Mýtné brány aneb Velký bratr tě vidí!

Článek na Zvědavci (http://www.zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://www.zvedavec.org/prispevky/2006/10/1797-mytne-brany-aneb-velky-bratr-te-vidi.htm

Michal Podolák

Zatímco je mezi odbornými kruhy diskutována otázka systému v současné době budovaných mýtných bran s ohledem na rentabilitu a použité technologie, případně jsou probírány podivné okolnosti „výběrového řízení“, probleskla i mainstreamovým zpravodajstvím informace, jež je mnohem více znepokojující, než utopené miliardy. Zvažuje se (rozumějme: připravte se na) využití „mýtných bran“ budovaných firmou Kapsch k účelům monitorování VŠECH vozidel (pátrání po odcizených vozidlech, úsekové měření rychlosti, evidence kdo kdy kam jel). Jinými slovy – „náš“ Velký bratr se inspiroval britskou praxí, kdy je veškerý pohyb motorových vozidel pod kontrolou, a hodlá tento děsivý systém zavést i v ČR.

Ponechám stranou otázky technické a technologické. Kamarád studující Dopravní fakultu Univerzity Pardubice citoval slova svého profesora: „budeme mít hodně drahé stojany na billboardy“. Já si to nemyslím. Velký bratr totiž moc dobře ví, co dělá.

V mém podezření, že mýtné je ve skutečnosti jen zástěrkou pro vybudování dalšího špiclujícího zařízení, mne utvrdila i reportáž vysílaná ve zprávách TV Prima 23.10. Pokusil jsem se najít k této zprávě více informací a – světe div se – nikde nic. Pouze zpravodajský server ihned stručně informuje o této reportáži. Další zajímavý článek, na který jsem při svém googlování narazil, je z listopadu 2004, a vyskytuje se v něm jen tak mimoděk i následující odstavec:

„Oba systémy lze využívat i druhotně. Například satelitní systém mohou komerční subjekty nebo policie využívat k hledání odcizených vozidel, mikrovlnné brány zase mohou policii sloužit k měření rychlosti vozidel, a to i průměrné rychlosti na měřených úsecích.“

Doporučuji přečíst článek celý, některé pasáže jsou opravdu úsměvné.

Dávná moudrost zní: „Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.“ A Velký bratr umí tyto „dobré úmysly“ využívat vskutku mistrně. Umí apelovat na lidi, kteří se v rámci „vlastního dobra“ s radostí vzdávají i posledních zbytků svobody. Dokonale ovládá magii strachu. V atmosféře strachu z imaginárního nepřítele je ruku v ruce s technickým pokrokem budována nejděsivější diktatura, jakou kdy lidstvo poznalo. Ponurý svět Orwellova Winstona Smitha je v jejím porovnání decentní předehrou.

O kamerovém systému se už nedebatuje – lidé jej přijali za svůj a proto nepřekvapí, že se ZVÝŠENÍ počtu kamer v Praze stalo i jedním z hesel předvolební kampaně. Nepřekvapí nás ani reklama na nové byty v uzavřených objektech s automatickým  kamerovým systémem. Více či méně skryté kamery se bohužel staly nedílnou součástí našeho života. A jsme tím vlastně odzbrojováni, neboť se mylně domníváme, že naše bezpečí a náš majetek hlídá neviditelné oko za nás.

Rovněž se nedebatuje o odposleších a o tom, že jsou VŠECHNY hovory a sms dlouhodobě zálohovány, aby k nim měly patřičné orgány Velkého bratra přístup. V jedné debatě mi kolega – kterého považuji za celkem inteligentního člověka – vyrazil dech slovy: „A ty děláš něco špatného, že ti to vadí?“ Později jsem zjistil, že tento názor není vůbec ojedinělý.

O lidech potupně šacovaných na letištích se zde již psalo. Jiný kolega má shodou okolností sestru v Anglii Její let byl před několika měsíci zrušen kvůli „hrozbě teroristického útoku“. A jak myslíte, že tento kolega komentoval situaci, kdy se jeho sestra nedostala domů na oslavu matčiných padesátin? Tak jak si Velký bratr přeje – plný pochopení – SCHVALOVAL „opatření“ na letištích. „Když je to nutné. Já s tím souhlasím, je to pro naše dobro… Zkurvení arabové…“

Děsí mě takovéto postoje lidí. A cítím nejen lítost nad lidskou hloupostí, ale i nenávist vůči těm, kteří naivity a „dobrých úmyslů“ zneužívají k budování nového světového řádu. Tím se vracím zpět k „mýtným branám“. S trochou nadsázky bych pro monstra rostoucí nad našimi silnicemi viděl jiné využití. Avšak to snad raději nebudu ani zmiňovat, hlupáci by se mohli v dobré víře domnívat, že to myslím vážně…

Článek byl publikován 26.10.2006


© 2019-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.