Někdy je cizí člověk bližší než rodina

Přišlo emailem

Názory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce.

Někdy je cizí člověk bližší než rodina

Jiří Valtr( více o autorovi > )

7.9.2004

Ulicí se potácí muž, copánky se mu kroutí k ramenům; nejde nepostřehnout, že by stálo zato rozplést je a ponořit do vody se šampónem. O podobnou lázeň si škemrají kalhoty i bunda; a ruce muže nenechávají ani jeden cigaretový nedopalek ležet ladem na zemi. Nemíjí nikoho. Dvě ženy, které mohl, přešly raději na protější chodník, a za ním se plouží stařík, hůl sotva pozvedává, ale pomalejší není.

Před rožákem, na pečlivě zastřiženém trávníku, si hraje chlapeček. Napodobuje tatínka: před sebou hračku-sekačku, a rty vytvářejí pisklavý zvuk elektromotoru.

Znenadání se z cesty mezi domy přižene pes, vzhledem nepopírá znaky tří druhů, z jazyku mu cáká pěna, a rovnou si to míří na chlapce. Dveře domu jsou otevřené. Dítě je vmžiku povaleno na zem, tlama zvířete míří k jeho tváři, ale zcivilizováním rdoušené impulsy v muži konají zázraky, potácení je totam, hop a skok, a než by se kdo nadál, zvířecí míšenec leží s rozpolcenou tlamou odhozený pod stromem jako dosloužilá věc. Vtom přibíhá maminka, sklání se nad dítětem, objímá jej a jelikoz neví, co se událo, křičí na muže, protože? Vlastně proč? Ze je nejblíž, nebo ze je špinavý a nevábný? Nebo že je Indián? Anebo ještě z nějaké jiné příčiny? Obrací se na starce s hůlčičkou právě dobelhavšího a ten jí popisuje, čeho byl před minutou svědkem. Úděsně bezradné oči maminky střídavě létají z chlapce na zvíře a na dědu, načež žena chápe a rozhlédne se po zachránci. Už ho není. Než se kdo nadál, nepozorovaně zmizel, jak to uměly celé generace jeho předků v houštinách.

...pokračování

Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 1036 je zobrazeno pouze 352 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.

Známka 0.0 (hodnotilo 0)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný)