|
KomentářeDvojí občanství – a loajání jsme vůči komu?Dan Eden( více o autorovi > )19.3.2008Jeden člověk mi napsal a ptal se: „Proč jsou tu izraelsko-američtí, ale žádní mexicko-američtí státní příslušníci?“ Dobrá, zde je můj názor na tuto věc. Chtěl bych znát také vaše pohledy a názory. Pokud nejsme rodilí američtí Indiáni, všichni Američané pochází z nějaké jiné země. Oba mí rodiče byli z Anglie. Byli pyšní, že jsou „Britové“, ale ještě pyšnější byli na získání amerického občanství. Jistě, měli jsme obrázky královny a tretky s britskou státní vlajkou. Má matka dokonce dodržovala tradiční čaj o čtvrté a dělala dobrý yorkshirský pudink. Můj starší bratr sloužil koncem 60. let v americké armádě a byl ve Vietnamu. Když došlo na „oddanost“, všichni jsme byli vlastenečtí Američané. Tečka. Slovo „oddanost“ znamená, že slibujeme loajalitu. Také je s tím spojeno očekávání, že tato loajalita bude výhradní a neomezená. Například v případě vyhlášení války nebo reálné hrozby nebo konfliktu by naše loajalita k Americe měla vylučovat všechny ostatní zájmy vůči jiné zemi nebo politické ideologii. Když skládali svou přísahu stát se americkými občany, mí rodiče museli slíbit „oddanost“ výhradně Americe a vzdát se oddanosti „každé a všem cizím vládám“. To zahrnuje i Velkou Británii, jednoho z našich nejsilnějších spojenců. Než mě Viewzone požádal o prozkoumání významu „dvojího občanství“, nikdy jsem ten výraz neslyšel. Jak může být někdo zároveň občanem dvou zemí? Ale byl jsem jen neznalý. Dvojí národnost a občanství jsou docela běžné. Prohledáváním internetu jsem zjistil, že v roce 1997 kandidoval na starostu Plattsburghu v New Yorku francouzsky mluvící Kanaďan s americkým pasem. Tvrdil, že současný starosta mluví příliš špatně francouzsky na to, aby mohl řídit město tak blízko u Quebecu. Prohrál. Rovněž v roce 1997 kandidoval bývalý vysoký americký úředník EPA (Environmental Protection Agency – Agentura pro ochranu životního prostředí) na prezidenta Litvy. V únoru byl za bouchání ohňostrojů inaugurován! V roce 1996 mohli Dominikáni z New Yorku nejen poprvé volit v prezidentských volbách v Dominikánské republice, ale mohli volit kolegu Newyorčana. Několikanásobná národnost se stala takovou samozřejmostí, že se někteří analytici bojí trendu podkopávajícího pojem národnost, zejména na místě s nejrozmanitějšími národnostmi na Zemi: ve Spojených státech. Debata o tomto problému zesílila na konci 90. let, kdy se Mexiko připojilo k seznamu chudých národů, které říkají, že je pro jejich občany v pořádku stát se občany zemí, do kterých se stěhují. Podle zákona, vstoupivšího v platnost roku 1998, si Mexičané v zahraničí – většina z nich ve Spojených státech – udrží mexické občanství, dokonce i když žádají o americké občanství. A naturalizovaní Američané mexického původu budou moci opět získat své původní občanství. Mexická vláda nakrátko, prozatím, emigrantům nedává právo volit. Bezpečnostní problémy Jelikož je součástí občanství i zodpovědnost být loajální výhradně jedné zemi, celý koncept dvojího občanství a národnosti přináší otázku, které zemi dává dvojí občanství přednost. Toto je extrémně důležité ve chvíli, kdy dvě země mají protichůdné zájmy. Pokud je dvojí občan na vysokém postu v naší vládě, může to být smrtící problém. Dokáže si někdo představit občana Japonska sloužícího za druhé světové války v Pentagonu? A co občana Sovětského svazu majícího pozici v kabinetu Bílého domu během studené války? Dnešní konflikty se soustředí na Středním východu. Amerika potřebuje vyváženou zahraniční politiku vůči arabským národům produkujícím ropu s cílem udržet v oblasti mír a stabilitu. To zatěžuje naši vládu, která má být při jednání s arabským světem a Izraelem nestranná. Zatímco irácká války byla založena na lžích o zbraních hromadného ničení a pomstě za 11/9, skutečný důvod se ukázal jako dobře navržený globální plán ke zvýšení moci a pákového efektu Izraele. Krom této politiky zde hrozí ještě