Původ džihádismu (I)

Eric Zuesse

5.1.2016 Komentáře Témata: Střední východ 1760 slov

O původu džihádismu je na Západě zakázáno informovat pravdivě – tato pravda je zakázána veškerým „médiím“ elit, včetně pro téměř všechny stránky „alternativních zpráv“ – protože zpochybňuje všechna „citlivá“ tlačítka (všechny náboženské fanatismy, řečeno jednoduše); a ačkoliv tento fakt (fanatismus elit a její pokrytectví, aby se fanatismus ochránil, zatímco se žvaní o boji s ním) zabrání téměř všem zpravodajským médiím, kterým tento článek posílám ke zveřejnění, ho uveřejnit, nic mi nezabrání, abych ho napsal; takže zde je (ať je otištěn v jakýchkoliv médiích, která mají dost odvahy tento západní kulturní a politický samizdat uveřejnit):

Zaprvé, toto původem džihádismu není: Není to „arabsko-izraelský konflikt“, ani není džihádismus reakcí na podporu barbarského způsobu, jakým apartheidní izraelská vláda (a převážná většina izraelských židů) zachází, a historicky zacházela, s Palestinci, Západem. I bez tohoto izraelsko-židovského barbarismu a jeho podpory západními zeměmi by džihádismus existoval, a od dnešního by se příliš nelišil.

Abychom pochopili, odkud džihádismus opravdu pochází, je nezbytné nejdříve pochopit vztah, který Saudové, královská rodina Saúdské Arábie, mají se svým duchovenstvem, což jsou wahhabističtí islámští kazatelé, vztah mezi aristokracií a duchovenstvem v této oblasti, který začal v r. 1744 a který byl následně zkombinován s obchodem „ropa za zbraně“ a aliancí se Spojenými státy, která započala v r. 1945, a pak byl zažehnut petrodolarem po dedolarizaci zlata Richardem Nixonem v r. 1973. To položilo základy.

[]

A pak poradce amerického prezidenta Jimmyho Cartera Zbigniew Brzezinski, polský šlechtic, jehož rodina pocházela z nejvíce protiruské části Polska, a který byl také chráněncem ropného a finančního barona Davida Rockefellera, poradil v r. 1978 Carterovi, aby dovezl pro-saudské bojovníky či „mudžahedýny“ (později označené za Taliban) do Afghánistánu, tehdejšího sovětského spojence, aby se tam vytvořila vlna terorismu, která by vyčerpala sovětské zdroje nezbytné pro udržení Afghánistánu jako sovětského spojence, a tím pomohla k pádu Sovětského svazu.

V krátkosti, šlo o proti-sovětskou operaci, ve které Západ následně pokračoval jako v proti-ruské operaci (obzvláště v Čečensku, ale také v dalších převážně muslimských částech Ruska), ale která se vymkla kontrole a nyní kouše ruku, která ji nadále krmí.

Zde je video s Brzezinskim, v r. 1979 v Pákistánu, kde mluví k utábořenému tam wahhabistickému Talibanu, který byl nedávno vytlačen z Afghánistánu novou sekulární a pro-sovětskou tamní vládou, aby se vrátil do Afghánistánu, tentokrát s americkými zbraněmi a podporou, a bojovali tam jako mudžahedýni, protože „bůh je na naší straně“.

Zde je Brzezinski z r. 1998, kdy se chlubil, že to udělal, a řekl: „Litovat čeho? Tato tajná operace byl vynikající nápad. Vedla k zavlečení Rusů do afghánské pasti a vy chcete, abych toho litoval? V den, kdy sověti oficiálně překročili hranice (do Afghánistánu, aby tam bránili novou sekulární vládu) jsem napsal prezidentu Carterovi: Nyní máme příležitost dát SSSR jeho vietnamskou válu.“ Rozhovor pokračoval:

Ot.: A nelitujete ani toho, že jste podporoval islámský fundamentalismus, že jste dal zbraně a rady budoucím teroristům?

B.: Co je nejdůležitější pro historii světa? Taliban, nebo kolaps sovětské říše? Pár naštvaných muslimů, nebo osvobození střední Evropy a konec studené války?

Ot.: Pár naštvaných muslimů? Ale bylo řečeno a opakováno, že islámský fundamentalismus představuje hrozbu pro dnešní svět.

