy lidi bez morálky, bez účasti na společné věci, bez smyslu pro dobro a zlo. Těmto kariérou zaujatým stínům soudní jurisdikce dala navíc neomezenou moc, nezávislost na jakékoliv reálné moci, nedotknutelnost ve svém konání i nadživotní roli, do rukou pak represivní složky státu. Jak zneklidňující! Jak děsivé! Tak se stalo, že z ideálů demokratického státu a spravedlnosti, oproštěné od všech ideologií a zájmů vládnoucích vrstev, se nakonec stala zrůdná, nelidská, nevědomá a totalitní soudní moc. Tato moc zasahuje do života všech bez smyslu pro lidské hodnoty, bez nezaujaté vnímavosti k jejich problémům, bez sluchu pro pravé otázky doby, bez vědomí srdce a jeho zkoumání, opřená o represivní zákony, jimž chybí obsah a morální důvod, vyznání i úcta k pravdě. Tak se stalo, že nejsilnějším mocenským orgánem našeho moderního státu je dnes zločinecká organizace fungující ve svůj vlastní prospěch na principech mafie. Otevřena korupci, obohacování a všem sesterským mafiím, které jsou ochotny jí zajistit prosperitu, určuje zemi její právní vědomí. Tato organizace má jméno „Česká justice“. ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 1477 je zobrazeno pouze 649 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Rubriku vede Radim Lhoták Obsah za rok 2007 a měsíc březen6 článků
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 0,4696 sekund.