Český mopslík dostal lekci i z olympijského mnichovanství

Článek na Zvědavci (http://www.zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://www.zvedavec.org/komentare/2008/08/2716-cesky-mopslik-dostal-lekci-i-z-olympijskeho-mnichovanstvi.htm

František Stočes

Západ Čechům udělil další lekci, po které by si měli konečně uvědomit, že patolízalský český mopslík zůstane jenom patolízalským českým mopslíkem a světapáni ho kopnou do zadku kdykoli to z hlediska vlastních zájmů uznají za vhodné.

Půl roku před olympiádou například Bush a Sarkozy jemně naznačovali, že by se nemuseli zúčastnit zahajovacího ceremoniálu. Princ Charles rovnou vyhlásil bojkot olympiády a německý olympijský výbor vyvolal bouři nevole pravicových politiků když oznámil, že se olympiády určitě zúčastní.

Čeští mopslíci - mezi nimiž štěkotem vynikali např. V. Havel, J. Ruml, knížepán či autor milostného dílka o Straně zelených a krávě a další – rovněž volali po bojkotu OH. Odkud ten nápad vyčetli těžko hádat; možná z Bible (kde prý všechno je). Poněvadž bojkot olympiády přichází v úvahou pouze v případě když pořadatelská země vede válku, štěkali sice hlasitě, ale u nesprávného stromu.

Český prezident protestoval speciálně po česku: sportovní znalec i fanoušek Klaus se pro období olympiády jednoduše hodil marod. Poněvadž jeho endoprotéza kyčelního kloubu nebyla akutním – např. posttraumatickým – případem, škarohlídi ji označí za politickou chřipku, zatímco druhá strana za vysoce odpovědný přístup k blížícímu se českému předsednictví v EU.

O Klausově olympijském náhradníkovi, premiérovi Topolánkovi, hanba mluvit. Ten své etické dilema – kynout sportovcům či podpořit v (údajné) nesvobodě úpící Tibeťany – vyřešil charakterním rozhodnutím hodným Valacha zkaženého Prahou: když mu vláda dovolí, do Pekingu pojede, když mu vláda nedovolí, bude protestovat proti útlaku… Svým zásadovým rozhodnutím vláda současně vyřešila premiérův postmanželský trojúhelník a potěšila konkubínu Lucii, poněvadž Topolánkova rozesmátá zákonná manželka Pavla v titulku LN z 2. srpna oznámila: „Svého manžela budu klidně doprovázet…“

Sportovní analfabeti začali rozvíjet i fantasmagorie o protestech samotných sportovců během olympiády a představovali si to asi jako Hurvínek válku: nejspíše tak, že se sportovci nějak domluví a začnou jednotně protestovat za svobodu Tibetu. Ona fantasmagorie – nehledě na obyčejnou nezdvořilost vůči pořadatelské zemí – tkví v tom, že realita by byla úplně jiná. Například iráčtí sportovci by si řekli, že když už se protestuje, obohatí protesty i o své ideje – totiž že jim nevadí ani tak nesvobodný Tibet jako přítomnost nenáviděných USA v Iráku! Tím by spustili lavinu, do níž by se vložili Srbové, Palestinci atd. atp. Boxeři, karatisté, judisté a další by si řekli proč jenom protestovat, když mohou nenáviděné soupeře rovnou zmlátit a dílo zkázy by dokonali sportovní střelci…Olympiáda by se změnila v děsivý vzorek nynějšího světa.

Olympismus ale sleduje cíle přesně opačné – odmítá, aby sportovce vychovávali sportovní analfabeti v roli politiků a naopak žádá, aby sportovci vychovávali politiky! Proto olympismus usiluje o vytvoření způsobu života, založeného mj. na výchovné hodnotě dobrého příkladu (!) a na respektování základních universálních etických principů s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.

Onu výchovnou hodnotu dobrého příkladu lze chápat i tak, že např. palestinský boxer knokautuje svého izraelského soupeře, který poté co se probere z bezvědomí a ještě krvácející, podá Palestinci ruku a poblahopřeje mu ke svému zmlácení. Je si vědom, že k výprasku došlo v souladu s pravidly a i on má stejnou šanci, bude-li více trénovat. Tím oba vysílají signály ke svým politickým protějškům, kteří podobné konflikty řeší orientálním způsobem: sebevražedným bombovým útokem na straně jedné a inovovaným starozákonním „Oko za oko…“ čili ­ – za jednoho mrtvého Izraelce budiž pět mrtvých Palestinců – na straně druhé.

Nu, jak dopadl onen zahajovací ceremoniál již víme. Z relevantních mopslíků USA – i když v případě Merkelové či Browna nutno hledat přiléhavější termín již kvůli tomu, že prezident Bush Brownova předchůdce, soudruha Blaira, kategoricky odmítl nazvat mopslíkem USA s odůvodněním, že v případě Blaira jde určitě o větší zvíře – chyběli právě ti zmínění. Prázdné bylo i čestné místo ČR a rozesmátí čeští sportovci vyslali signál, že kvůli absenci českých mopslíků plakat nebudou. Kdo při zahajovací parádě všech sportovních týmů, a při pohledu asi dvou miliard diváků svým reprezentantům vlastenecky kynul byli právě Bush a Sarkozy…

Jaké z toho plyne poučení pro české vlastence? Měli by si například podrobně přečíst česko-americkou smlouvu o US radaru v Brdech. To, že v ní není ani zmínka o nějakém nájmu, který by obohatil zadlužený český rozpočet, je oznámkováním charakteru politiků, kteří nad zadluženým českým rozpočtem nejvíce kvílí. Ale hlavně v ní není zmínka o náhradě škod pro případ, že bude Česká republika kvůli strategickému zařízení, jímž brdský radar rozhodně je, napadena třetí stranou…

Článek vyšel na blogu Františka Stočese 10. srpna.

Článek byl publikován 20.8.2008


© 2021-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.