B: Nesmysl!“

Neexistoval by bez ideologie, která je zřetelně wahhabistická, známá mimo Saúdskou Arábii jako „salafistická“. Ale ať se ji říká jakkoliv, tato sunitská odnož islámu je náboženstvím, zastávaným džihádisty. USA stavěly na této saúdské základně (a samotný výraz „Al-Kajda“ znamená „základna“). A tak musí být tato ideologie chápána, protože je významná nejen v rámci Saúdské Arábie, ale i kdekoliv, kam džihádisté zanesou svoji válku proti „nevěřícím“ – tedy proti komukoliv, kdo odmítne dodržovat všechny rituály a příkazy této kruté víry.

Toto je z knihy z americké kongresové knihovny z r. 1992: Saúdská Arábie, studie; Helen Chapin Metz:

Saúdská rodina a wahhabistický islám

(Dynastie) Al Saud má původ v Ad Diriyah, v centru Najd, blízko moderního hlavního města Riyadh. Asi 1500 předků Sauda ibn Muhammada převzalo některé datlové háje, jednu z mála forem zemědělství, které mohl region udržet, a usadili se tam. Časem se tato oblast rozvinula do malého města a klan, který se stal klanem Al Saud, byl uznán jako její vůdce.

[]

Vzestup Al Saudů úzce souvisí s Muhammadem ibn Abd al Wahhabem (zemřel v r. 1792), muslimským učencem, jehož myšlenky tvoří základ wahhabistického hnutí. Vyrostl v Uyayanah, oáze v jižní Najd, kde studoval se svým dědou islámský zákon Hanbali, jednu z nejpřísnějších muslimských právních škol. Ještě jako mladík opustil Uyayanah, aby studoval u dalších učitelů práva, což byl obvyklý způsob, jak dosáhnout vyššího vzdělání v islámském světě. Studoval v Medině a pak odešel do Iráku a Íránu.

Abychom pochopili význam myšlenek Muhammada ibn Abd al Wahhaba, je třeba rozvažovat v kontextu islámské praxe. Existoval rozdíl mezi etablovanými rituály jasně definovanými v náboženských textech, které muslimové vykonávají, a lidovým islámem. Ten se odvolává na lokální praxi, která není univerzální.

[]

Šíitská praxe navštěvování chrámů je příkladem lidové praxe. Šíité nadále ctí imámy, dokonce i po jejich smrti, a také navštěvují jejich hroby, aby tam žádali o laskavosti imámy tam pohřbené. Časem šíitští učenci praxi odůvodnili a ta se stala etablovanou.

Některé arabské kmeny začaly přisuzovat stejný druh moci, kterou šíité přisuzovali v hrobě imámům, přírodním objektům, jako stromy a skály. Taková víra byla obzvláště znepokojivá pro Muhammada ibn Abd al Wahhaba. Na konci 30. let 18. století se vrátil do města Huraymila v Najd a začal psát a kázat jak proti šíitské, tak místní lidové praxi. Zaměřil se na muslimský princip, že existuje jen jeden bůh, a že tento bůh se nedělí o moc s nikým – ne s imámy, a zcela určitě ne se stromy a skalami. Na základě tohoto unitářského principu se jeho studenti začali označovat za muwahhidun (unitariány). Jejich kritici o nich mluvili jako o „wahhabitech“ – či stoupencích Muhammada ibn Abd al Wahhaba, což mělo pejorativní význam.

Myšlenka unitárního boha nebyla nová. Muhamed ibn Abd al Wahhab ji však dal politický význam. Řídil útok proti šíitům. Také vyhledával místní vůdce a pokoušel se je přesvědčit, že jde o záležitost islámu. Své poselství rozšířil, aby obsahovalo přísné dodržování principů islámského práva. Označoval se za „reformátora“ a hledal politika, který by mohl dát jeho myšlenkám širší publikum.

Bez politické podpory v Huraymila se Muhammad ibn Ab dal Wahhab vrátil do Uyayanah, kde zvítězil nad některými místními vůdci. Uyayanah však bylo blízko Al Hufuf, jednomu z dvanácti šíitských center ve východní Arábii, a jeho vůdci byli pochopitelně proti-šíitským tónem wahhabistického poslání znepokojeni. Částečně v důsledku jejich vlivu Muhammad ibn Abd al Wahhab musel opustit Uyaynah a namířil si to do Ad Diriyah. Již dříve se zkontaktoval s Muhammadem ibn Saudem, vůdcem v Ad Diriyah v té době, a dva Muhammadovi bratři ho doprovázeli, když zničil hrobkové chrámy kolem Uyaynah.

