Sedmnáct let od sedmnáctého

Mindy

17.11.2006 Na okraj Témata: Česká republika 1171 slov

Data, která se stala státními svátky jsou skoro za trest pro události, které se toho kterého dne udály. Dávají jim příchuť šaškárny, školního učiva a věncokladení. Bah.

Ale já, taška a kozačky na debilně vysokém podpatku na demonstraci 17. listopadu 1989 vzpomínáme hřejivě. A to byla tehdy dost kosa. Rozhodli jsem se s kolegou z práce na poslední chvíli. Připadali jsme si poněkud blbě, protože my už jsme studenti nebyli. Byli jsme jen permanentně nasraný. Tašku jsem si paličatě vzala, protože sem se nechtěla zdržet dlouho. V tašce jsem táhla páteční velký reálsocialistický nákup. Podpatečkové kozačky nebyly na pochod na Vyšehrad nahóru, na Vyšehrad dólu, na bobek u Ministerstva spravedlnosti, kde se poprvé objevili ozbrojenci Stranyavlády, nic moc. Vlastně byly děsný. Trpěla jsem jako zvíře. Ke konci té slavné, dějinné pouti lidí, co už to fakt nemohli dál vydržet a samozřejmě dobytků, co to měli v popisu práce, jsem padala na hubu i bez Helmutů. Ale už jsem to fakt nemohla vydržet. Ten socialismus s tváří absolventů pomocné školy. Tak alespoň tyhle demonstrace ujařmených, když už nic jinýho. Vědět to dřív, vzala bych si normální křusky.

V ten sedmnáctý listopad 1989, v předvečer a večer kouzel. Byli jsme v euforii, že je nás tam tolik. Studenti byli moudrý a naivní a tím neporazitelní v ten moment. Dojemně neuměli než první sloku vlastní studentské hymny a i tu, u hrobů našich mrtvých velikánů ( Velikáni jsou zásadně mrtví ) na Slavíně, prznili. Táhli bychom všichni tehdy třeba do Dantova pekla, jen abychom mohli jít. Mohli konečně řvát myšlené nahlas. Chvíle, kdy člověk vystoupil ze sebe a stal se MY. Držel nás endorfin, vztek, naděje, odvaha, strach, cinkající tramvaje, troubící auťáky, dnes už mrtvý herec Boris Rösner, který na nás zuřivě mával ze skleníku Nové scény Národního divadla v Shakespearovském kostýmu, neznámí blízký lidi kolem. Mě osobně pak ke konci držel hlavně kolega z nakladatelství, který mi vyrval ze zkamenělé ruky tu idiotskou žrádelní tašku a dotáhl mě až na Národní. Byli jsme prakticky "doma", protože naše nakladatelství na nás koukalo z přilehlé uličky. A já tu tašku táhla přes půl Prahy jako debil! Zbrojnoši kmánů mě kordónem u obchodního domu Máj vysvobodili. O moc dál bych nešla, protože kromě ruky, jsem neměla dočasně ani nohy. Při patnáctém zpěvu hymny, jsem kolegu ponechala na obrubníku a vlezla jsem do domu, kde bývalo květinářství, abych rozmrzla. A na cigáro. Tehdy jsem ještě hulila. V domě postávalo a posedávalo asi dvacet lidí. Euforii vystřídala únava a TEN pocit. Pocit, který zná každý živý tvor a je mu poslušen. Jenom člověk ho vnímá často zkresleně. Pud sebezáchovy. Nějaká holka začala brečet. Nějaký pán šel zalomcovat dveřmi do vnitrobloku, jestli by to nešlo tudy. Zdrhnout. Vypařit se. Klusat domů, otevřít pivko a zapnout bednu s těma ksichtama a být v bezpečí a smrádku. Nešlo. Najednou se mi chtělo taky brečet a jediný, co jsem chtěla, bylo zdrhnout, vypařit se. Domů. Smrádek nesmrádek. Pryč z narudlého zrnitého světla venku, které cedilo slábnoucí zpěv demonstrantů. Pryč ze štiplavého listopadového vzduchu, ve kterém bylo kromě běžných škodlivin i něco, co zužovalo dech na holé minimum . Z jednoho bytu v patře vydusali dva chlapi a jeden držel kameru. Prošli mezi námi a jejich oči byly kamenné. Jasně fízlové. Vylezla jsem z toho baráku a řekla jsem Frantovi, že jdu domů. " Nebuď srab", pravil Franta. "Já du, jsem vyděšená a utahaná , Franto. Du …". Franta na mě koukal znechuceně. Zjevně byl přesvědčen, že když má motýlka a diplomatku, je to pořád ještě veselá záležitost a já dezertérka. No dyť. Ponechala jsem ho jeho osudu a hnána už jasnou panikou, vydala jsem se podél stěny domů směrem, odkud jsme před půlhodinou tak slavně přitáhli. V ruce jsem vlekla obrovskou pruhovanou babskou tašku. "Tam nikdo neprojde", řekl mi starší pán, nerozhodně stojící na rohu Bartolomějský. Fízl nebo disident? Bylo mi to jedno. Zapíchla jsem oči do kostiček na chodníku a pokračovala jsem směrem ke kordónu nějakých uniforem. Byli to milicionáři. Když jsem došla až k nim, tak jeden vystoupil a alkoholovým dechem se mě řečnicky optal: "Kam deš, krávo...". Prosmýkla jsem se kolem něj a šla...šla...jako bych byla na klíček. S taškou, která mi zřejmě dodala zdání lepší občanky, než kterou jsem byla a milicionářům snad připomněla sobotní vepřo-knedlo-zelo. Myslím, že bez ní bych přes ty dvě, tři řady těch zkurvenců neprolezla. Bez ní bych zřejmě byla nucena být daleko hrdinnější než by se mi líbilo. Na Staroměstský jsem se vpotácela do metra a jediný, co jsem chtěla, byla vana horký vody. Že je tam, pár minut potom, co jsem utekla, zpráskali jako psy, jsem se dozvěděla až od sestry. Byla medička a na rozdíl ode mě vydržela až do konce. Až do tý bicí uličky. Samozřejmě neměla tašku.

Dneska je to historie do čítanek, nuda a politikum. Ale já si tohle datum ponechám jako den, kdy jsme byli opravdu svobodní. Nikdo, kdo v tom nežil, to nepochopí. Jak málo stačilo, aby si občan začal připadat i jako člověk. Slabej, blbej, utahanej, ale volnej. Když jsme řvali: "Bylo toho dost!", byli jsme svobodný. Jako ptáci na nebi. Bylo to našich patnáct minut slávy Bohu na výsostech.

A to se počítá. Je jedno, co těm minutám předchází a co po nich následuje. Neexistují dokonalí lidé, jenom dokonalé úmysly. A takové tehdy byly. Naše úmysly. Nás naivních, kteří šli za lidskou svobodu. A jenom za ní. Tenhle den je náš. Né jejich. Je náš. Je můj.

Známka 1.0 (hodnotilo 2)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

57

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Za měsíc září přispělo 121 čtenářů částkou 20 084 korun, což je 57 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010

IBAN: CZ4720100000002000368066
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: SK5883300000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
15SucVps1Cpxd6ahR6uxx6SJiR16SZgR7b

Další možnosti platby ›

Ve zkratce

Cross Club bude mít otevřeno i po 22. hodině25.09.20 14:25 Česká republika 1

Prymula: Chci méně prostoru v médiích pro kritiky svých opatření25.09.20 11:09 Česká republika 2

Média stupňují hysterii strachu, opět šíří poplašné zprávy24.09.20 22:34 Česká republika 0

Dezorientováni Němci chtějí více afrických kobylek. Demonstrují s nápisy "My máme místo"22.09.20 18:59 Německo 8

Obchodní centrum Mercury, České Budějovice: Rouškové gestapo v akci21.09.20 16:29 Česká republika 3

Janek Ledecký: Zůstaňte negativní a buďte pozitivní!21.09.20 00:15 Česká republika 0

Rasistická černoška v letadle: Jsem královna Kalifornie20.09.20 23:33 Neurčeno 3

Arabská strana Švédska vyzývá k vysídlení těch obyvatel skandinávské země, kteří odmítají multi-kulti hodnoty a etnickou diverzitu18.09.20 19:00 Švédsko 6

Někdo zmlátil cyklisty v Rumburku. Byli to cikáni?17.09.20 17:26 Česká republika 2

Proč hynou statisíce ptáků? A proč se před smrtí chovají divně?17.09.20 11:21 USA 15

Až 90% testů v USA je chybně vyhodnoceno a přiznává to NewYork Times16.09.20 23:02 USA 3

Svědci Covidovi? Je jich 50 a mlátí lidi, kteří nemají náhubek16.09.20 22:14 Česká republika 8

Český COVID teror v metru15.09.20 21:31 Česká republika 9

Vládní pomoc firmám se ukazuje jako velká past15.09.20 09:55 Česká republika 1

Vládní semafor ukazuje nulové riziko - vláda nařídila plošně nosit náhubky12.09.20 12:45 Česká republika 4

Další důkaz funkčnosti švédského modelu při zvládání Covid12.09.20 12:22 Švédsko 7

Likvidace dopravy autem po Praze11.09.20 09:12 Česká republika 6

Nemáte homosexuály, ženy či menšiny? Zapomeňte na Oscara09.09.20 12:14 USA 4

Vakcína proti Covid-19 firmy Astrazeneca se ukazuje jako riziková09.09.20 11:11 Rusko 3

Dr. Hariri - Nová data z CDC ukazují, že na COVID-19 zemřelo jen 6% z původních 160 tisíc08.09.20 23:41 USA 1

Měnové kurzy

USD
23,35 Kč
Euro
27,13 Kč
Libra
29,67 Kč
Kanadský dolar
17,41 Kč
Australský dolar
16,37 Kč
Švýcarský frank
25,13 Kč
100 japonských jenů
22,11 Kč
Čínský juan
3,42 Kč
Polský zloty
5,96 Kč
100 maď. forintů
7,46 Kč
Ukrajinská hřivna
0,83 Kč
100 rublů
29,80 Kč
1 unce (31,1g) zlata
43 427,94 Kč
1 unce stříbra
534,75 Kč
Bitcoin
248 947,01 Kč

Poslední aktualizace: 25.9.2020 18:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 16 183