Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Kosovo – stanovisko historika

Prof. PhDr. Jan Rychlík, CSc( více o autorovi > )

18.2.2008

1) Historicky Kosovo nikdy nebylo součástí albánského státu, který ostatně je důsledkem balkánských válek v letech 1912-1913. Kosovo bylo součástí středověkého Srbska. Nelze akceptovat albánskou teorii o Albáncích jako potomcích starých Ilyrů. Ilyrové zmizeli ze scény dějin, stejně jako např. Pečeněhové či Kumáni, Trákové nebo Dákové. Albánci jsou potomky Ilyrů asi tak jako my jsme potomky Keltů . Jde o romantické mýty, ze kterých pro dnešek nic nevyplývá. Dnešní albánské osídlení Kosova je poměrně pozdní. Probíhalo samozřejmě po etapách, ale hlavní příliv souvisí s válkou meyi rakouskými Habsburky a osmanskou říší (Tureckem) koncem 17. století. V roce 1683 byli Turci poraženi spojenou habsburko-polskou armádou u Vídně a v následujících letech pak postupně vytlačeni z Uher. V letech 1688-1689 vypuklo několik protitureckých povstání v Srbsku, Makedonii a Bulharsku, která však byla potlačena. V 90. letech 17. století se pravoslavné obyvatelstvo z dnešního Kosova houfně začalo stěhovat do jižních Uher, resp. do dnešní Vojvodiny, která se stala součástí habsburské říše. Kosovo se vylidnilo a osmanské úřady je kolonizovaly Albánci, kteří přijali islám. Po balkánských válkách připadlo Kosovo Srbsku. K Albánii patřilo pouze v letech 1941-1944 jako důsledek porážky Jugoslávie nacistickým Německem na jaře 1941. Avšak samotná Albánie tehdy nebyla svobodná, ale byla ve formě "personální unie" připojena k Itálii. V roce 1943 převzali po kapitulaci Itálie správu Němci. Albánci mají sice nárok na kulturní autonomii Kosova, avšak nikoliv na odtržení. Právo na sebeurčení včetně odtržení náleží jen národu jako celku, nikoliv však menšině. Tím se postavení Albánců v Kosovu liší od postavení např. od Chorvatů či Slovinců v bývalé Jugoslávii. Ti neměli svůj stát a měli tedy právo si jej vytvořit. Albánci již stát mají - v Albánii. Samotná skutečnost, že Albánci tvoří dnes většinu obyvatelstva Kosova je irelevantní - i Němci tvořili většinu obyvatelstva českého pohraničí v roce 1938 a Maďaři tvoří většinu na jižním Slovensku.

2) Za současnou humanitární katastrofu může především stupidní politika NATO a USA. Američané mechanicky přenášejí svou představu světa do končin, kde nefunguje. Multietnická občanská společnost v Kosovu je chiméra, nerealizovatelný nesmysl, v krajním případě snad dlouhodobý program pro příští tisíciletí.

Všechny balkánské státy vznikly na etnickém principu a všechny se postupně dopustily etnických čistek. Bulhaři i Srbové v 19. století vytlačili Turky, Turci po roce 1920 vytlačili Řeky z Malé Asie, Řekové zase vyhnali Bulhary z egejské Makedonie a západní Trákie. Před 10 lety vyhnaly bulharské úřady ze země asi 340 000 Turků do Turecka. V Kosovu po balkánských válkách vyháněly srbské úřady Albánce, ale po roce 1941 albánské úřady Srby. Po roce 1945 se postupně kosovští Albánci konsolidovali a začali postupně vytlačovat srbské obyvatelstvo do Srbska. Každý jistě musí odsoudit dnešní vyhánění Albánců z Kosova,ale nelze si dělat iluze o tom jak by dopadlo 300 000 Srbů v Kosovu, kdyby se tato oblast osamostatnila, nebo připojila k Albánii. Nezbyl by ani jediný. NATO muselo vědět podle analogických případů v minulosti (válka v Chorvatsku a v Bosně), že jakmile začne bombardovat Srby, využijí situace především srbské polovojenské síly a začnou vyhánět Albánce ze země. Bylo by také ještě větším nesmyslem domnívat se, že v případě pozemní operace by se čistky zastavily: naopak, došlo by k jejich zintenzivnění. Je třeba si uvědomit, že v končinách, o kterých je řeč má za války život příslušníka jiné etnické skupiny jen malou cenu - což platí všeobecně pro všechny strany. V tomto smyslu je nutno říci, že vinu za etnické čistky má především právě NATO. Nelze také zapomínat, že to byla tzv. Kosovská osvobozenecká armáda (UCK), která první povstala proti jugoslávské vládě a začala přepadat policejní stanice. Nemohla proto očekávat, že jugoslávské úřady ponechají tyto akty násilí bez odpovědi. Tím nijak nemá být řečeno, že obrovskou zodpovědnost na celé katastrofě nemá i prezident Milošević.