Proto když Muhammad ibn Abd al Wahhab dorazil do Ad Diriyah, byl Al Saud připraven ho podpořit. V r. 1744 Muhammad ibn Saud a Muhammad ibn Abd al Wahhab složili tradiční muslimskou přísahu, ve které slíbili, že budou spolupracovat na vytvoření státu řízeného podle islámských principů. Do té doby byl Al Saud akceptován jako konvenční kmenový vůdce, jehož vláda byla založena na dlouhodobé, avšak vágně definované autoritě.

Muhammad ibn Abd al Wahhab nabídl Al Saudovi jasně definované náboženské poslání, které by jim přisoudilo jejich vůdcovství a na kterém by mohli založit svoji politickou autoritu. Tento smysl náboženského účelu zůstal v politické ideologii Saúdské Arábie v 90. letech evidentní.

Muhammad ibn Saud začal tím, že vedl armádu do měst a vesnic Najd, aby tam vyhladil různé lidové a šíitské praktiky. Toto hnutí pomohlo přivést města a vesnice Najd na standard Al Sauda-Wahhaba. V r. 1765 síly Muhammada ibn Sauda zavedly wahhabismus – a tím i politickou autoritu Al Sauda – ve většině Najd.

Po smrti Muhammada ibn Sauda v r. 1765 jeho syn, Abd al Aziz, pokračoval v prosazování wahhabismu. V r. 1801 wahhabistické armády Al Sauda zaútočily na Karbalu, šíitský chrám ve východním Iráku, který upomíná na smrt Husayna, a vydrancovaly ho. V r. 1803 ovládli sunitská města v Hijaz. Ačkoliv wahhabisté ušetřili Mekku a Medinu a nezničili je, vtrhli do Karbaly, zničili památníky a náhrobky, které byly používány pro modlitby k muslimským svatým a k votivním rituálům, které wahhabisté považují za činy polyteismu. Zničením objektů, které byly středobodem rituálů, se wahhabisté snažili napodobit zničení pohanských model Mohammedem, když se vrátil do Mekky v r. 628.

Pokud by Al Saud zůstal v Najd, svět by mu sotva věnoval pozornost. Ale zmocnění se Hijaz zatáhlo říši Al Sauda do konfliktu se zbytkem islámského světa. Lidové a šíitské praktiky, proti kterým měli wahhabisté námitky, byly důležité pro ostatní muslimy, z nichž většina byla zděšena, že byly chrámy zničeny a přístup do posvátných měst omezen.

Navíc ovládnutí Hijaz bylo důležitým symbolem. Osmanští Turci, nejdůležitější politická síla v islámském světě, odmítli přepustit vládu na Hijaz místním vůdcům. Na počátku devatenáctého století nebyli Osmané v pozici, kdy by mohli opětovně získat Hijaz, protože říše již více než dvě stě let upadala a její síly byly slabé a přetížené. Tudíž Osmané přenechali opětovné zmocnění se Hijaz své nejambicióznější loutce, Muhammadu Ali, polonezávislému veliteli jejich posádky v Egyptě. Muhammad Ali tím pak pověřil svého syna Tursuna, který vedl jednotky do Hijaz v r. 1816; Muhammad Ali se později ke svému synovi připojil a vedl jednotky osobně.

Mezitím Muhammad ibn Abd al Wahhab v r. 1792 zemřel a Abd al Aziz zemřel krátce před obsazením Mekky. Hnutí však nadále uznávalo vůdcovství Al Sauda a tak následovalo Abd al Azizova syna, Sauda, do r. 1814; po smrti Sauda v r. 1814 vládl jeho syn, Abd Allah. Tudíž to byl Abd Allah ibn Saud ibn Abd al Aziz, kdo čelil invazní egyptské armádě (pověřené tureckým muslimským vůdcem).

Tursunovy síly obsadily Mekku a Medinu téměř okamžitě. Abd Allah si tentokrát zvolil ústup do rodinné pevnosti v Najd. Muhamed Ali rozhodl ho tam pronásledovat a poslal další armádu pod velením vlastního syna Ibrahima. Wahhabisté se opevnili v tradičním hlavním městě Al Sauda, Ad Diriyah, kde dokázali odolávat lepším egyptským silám a zbraním po dva roky. Nakonec však nebyli wahhabisté pro moderní armádu soupeřem a Ad Diriyah – a Abd Allah a s ním – v r. 1818 padlo.

