Paví ocas

Článek na Zvědavci (http://www.zvedavec.org)

URL adresa článku:
http://www.zvedavec.org/naokraj/2006/06/1633-pavi-ocas.htm

Arsinoe

Zoologická zahrada je zařízením, kde se může nejen batolín dozvědět ledacos o přírodě, ale i já o mužích. Proto tam chodím tak ráda a to nejméně jedenkrát v týdnu, obvykle v pátek dopoledne.

Mezi několik volně pobíhajících a poletujících zvířat patří i pávi. Páv je tak trošku jako chlap. Když roztáhne ocas, je z něj monumentální, skvostný, pohledy přitahující tvor, před jehož velkolepostí se skloní nejen pávulena, hnědá a obyčejná, ale i samičky jiných živočišných druhů.

Ale zkuste mu ten ocas oškubat.

Obraz žalostné bídy a utrpení, roztáhnutá oškubaná brka jsou k smíchu i k pláči, pták celkově působí chudák dost nanicovatým, zbytečným a poměrně velmi soucitbudícím dojmem.

Když jsem je tak viděla vedle sebe – pavího krále a tu ubohou trosku, nebylo možné neasociovat si samce mužského rodu. A nemylte se, pavími péry rozhodně nemyslím oblek od Armaniho, BMW a lesklý gel na lebce, ani vám nenabídnu pod­bízivou reprodukci výše uvedeného v podobě „chlapa s pořádným ocasem“.

Vždycky když myslím na mužský, vybaví se mi Yoyobandí „…jsem chlap, jsi chlap, on je chlap, jsme chlapi tak si dáme pár do nosu, jsem chlap, jsi chlap, on je chlap – jsme chlapi, bouchneme se do kokosu…“.

Mužská paví péra jsou podle mě mužské sny. Sny a schopnost realizovat je – samozřejmě podle možností. Jsou to právě plněné sny, které z těch nanicovatých, zbytečných a poměrně velmi soucit budících tvorů, kterými nepochybně muži jsou :), dělají tvory skvostné a pohledy přitahující.

Proč jsem o tom začala? Jo – taková blbina. Žížalek uvažuje, že by prodal motorku. Všechno racionální ve mně je pro. Ušetřím si nervy, bude víc s piškotem, zabiju si ho jednou sama a navíc bude nějaká ta kačka k dobru. Všechno iracionální se ve mně příčí proti představě žížala bez dvou kol. Bez té absurdní rychlosti a klučičího závodění. Vidím páva s oškubaným ocasem a je mi z toho víc než smutno. To radši budu celé léto bydlet pod stanem a spoza zipu se budu dívat, jak se šťastně prohání v dálce :). Myslím, že přesně pro tohle mě miluje.

(Nevím, jestli jsem se byla schopna vyjádřit dost jasně, poslední dobou mám čím dál tím větší potíže nacházet správné výrazy a mateřská demence odvádí opravdu kvalitní práci. )

Neobdivuji snílky s hlavou v oblacích….když tak teď o tom přemýšlím, možná to co nazývám snem je schopnost hrát si. Možná je to totéž. Jen některé hry jsou o trošku nebezpečnější než jiné. Taky mě napadá, že pokud některý z pánů sní o kozatých zrzkách, pak schopnost tyto sny realizovat bude pro jeho dlouhodobou partnerku poněkud bolestnější a řeči o ocase to asi moc nespraví :)

Pomalu se mi všechny dvě mozkové buňky zavařují a přeskakují na teorii o měření pinďourů, ale tu si vážně nechám až na jindy. Jdu žížalkovi rozmluvit tu kravinu a popřemýšlet, kde mám svůj ocas já.")

Převzato z blogu Deník blondýnky.

Článek byl publikován 12.6.2006


© 2021-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.