Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Přišlo emailem

Názory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce.

Politika a my - aneb pane krotiteli nebylo toho už dost?

Martin Skapík( více o autorovi > )

24.10.2007

Jako první jim odebere rodiče. Ti totiž musí pracovat na společném „ráji“, všechny síly je potřeba upnout ke službě systému, který „laskavě“ opečovávají naši vyvolení – politická reprezentace.

Zkušenosti ukazují, že politická reprezentace vede po celá tisíciletí se svými podanými nelítostný boj, který klamnými hesly a propagandou nejčastěji vydává za láskyplnou službu „spravovaným“ občanům - stejně jako jim „ukazuje“ na viníka neutěšeného stavu společnosti. A máme na scéne rozvraceče republiky, či nenávistné ostatní národy, dnes definitivně světové teroristy!

Moudré přísloví praví: „podle ovoce poznáš strom“. Pojďme se tedy podívat na strom politiky a jeho úrodu, kterou na rozdíl od politků – my podaní nuceně sklízíme a co hůře konzumujeme.

„Mučedníci“ politiky to mají zařízeno, na rozdíl podanných - občanů, poměrně dobře.

Autoritu získávají ze zákonů, kterých během staletí vymysleli a „vyprecizovali“ miliony a i dnes průběžně ovládají své podanné desítkami tisíc zákonů a nařízení .

Ani jeden zákon se ale nevztahuje na ně - politiky, požívají totiž „imunitu“, která je chrání proti výsledkům vlastní práce (!) - zákonodárnému, přesněji řečeno trestnímu systému.

Aby měli politici na svou „práci“ klid, dostávají kromě imunity také peníze, služby a požitky, které jim umožňují naprostou soustředěnost na „správu“ věcí veřejných a také mezinárodních vztahů.

Své podané vzdělávají a informují prostřednictvím „sdělovacích“ prostředků, které neustále modernizují. Od ústních výnosů, přes vylepování plakátových oznámení jsme se dostali až k rozhlasu a televizi – bravo!

Záladním rozdílem požitků politiků a jimi spravovaných občanů je to, že zatímco politici užívají plodů práce všech průběžně a své životy žijí obklopeni pohodlím, péčí a všemi dostupnými službami - Jejich podaní na tento stav převážně marně čekají až dokud nezemřou utrápeni, usouženi v důchodovém věku.

„Je potřeba si utáhnout opasky“ – „Je potřeba reforma, pak už bude skutečně dobře“ – „Už dávno mohlo být dobře nebýt rozvratných sil“ – „Jsme ohroženi, musíme si odpustit některé osobní svobody“ – „Je válka, mrzí nás to, ale jsme přece všichni služebníci národa, muži do zbraně, ženy do fabrik ať to máme brzy za sebou“

Toto kolečko základních politických vyhlášení se opakuje stále dokola už pěkných pár tisíciletí. Už už jsme mohli být v kýženém lidském „ráji“, ale nevyšlo to. Přišla válka, revoluce, neurodilo se, zkrátka nemohli jsme splnit o co jsme usilovali. Škoda….

„Naštěstí“ politici válku přežili. Je zde nová generace vůdců, „poučili se“ a povedou novou společnost, která povstává z trosek ničemnosti. A dostáváme se opět k úvodnímu vyhlášení:

„Je potřeba si utáhnout opasky, za chvíli se budeme mít skvěle!“

Sídlo politiky najdete vždy v hlavním městě státu. Lidé prý odchází do hlavních měst za prací, za výdělkem, za kariérou, zkrátka hlavní město je tahák!

Dnes mají taková hlavní města miliony obyvatel. V mnoha státech navíc leží pěkně v zátopových oblastech a lidé tam jsou tak šťastní, jak o tom svědčí nepřetržité šnůry aut, kdy jako na povel všichni Ti spokojení lidé hlavní města opouští, aby zachytili ještě kousek zdravé přírody a během víkendu se připravili na další boj s životem na zemi.

Co mají společného velká města?

Ve velkých městech se nedá pracovat ani žít! Pokud tedy za práci nepočítáme miliony úředníků a pracovníků umění – propagandy, tisku a obecně činností, které skutečnou práci spíše přidělávají, než usnadňují.

Veškerá skutečná kvalita života je spojena s přírodou, s venkovem. Ve městě nezasadíte ani nesklidíte, ve městě nenajdete místo pro farmu, ani pro cokoliv užitečného. Ve velkých městech naleznete naopak miliony frustrovaných, nešťastných lidí v neustálém shonu mezi odpornou zástavbou, naleznete je v „zábavních“ podnicích, nebo utahané „po práci“ doma, jak sledují zázračnou bednu zvanou televize! Velká města jsou ideálním prostředím pro frustraci a zločinnost, ať se nám to líbí nebo ne.

Naprosto neotřesitelnou politickou zásadou je zprostředkovaná komunikace! Politici se s lidmi nebaví jinak, než prostřednictvím vydírání – zcela šílených, idiotských zákonů, kterými své podané sužují od kolébky až do hrobu údajně v jejcich – tedy našem vlastním zájmu. Paradoxní je, že k jednáním a přípravě těchto zákonů své sdělovací prostředky nepoužívají. Co s lobisty domluví a odhlasují je připravováno pěkně bez účasti veřejnosti. Máme pro to i pěkný termín „neveřejná zasedání“ – což je unikátní věc pro správu věcí veřejných!

Diskuze

128 příspěvků ( 128 nových)