Pokračování...

The Origin of Jihadism (I) vyšel 24. prosince 2015 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 704 Kč Zvědavec.

Známka 1.2 (hodnotilo 80)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Káva pro Zvědavce

Být v obraze něco stojí.
Připojte se k ostatním a staňte se
také sponzorem Zvědavce, stačí
částka v hodnotě jedné kávy měsíčně.

Bankovní spojení: 2000368066/2010
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: CZ4720100000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Další možnosti platby › Související články ›

Ve zkratce

16 sdružení pro tělesně postižené musí vyklidit budovu pro migranty 03.12.16 12:37 Švédsko 0

Šéf pohraniční stráže USA: Počet napadení našich agentů vzrostl od minulého roku o 200 %03.12.16 12:26 USA 0

Korporace Kellog Co stahuje z prezidentského média reklamu03.12.16 12:18 USA 0

Nemecká televízia musela on line hlasovanie zastaviť. Putinove preferencie u Nemcov rástli k nebezpečným číslam03.12.16 12:11 Německo 0

Kdo upřednostní bezpečnost před svobodou, nezaslouží si svobodu ani bezpečnost03.12.16 11:42 Česká republika 0

Šéfredaktor stanice Vltava Petr Fischer: Píseň Mrdám tě má výchovný podtext03.12.16 00:31 Česká republika 0

Jak Babišovky, tak Novinky přinesly propagandistický článek Deníku N02.12.16 17:50 Česká republika 1

I sudetští Němci mohou být našimi spojenci. Sobotka ve sněmovně hájil Hermanovův pozdrav sjezdu, někteří lapali po dechu01.12.16 22:01 Česká republika 5

Banga versus Ortel01.12.16 16:03 Česká republika 5

Prezident Srbska odmítl NATO, chválil Rusko a bojoval za Kosovo. Moderátor Borek se snažil marně01.12.16 00:42 Srbsko 0

...a Cenu hlavního města Prahy dostává... Brady, pardon vlastně Bangy... Myslí to ta paní snad vážně? 01.12.16 00:21 Česká republika 0

Ministerstvo školství spustilo na základní škole ve Zlíně pilotní projekt propagace islámu! Nástěnky v 8. třídě, ze kterých jde děs! 01.12.16 00:06 Česká republika 0

Trumpovi odpůrci zaútočí na sbor volitelů. Jde jim o 37 republikánských hlasů01.12.16 00:00 USA 4

České vlastenecké obci o hrozbě prolomení Benešových dekretů, poněmčení a sudetoněmeckém landsmančaftu30.11.16 21:44 Česká republika 0

Sobotka a Špidla se sešli s Němci kvůli uprchlíkům - formulace výsledné rezoluce jsou podezřelé30.11.16 21:25 Česká republika 0

Bombový útok na filipínského prezidenta zranil 7 bodyguardů a 2 vojáky30.11.16 20:53 Filipíny 0

EU pozdrží hlasování o CETA do počátku února příštího roku30.11.16 20:27 Evropská unie 0

Německá vláda schválila krizové plány pro zásábování obyvatelstva - včetně zabavení farem.30.11.16 20:17 Německo 0

Nizozemští poslanci zakázali zahalování tváře na veřejnosti 30.11.16 19:29 Nizozemsko 0

Erdogan: Turecko vešlo do Sýrie, aby skoncovalo s vládou tyrana Assada.30.11.16 19:24 Turecko 0

Měnové kurzy

USD
25,36 Kč
Euro
27,05 Kč
Libra
32,28 Kč
Kanadský dolar
19,08 Kč
Australský dolar
18,92 Kč
Švýcarský frank
25,09 Kč
100 japonských jenů
22,33 Kč
Čínský juan
3,68 Kč
Polský zloty
6,03 Kč
100 maď. forintů
8,63 Kč
Ukrajinská hřivna
0,98 Kč
100 rublů
39,69 Kč
1 unce (31,1g) zlata
29 842,03 Kč
1 unce stříbra
424,20 Kč
Bitcoin
19 323,19 Kč

Poslední aktualizace: 3.12.2016 13:33 SEČ

Tuto stránku navštívilo 8 681