Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Hrůzný svět mučení vězňů a sebevražd strážných

Zpověď dozorce z vězeňského tábora X

Debbie Nathan( více o autorovi > )

27.2.2008

Pětasedmdesátiletý dr. John R. Smith je psychiatrem v Oklahoma City a v nedávném čase pracoval několik let na vojenských základnách. Je rovněž konzultantem na oddělení psychiatrie a teorie chování univerzity v Oklahomě a spolupracuje s oddělením pro záležitosti válečných veteránů v nemocnici v Oklahoma City. Když soud nařídil přezkoumání duševního stavu Timothy McVeigha, který vyhodil do vzduchu federální budovu v roce 1995, byl to právě dr. Smith, který byl povolán provést vyšetření a napsat posudek. Před několika lety začal pracovat jako psychiatr – konzultant a léčil členy aktivní vojenské služby, kteří měli psychické problémy.

Dr. Smith hovořil na výročním zasedání americké Akademie forenzní vědy konané 22. února ve Washingtonu DC. Jeho přednáška se týkala psychických dopadů na dozorce sloužící v táboře Guantanamo. Soustředil se na hrůzný případ pacienta, kterého nazýval „pan H.“

Smith popsal pana H jako latinoamerického dělníka kolem čtyřicítky, který řadu let pravidelně coby rezervista sloužil v národní gardě. Brzy po 9/11 byl převelen z Kuvajtu do tábora Guantanamo. Vězeňský tábor se zrovna otevřel a pan H. zde byl pověřen vykonávat dozorčí službu.

Bez předchozího tréningu byl pan H. brzy zahnán vězni do kouta. Házeli po něm výkaly a stříkali moč, snažili se přinutit ho, aby jim dostal ven dopisy, vyhrožovali mu, že neudělá-li to, odnese si to jeho rodina. Vězni se mu rovněž vysmívali, že tím, že slouží v armádě US zrazuje latinoameričany a další menšiny. Pan H. byl z toho vystrašený a zmatený.

„A pak,“ říká dr. Smith, „byl tento katolicky založený muž a dobrý otec rodiny, který vždy plnil příkazy, povolán, aby se zúčastnil mučení. Jedna z jeho povinností byla odvádění vězňů na určitá místa a dohled na to, aby byli spoutáni v nepohodlné pozici, obvykle nazí, když čekali na výslech.“ Pan H. byl často svědkem výslechů. Zažil scény, při kterých bylo s vězni smýkáno, dokud neupadli, načež do nich bylo sekáno. Na mučení reagovali vězni „pokálením, pomočením, zvracením“ a „psychotickými reakcemi: abnormálním křikem a nářkem.“

Smith upozornil, že povinností pana H. bylo „spoutat a srazit k zemi vězně, kteří, byli nazí“. „Vězni,“ řekl pan H. dr. Smithovi, „se často snažili vyhnout se výslechům tím, že se sebezraňovali, třeli svá kolena o drsnou podlahu tak dlouho, dokud nezačala krvácet, aby se dostali do vězeňské nemocnice.

Podle dr. Smithe komentoval pan H. věci, kterých byl svědkem, jednoduše a bez pozlátka: „To, co jsme dělali, bylo špatné.“ V průběhu svého působení na Guantanamo a jako reakce na svou účast při mučení se u něj projevil pocit viny, často plakal. Stále více upadal do depresí. A podobně se zřejmě vedlo i jiným strážcům. Smith uvedl, že mu pan H. sdělil, že v prvním měsíci jeho působení na Guantanamo spáchali dva strážci sebevraždu.

V době, kdy se dr. Smith poprvé setkal s panem H., byl tento velmi nemocen. Vážně pomýšlel na sebevraždu, byl velmi depresivní, trpěl nespavostí, divokými sny a vracely se mu scény, které zažil. Navštívil už dva vojenské lékaře, ale žádnou úlevu mu to nepřineslo. Jenže tihle lékaři byli v aktivní službě a on se bál říci jim, co viděl na Guantanamo. Dr. Smith už v aktivní službě nebyl a po dvou, třech sezeních se mu pacient otevřel a začal hovořit. Nasazením léků a pomocí psychoterapie se podařilo částečně zmírnit sebevražedné úmysly, ale pan H. je stále příliš nemocen na to, aby se vrátil do služby.

O tři roky později léčil dr. Smith tři jiné strážce z Guantanamo. Řekli mu, že podmínky se tam velmi zlepšily. - Milovali Guantanamo, chodili plavat do Karibiku. Přesto měl jeden strážce duševní problémy jako následek služby. Popsal, že byl nucen „odříznout vězně, který se pokusil se oběsit poté, co si vlastními zuby rozkousal maso na ruce a překousl tepnu. Krev byla všude.“ Když tento strážce opustil Guantanamo, trpěl návaly úzkosti a záchvaty paniky.

Smith uvedl, že na této své přednášce na zasedání americké Akademie forenzní vědy je to poprvé, kdy veřejně hovoří o svých pacientech z Guantanamo. Rozhodl se o tom mluvit, neboť má o osud těchto veteránů obavy – vzhledem k tomu, že svá traumata neutrpěli v boji, nemají právo pobírat invalidní důchod na diagnózu PTSD (post-traumatic stress disorder). Považuje skupinu dozorců z Guantanamo za oběti, na které se zapomnělo. Ovšem prezentováním těchto případů se dr. Smith dostal do zvláštní role. Až doposud přicházely všechny informace o mučeních na Guantanamo od nevládních organizací za lidská práva nebo za vězně a jejich obhájce. Tvrzeni FBI z roku 2004 všechna obvinění vyvracela. Smith – prestižní lékař – poprvé odhalil pohled zevnitř armády.

Debbie Nathan je novinářkou žijící v New Yorku. Často píše pro counterpunch.org.

Článek Confessions of a Gitmo Guard vyšel 26. února na serveru counterpunch.org. Překlad editor.

Diskuze

33 příspěvků ( 33 nových)