jeden potenciální úder proti zájmům a bezpečnosti Ameriky – hrozící válka s Íránem. Tato válka bude vedena kvůli bezpečnosti Izraele a bude zaplacena krví amerických vojáků a těžce vydělanými penězi amerických občanů, jejichž kvalita života je nepřímo svázaná s cenou benzínu. Profesor z Harvardu Stephen Walt a profesor na univerzitě v Chicagu John Mearsheimer ve své nedávno vydané, široce chválené publikaci Izraelská lobby a americká zahraniční politika zaměřili svou pozornost na silnou izraelskou lobby, jež má velký vliv na americkou zahraniční politiku (viz článek BBC). Každodenní vliv, kterým tato lobby působí, vytváří řadu mezinárodních politických rozhodnutí, na které lze pohlížet jako na jsoucí v přímém odporu vůči zájmům a bezpečnosti amerického lidu. Tyto činy a politika jsou nejčastěji uskutečňovány americkými vládními pověřenci, kteří mají silné postavení a jsou dvojími americko-izraelskými občany. Jelikož politika, kterou podporují, je často prospěšná výhradně pro Izrael, nezřídka ke škodě Ameriky, je tu argument, že jejich loajalita jde špatným směrem. Lze zde citovat několik klasických příkladů. Jonathan Jay Pollard byl americko-izraelský občan pracující pro americkou vládu. Je dobře známý, protože Americe ukradl víc tajemství než jakýkoliv jiný špion v historii Ameriky. Během výslechů Pollard řekl, že se cítil nucen „postavit zájmy svého státu“ před své vlastní. A ačkoliv měl jako specialista kontrašpionáže amerického námořnictva bezpečnostní prověrku na stupni přísně tajné, „svým státem“ myslel Izrael. Doslova desetitisíce Američanů vlastnících americké pasy přiznávají, že cítí loajalitu v první řadě ke státu Izrael. V mnoha případech tito Američané volí v izraelských volbách, nosí izraelské uniformy a bojují v izraelských válkách. Řada z nich je aktivně zapojena do konfiskace palestinské půdy do izraelského politického systému. Napadají mě tři příklady: Jedním z nich je rabín Meir Kahane, který v USA založil militantní Jewish Defense League (Židovskou obrannou ligu) a v 60. letech emigroval do Izraele, kde byl zvolen do Knessetu. Nakonec byl roku 1990 zastřelen na jednom ze svých amerických shromáždění pro sbírku finančních prostředků. Byl to v Brooklynu narozený rabín pendlující mezi Tel Avivem a New Yorkem, kde rekrutoval militantní americké Židy pro své aktivity v Izraeli proti Palestincům. Prohlašoval, že je „dvojím občanem“ Ameriky a Izraele. Další židovský Američan, James Mahon z Alexandrie ve Virginii, byl údajně na tajné misi za účelem zabít předsedu OOP Jásira Arafata, když byl roku 1980 zastřelen neznámým útočníkem. Ve chvíli, kdy byl zastřelen, Mahon v ruce držel americkou M-16 a v kapse měl americký pas. Pak tu byl Alan Harry Goodman, americký Žid, jenž odešel ze svého domova v Baltimore v Marylandu, odletěl do Izraele a sloužil v izraelské armádě. Pak, 11. dubna 1982, šel sám ozbrojen samopalem Uzi do nejposvátnější mešity Al-Aksá v Jeruzalému, kde zahájil palbu, zabil dva Palestince a další zranil. Jak americká tak izraelská vláda význam incidentu bagatelizovaly, stejně jako média. V nedávné době lodní mistr amerického námořnictva Ariel J. Weinmann během služby v nebo u Bahrajnu, Mexika a Rakouska, „se záměrem nebo důvodným přesvědčením, že to bude použito k poškození Spojených států nebo zvýhodnění cizího státního příslušníka (Izraele), [se pokoušel] komunikovat, doručovat nebo předávat informace kvalifikované jako DŮVĚRNÉ nebo TAJNÉ, týkající se národní obrany, představiteli, důstojníkovi, agentovi nebo zaměstnanci cizí vlády“. Weinmann byl zatčen 26. března poté, co byl podle námořnictva „svým velitelem označen za dezertéra“. Informace, které shromažďoval, byly předávány Izraeli. ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 3675 je zobrazeno pouze 1612 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 1.1 (hodnotilo 122)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Užší výběr podle tématObsah za rok 2008202 článků |