|
Na okrajBojím se o osud našich lesůMichal Podolák( více o autorovi > )25.10.2007Ekologická daňová reforma – zaklínadlo, které od nového roku zvýší cenu energií, především však uhlí, jímž by se postupně mělo přestat topit úplně. Údajným bohulibým účelem má býti zlepšení kvality ovzduší, avšak realita bude – jak už to tak bývá – nejspíš jiná... První reakcí na plánované zdražení uhlí by mohlo u těch, kterých se zdánlivě netýká, být: „Hurá, aspoň se ovzduší trochu uleví.“ Ostatně – známe to všichni – přijde zima a z komínů mnoha rodinných domků se začnou valit strašidelná mračna, zamořující široké okolí nesnesitelným plícervoucím zápachem. Souhlasím, že jde o nešvar, proti kterému by se mělo SKUTEČNĚ něco dělat. ![]() Avšak situace není zdaleka tak jednoduchá a různé pokrytecké ekologické daně ji rozhodně vyřešit nemohou. Do popředí se totiž dostane otázka tzv. substitutů. Takže v kotli, ve kterém se dříve žhavily uhlíky, se může za tmavých a mrazivých zimních večerů začít škvařit vše, co aspoň trochu hoří, bez ohledu na vznikající zplodiny. I na toto mají rudo-zelení vskutku orwellovský recept: Zavést nový státní kontrolní aparát – o tom, jak by to mohlo vypadat v praxi, vtipně pojednává článek na serveru D-FENS. V tom (pro ovzduší) lepším případě přejdou lidé, kteří doposud topí uhlím, na dřevo. Ovšem je otázkou, jestli budou lesy kapacitně stačit rostoucí poptávce po otopovém dřevu. Neviditelná ruka trhu zákonitě zvedne cenu dřeva a neviditelné ruce samozvaných dřevorubců začnou těžit na vlastní pěst. Jaký vliv bude mít nekontrolované, bezohledné a nekoncepční kácení na lesní porost není těžké si domyslet… Různé dotace na ekologičtější vytápnění, na něž pochopitelně dosáhnou jen ti nejméně potřební, jsou pak úplným plácnutím do vody. V živé paměti mám státní hurá akci na podporu elektrických přímotopů. Mnoho mých známých, kteří si pod vidinou slibů podpory státu vybavili své domácnosti elektrickými přímotopy, dnes topí v kotlích na tuhá paliva. Důvod je prostý – cena elektřiny… Můj děda kdysi vyprávěl, jak za jeho dětství byly lesy čisté, že chrastí a zbytky dřevorubcích si lidé mohli odvážet na svých kárkách jako jakousi formu odměny. Pochybuji však, že dnes budou lidé jezdit s kárkami do lesů pro chrastí a suché větvičky. A tak mě jímá smutek nad trpkým osudem lesů… Zdroje a odkazy:
Známka 1.3 (hodnotilo 48)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Obsah za rok 2007 a měsíc říjen3 článků
|
|
||||||||||||||||
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 2,0760 sekund.