Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Přišlo emailem

Názory zde uvedené se nemusí nutně shodovat s názory vydavatele Zvědavce.

V. Kanadský žert

Testováno na lidech

Jan Buchta( více o autorovi > )

26.4.2002

Škola. Středobod života mladého muže. Ačkoliv podle reakcí na poslední díl mého vyprávění to vypadá, že vše se v životě mladého muže soustředí asi 15 centimetrů pod pasem, realita je úplně, ale úplně někde jinde.

Od příjezdu do nástupu do školy jsem měl asi tři dny na zotavenou a potom rovnýma nohama do toho. Můj rozvrh sice vypadal poněkud nezvykle, ale nedá se říct, že by byl jednoduchý. Posuďte sami: nejtěžší angličtina, matematika, programování, fyzika, politologie a základní drama (aneb ochotníkem snadno a rychle). Pořád jsem kolem sebe slyšel, jak je špatná úroveň středního školství v USA a že Kanada je jen o kousek lepší a .... tak jsem se s výběrem moc nepáral. Politologii a drama mi předepsali jako psychoterapii a byl jsem nakonec rád, že se tyhle dva předměty na mém rozvrhu usadily a po celý rok z něj nezmizely. Hned teď musím říct, že v některých oblastech skutečně probíraná látka nedosáhla zcela úrovně českých gymnázií v odpovídajícím (v mém případě čtvrtém) ročníku, ale žádný velký rozdíl v obsahu učiva nebyl. To se ovšem dalo říct jen o těch předmětech s nejvyšším stupněm obtížnosti. A to je právě možná ten největší rozdíl. Při troše snahy se totiž pravděpodobně dá v Kanadě projít střední školou bez faktického kontaktu s obtížnými předměty. Možná dokonce bez kontaktu se vzděláním. A to asi není moc dobré.

První "peckou do čenichu", kterou jsem ale očekával, byly hodiny angličtiny. První dva tři týdny jsem se neuvěřitelně plácal, bojoval o holý život, trpěl a úpěl. Začínat Homérovou Iliadou nebylo asi ideální, ale ... nějak jsem se tím prokousal. Jak, to si moc nepamatuji, protože se objevil zajímavý efekt. Jak jsem nebyl zvyklý mluvit anglicky a ani jsem to moc neuměl, tak se mozek po několika málo hodinách prostě unavil a vypnul. Bylo to jako když zhasnete světlo. Prostě jsem najednou nebyl schopný vůbec ničeho. Pomohlo se trochy vyspat, ale to jde ve škole dost těžko. Takže jsem musel vypnout, a tak tam mnohdy ze začátku sedělo moje tělo, ale duchem jsem byl mimo. Asi po 14 dnech přišla krize, kdy jsem prospal 20 hodin v kuse a od té doby to bylo jen lepší. Asi po třech měsících se pro mě hodiny angličtiny, lépe řečeno anglické literatury, staly vítanou kratochvílí. Pravda, ještě ten Hamlet bylo na mě byl trošku náročné čtení a Nadějné vyhlídky od Dickense zase relativně nuda, ale asi po půlroce jsem zjistil, že zcela automaticky čtu anglicky, píšu anglicky a sním v angličtině. Bylo vyhráno. Nikdy ze mě nebude rodilý mluvčí, ale vždycky se domluvím a navíc se mi otevřela cesta k četbě anglicky psané literatury v originále. A že je leckdy o co stát! Měli jsme paní profesorku, která měla ráda literaturu, učení ji bavilo a respektovala vlastní názor. Žádné povinné drcení seznamů autorů a děl na maturitu. Byl to dobrý přístup? Jak v čem. Rozebírání určitého díla po dobu 1-2 měsíců má svůj půvab. Zato ale člověku chybí určitý přehled. Ideální cesta asi leží někde mezi. Mě to rozhodně bavilo a tak musím říct, že v tomhle směru mě nijak kanadská střední škola nezklamala.

Diskuze

36 příspěvků ( 36 nových)