|
Přišlo emailemNázory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce. Obavy(Z arabštiny přeložila Jana Malá)Sabrí Músa( více o autorovi > )25.5.2003Nově upravená silnička se táhla a prosvítala uprosřed rovných zelených polí. Profesor Safí seděl uvolněně za volantem svého zbrusu nového auta a uháněl po vozovce, aby dorazil na předměstí Káhiry, než nastane noc. Před chvílí projel městečkem Kafar Sád, které před několika lety bylo pouhou vesnicí, za sebou už měl také cestu vedoucí k přístavu. Zbývaly ještě dvě hodiny do západu slunce. V tomto denním čase, poznamenaném únavou všech živých tvorů po perném dni, je požitkem řídit auto... Profesor Safí tedy nechal své myšlenky volně plynout.. Zamrzelo ho, že nedokáže rozpoznat, co to vlastně je těch pár zelených stromků rostoucích v poli, okolo něhož právě projížděl... Jak je to možné, vždyť je přece synem hospodáře!! Pomyslel si: "To už tě město vytrhlo z kořenů, tak tě pokazilo svým hlukem, svým ctižádostivým shonem?" A začal, jak míval ve zvyku, odsuzovat sám sebe, město, městský styl života a nenasytnost civilizaci a ministerstvo... reakci i pozemkovou reformu... podbízení se světu i revoluci... kulturu i inteligenci... Profesor Safí žehral na všechno, protože byl jedním z těch moderních a nervózních lidí, kterým se před očima matou měřítka a pojmy, hodnoty stálé a uznávané s nepravdami a nedostatky. Nedokázal tomu zmatení zabránit ani zaujmout nějaký postoj, s kterým by našel rovnováhu. Během krátké návštěvy v rodné vesnici, kam jel kvůli úmrtí strýce, se setkal s příbuznými a zapletl se do debaty s jiným strýcem, z matčiny strany, rolníkem. Mluvilo se o nynějším zemědelství, strýc byl pohoršený a mluvil hněvivě. "My dnes pěstujeme jablka, ananasy a jahody, a pak si musíme vypůjčit, abychom nakoupili pšenici, ze které pečeme chleba." Profesor Safí si v duchu říkal útěšně: "Vždyť to není má chyba, dneska se už ani v těch zemědělských záležitostech nikdo nevyzná, všechno je to popletené."
Navrátil se do přítomnosti a všiml si na okraji pole muže, úpěnlivě na něho mávájícího. Ve svém přemítání ho minul a teď si pomyslel:" Určitě chce svézt, proč bych se měl kvůli němu zdržovat, nejdřív abych ho vzal sebou, a pak zas abych mu stavěl, až bude chtít vystoupit, nač s ním ztrácet čas?" Avšak utrápená tvář, která mu uvízla v paměti během okamžiku, co muže zahlédl, ho přiměla ke starostlivé úvaze: "Třeba je ten člověk nemocný anebo je to unavený stařec, může to být volání o pomoc nebo potřebuje nutně něco stihnout a zůstane trčet tady v tom zapadlém místě bez pomoci, teď navečer, kdy už skoro žádná auta nejezdí a nezastaví mu nikdo... nebuď jako ostatní..." ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 1401 je zobrazeno pouze 568 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Obsah za rok 2003 a měsíc květen3 článků
|
|
||||||||||||||||
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 0,3783 sekund.