|
KomentářeKóta 718 – byli jsme tamNa návštěvě u GreenpeaceVladimír Stwora( více o autorovi > )12.5.2008Kóta 718 je místo v brdských lesích, kde má stát radar. Původně jsem tam chtěl dorazit sám, ale pak jsme to pojali jako akci občanského sdružení Zvědavec. Co na tom, že jsme nakonec šli jen dva? David a já. Nemohl jsem zvolit lepšího průvodce. David je jako lesní muž. Navíc má z vojny výcvik průzkumníka a skvělý orientační smysl, obojí cestou zužitkoval. Už když jsme přijížděli ke grilu v Míšově, zahlédli jsme v lesním průsmyku, který podle Davida vede ke kótě 718, parkovat za keřem vozidlo vojenské policie. Bylo nám jasné, že přímou cestou jít nemůžeme. To, co následovalo, mě vrátilo do období her na skautských táborech, kdy se člověk měl dostat na určité místo v lese nepozorován. S tím rozdílem, že tohle bylo skutečné. Samozřejmě – nehrozilo nám zastřelení, ale mohli nás vrátit a to by nám bylo líto – přeci jenom je to více jak hodina cesty autem z Prahy. A jet zbytečně tam a zpět... Navíc jsem to místo skutečně chtěl vidět. Slíbil jsem to sám sobě. Před lesem jsem odbočili k chalupám, prošli jsme cestičkou a za posledním plotem odbočili do lesa. Cesta mírně stoupala. David nasadil ostré tempo a byl neustále deset kroků přede mnou. Obešli jsme místo, kde jsme tušili zaparkované vozidlo vojenské policie a přiblížili se k silnici na vzdálenost nějakých sto metrů. Prodírali jsme se mlázím, přeskakovali rozbahněné potůčky, obcházeli jsme výmoly a ploty. Neptejte se mě, proč v tom lese byly. Prostě tam byly. Jednu chvíli jsme došli těsně k silnici zrovna když po ní kráčela dvojice. „Byli jste tam?“ zavolali jsme na ně. „Jo. Nevycházejte na cestu, za námi jedou policajti.“ „Díky, nezastavujte se.“ Vzdálenost od silnice ke kótě 718 je podle mapy asi 1,6 km – ovšem po silnici. My jsme urazili nejspíše dvojnásobek. Po silnici jako naschvál několikrát projela vojenská policie. Zahlédli jsme jejich auta mezi stromy a také je slyšeli. Nevím, koho hledali, ale bylo to nepříjemné. Poslední úsek jsme se už skoro kradli. Hovořili jsme přitlumeně. David určil, že musíme překročit lesní cestu, která se stáčela vlevo. Podle mého názoru jsme měli jít spíše více do prava, ale David trval na svém. Ukázalo se, že měl pravdu. Být tam sám, nejspíše bych ještě v těch brdských lesích bloudil a vy byste nečetli tento článek. :-) ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 858 je zobrazeno pouze 506 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 1.4 (hodnotilo 136)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Obsah za rok 2008 a měsíc květen36 článků |
|
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 1,1793 sekund.