3) Miloševičův režim a jeho osobnost nelze idealizovat a nelze mít o nich iluze. Je však urážkou srbského národa, je-li Milošević démonizován a přirovnáván k Hitlerovi. Miloševič jistě není demokratem v evropském či americkém smyslu, avšak tím není ani Tudjman v Chorvatsku či Izetbegović v Bosně a už vůbec ne Hashim Thaci z UCK. O "demokratických metodách" UCK si již vůbec nelze dělat žádné iluze. Bělehradské noviny "Politika" z 27. dubna 1999 píší s odvoláním se na vysílání albánské televize z Tirany, že UCK odsoudila vůdce demokratických kosovských Albánců Ibrahima Rugovu na smrt jako zrádce. Tyto noviny také píší, že UCK verbuje násilím běžence z Kosova do svých řad. Vyzbrojení této organizace by rozhodně neuklidnilo situaci.

4) Sofijské noviny "Duma" dne 22. dubna 1999 přinesly znění anexu "B" z Rambouliet. Dohoda by pro Jugoslávii znamenala ztrátu suverenity, neboť NATO mělo získat právo neomezeného pohybu po území SRJ. Takovouto dohodu nemůže žádná vláda přijmout. Bombardování NATO je pokrytectvím, vůči Jugoslávii jde o akt agrese.

5) Nelze dopustit odtrhnutí Kosova od Jugoslávie z několika příčin: UCK by zmasakrovala a vyhnala z Kosova 300 000 Srbů, které by srbská vláda neměla kde umístit - již nyní se musí starat o 600 000 uprchlíků -Srbů z Chorvatska a Bosny. Povstali by Albánci v sousední Makedonii, kteří již nyní tvoří 40% obyvatelstva a s uprchlíky z Kosova již možná polovinu. Albánci se netají cílem vytvořit jednou "Velkou Albánii" zahrnující i západní Makedonii a část Černé Hory. Avšak rozdělení Makedonie nemůže tolerovat Bulharsko, které právě nyní posílá Makedonii vojenskou pomoc. Stranou by nezůstalo ani Řecko, neboť Makedonie byla v tomto století již třikrát neuralgickým bodem ve vztazích Srbska, Bulharska a Řecka a způsobila již čtyři války (1912, 1913, 1915-1918 a 1941-1944). To by se lehce mohlo opakovat i nyní: nová balkánská válka by ale lehce mohla přerůst v celoevropskou válku. Svět nebude mít milion, ale 20 milionu uprchlíků, všechny hranice budou na Balkáně zpochybněny.

6) Žádná srbská vláda se dobrovolně nevzdá Kosova - Kosovo pole a Peć jsou posvátnými místy pro Srby. O tom, že bitva na Kosově poli je mytizovaná je zbytečné mluvit, ale to na věci nic nemění. Každý národ má mýty. Násilné odebrání Kosova Srbsku vojsky NATO vyvolá trvalou krizi a při první příležitosti Srbové zahájí novou válku za znovuzískání Kosova. Srbové v Kosovu by nepochybně povstali proti albánské vládě, respektive kosovsko-albánské vládě a zahájili teroristické akce jako nyní UCK.

7) Je těžké najít dnes řešení. Předpokladem jakéhokoliv jednání ale je zastavení bombardování. Návrat k jednacímu stolu musí být bez předchozích podmínek a při jasném odmítnutí Rambouilletského diktátu, který je definitivně mrtev. Každý jistě cítí s albánskými uprchlíky a přeje jim brzký návrat domů. Avšak Albáncům v Kosovu musí být jasně řečeno, že není možné tolerovat násilné změny hranic - ty by byly možné jedině na mezinárodní konferenci o úplné změně hranic republik bývalé Jugoslávie a se souhlasem všech stran, tedy především Srbska. Otázka autonomie Kosova a vyslání mírových sil musí být vedena pod hlavičkou OSN a hlavní kontingent mírových sil musí být z nečlenských zemí NATO, především z Ruska a Ukrajiny.

4.5.1999

Diskuze

55 příspěvků ( 55 nových)