Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Přišlo emailem

Názory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce.

Vůně domova

Povídku z arabštiny přeložila Jana Malá

Meláhat Al Cháný( více o autorovi > )

7.7.2003

Mladík urovnal velký černý kufr mezi svýma dlouhýma nohama. Zahlédl matčin unavený obličej, odražený na vedlejším okně vozu metra. Sklo jasně odráželo vrásky na její tváři. Od návštěvy k návštěvě, vrásky jsou stále hlubší a více se rozšiřují. Čas utíká a nezastaví se. Její tělo se pohupovalo napravo a nalevo s pohybem vozu. Sklonila se ke své tašce, otevřela malý černý zip a vyňala papírový kapesníček. Přivřela zvadlé oči, objevily se v nich palčivé slzy. "Zase rýma? Už ti pomalu ani nepřestává" řekl mladík účastně. "Už jsem si přivykla." "Musíš najít nějaké řešení! Léky na to přece jsou.." "V tomhle věku?" Přes tvář se ji mihl skutečný úlek. Nepřipomněla právě nyní čas? Vždyť ho tolik potřebuje! Musí žít, musí se přemáhat, kvůli němu. Kvůli nim. Vzápětí se na její tváři usadil smířlivý a přesvědčivý úsměv, pohupovala se dál na sedadle v rytmu jízdy. Cesta je dlouhá, pod zemí je všechno tmavé, nic není vidět z toho velkolepého města, který je nazýván městem světla. Metro je nudné, dala by přednost autobusu. V takovém městě se jeden nemá nudit. Mladík se zkoumavě podíval na matku. Pojal ho hluboký soucit. Znova začal opakovat: "Můžeš zrušit cestu, kdybys chtěla. Proč nechceš zůstat déle? To, že jsi tady, je nenahraditelná příležitost." Matka po chvíli zadumání řekla: "Ale já tu jsem cizinka, i kdybych chtěla zůstat nadlouho. Ať udělám cokoliv, tahle země přece není moje". Ve vzpomínkách se jí vybavilo studentské městečko v tomto nádherném městě. Světlé místečko, tiché a daleké. Ucítila horkou krev v celém těle. Před lety přišla do něho se svým mužem. Ruku v ruce. Tenkrát ji nechtěl pustit samotnou, tak jak to udělal teď. Vzal ji, aby se podívala na kolejní budovy, v kterých strávil pět let svého života za studií.

Diskuze

58 příspěvků ( 58 nových)