Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Metoda „Mandrake“

Nejdůležitější finanční lekce vašeho života

Edward Griffin( více o autorovi > )

16.1.2008

Ve čtyřicátých letech existoval (v USA, pozn. překl.) komiks jménem „kouzelník Mandrake“. Jeho specialitou bylo vytváření předmětů z ničeho, a, ve správnou chvíli, opět předměty „odtvořit“ a nechat je zmizet. Je tedy nanejvýš vhodné proces, který bude popsán v tomto článku, pojmenovat po této postavičce.

V předchozích kapitolách byla rozebrána technika, navržená politiky a ekonomy za účelem vytváření peněz z ničeho pro účel půjček. To není úplně přesný popis, protože implikuje že peníze jsou vytvořeny napřed, a teprve potom jsou půjčeny.

Na druhé straně, bankovní učebnice často tvrdí že peníze jsou vytvořeny z dluhu. Toto také není celá pravda, protože to implikuje že nejprve existuje dluh, a teprve poté díky němu vzniknou peníze. Skutečnost je taková, že peníze nevzniknou až do okamžiku, kdy se odehraje akt půjčky. Je to akt půjčky, který způsobí že peníze vzniknou – obojí se odehraje v jeden jediný okamžik. A, mimochodem, je to opět akt splacení dluhu, který způsobí, že peníze opět zaniknou. Tento mechanismus se nedá popsat jednoduše několika slovy, proto bude v tomto článku použit termín „vytvářet peníze z ničeho“ (s občasným dodatkem „pro účelu půjčky“).

Pojdme se teď společně podívat, do jaké dokonalosti se tento podvod podařilo dotáhnout... a jak funguje.

Především musíme vzít v úvahu, že naše peníze nejsou kryty zlatem ani stříbrem, nejsou kryty zkrátka ničím. Tento poměr není 50% nebo 25%, je téměř blízký 0%. Našim penězům se stalo to, co všem penězům založeným na frakčním rezervním bankovnictví v historii, a nyní již degenerovaly do zcela nekrytých peněz. Fakt že většina peněz v oběhu je nyní reprezentována šeky nebo čísly na účtech, namísto papírových peněz, je v podstatě formalita, a podobně když banky mluví o povinných rezervách, je to zavádějící, protože tyto rezervy jsou ve skutečnosti představovány pouze obligacemi a jinými „certifikáty na dluh“.

Naše peníze jsou skrz-naskrz nekryté

Pro úplné pochopení tohoto mechanismu je třeba si uvědomit, že navzdory odbornému slangu a složitým procedurám, centrální banky vytváří peníze v podstatě triviálním trikem, trikem, který se až na technické detaily nezměnil již několik století, od doby kdy jej začali používat zlatníci ve středověké Anglii, kteří později založili první centrální banku (Bank of England).

Centrální banka je habaďůra. Centrální banka je přitom až drze otevřená v popisování svých praktik. V brožuře vydané Federal Reserve Bank of New York se praví:

„Měna nemůže být směněna za žádnou formu krytí jako je rezervní zlato. Otázka čím je měna kryta, má pouze velmi malou důležitost, a to pouze z účetního hlediska.“

Dále se v dané publikaci dočteme, že: „Banky vytvářejí peníze na základě slibu dlužníka o splacení dluhu.... Banky vytváření peníze skrz 'zpeněžování' nových dlůhu jednotlivců a firem.“

V další brožure nazvané „Modern Money Mechanics“, Chicagská federální rezervní banka praví:

Ve Spojených státech, žádné papírové peníze nebo vklady, nemají hodnotu jako komodita. V podstatě, dolarová bankova je cár papíru. Bankovní vklady nejsou více než čísla v knize nebo v počítači. Mince mají hodnotu kovu, z něhož jsou vyrobeny, což je ale zlomek jejich nominální hodnoty.

Co potom dává těmto nástrojům- penězům, šekům a vkladům – jejich nominální hodnotu, že jsme schopni je akceptovat jako platidlo? Hlavním zdrojem je naše vůle a jistota, že budeme schopni tyto prostředky vyměnit za věci reálné hodnoty (jídlo, auta , domy, ….) kdykoliv se nám zachce. Toto je částečně zakotveno v právním řádu, protože ze zákona musíme platit daně v těchto instrumentech. Měna byla určena vládou jako platidlo, takže musí být akceptována.

V poznámkách pod čarou bulletinu Federal Reserve Bank of St. Louis najdeme následující vysvětlení:

Současný finanční systém není krytý ničím, je založen pouze na důvěře – banky a depozitní instituce slouží jako důvěrníci, vytvářející nekryté obligace pouze oproti důvěře půjčujícího, že své peníze obdrží, obligace které navíc slouží zčásti jako rezervy. Tento závazek se objevuje na dolarové bankovce: Tato bankovka je prostředek pro placení všech dluhů, veřejných a privátních. ("This note is legal tender for all debts, public and private.")

Jednotlivec nemá možnost vyhnout se potřebě těchto nástrojů (pěněz), avšak ve sféře obchodu by je šlo lehce nahradit například barterovými konktrakty. Důvod, proč se tak neděje je ten, že vláda vyžaduje plnění daňových závazků v těchto instrumentech (nekrytých penězích), což po nich vytváří soustavnou poptávku.

Peníze by vůbec neexistovaly bez dluhu

Je velmi težké pro nezasvěceného člověka přijmout fakt, že naprosto celá penežní zásoba národa je kryté jedině a pouze dluhem. Ještě více náročné je uvědomit si, že ve chvíli kdy by byl celý tento dluh splacen, veškeré peníze by zmizely z oběhu, doslova by žádné peníze už neexistovaly.

Toto je skutečnost, jednoduše by nikde v oběhu nezbyl ani halíř – všechny bankovky a mince by se vrátli do bankovních trezorů, a nikdo by neměl na účtu kladný zůstatek. Peníze by prostě přestaly existovat.

Marriner Eccles byl guvernérem federální rezervy (FED, americká centrální banka, pozn. překl.) v roce 1941. 30. září toho roku, Eccles byl požádán o svědectví před kongresovým výborem pro finance. Účelem slyšení bylo získat více informací a monetární krizi 30. let a role FEDu v této tragédii.

Kongresman Wright Patman, předseda výboru, se zeptal, jak FED získal 2 miliardy dolarů na nákup vládních obligací v roce 1933.

Eccles: „Vytvořili jsme je.“

Patman: „Vytvořili z čeho?“

Eccles: „Vytvořili jsme je z našeho práva vytvářet peníze.“

Patman: „A za těmito penězi není žádné krytí, kromě nově vzniklého vládního dluhu?“

Eccles: „Takto to funguje. Pokud by nebyl žádný dluh, nebyly by žádné peníze.“

Je nutno si uvědomit, že ačkoliv z hlediska jednotlivce peníze představují hodnotu, v konečném součtu z globálního pohledu, peníze nepředstavují žádnou hodnotu!

Jedince, který si vypůjčil 1000 dolarů může nabýt dojmu, že jeho finanční situace se zlepšila, ale to není ve skutečnosti pravda. Zároveň na sebe uvalil závazek uhradit těchto 1000 doalrů plus úroky, takže nula z nuly pojde.

S bankovními účty a celkovou peněžní zásobou je to stejné, jen ve větším meřítku. Sečtětě zůstatky na všech účtech, a vyjde vám suma, která odpovídá celkovému objemu dluhu. Každý jeden dolar na něčím účtu je dolar, který je vypůjčený a někdo ho musí opět splatit. Ne každý je v dluhu – někdo si nepůjčí nic, někdo si půjčí mnohonásobek toho co má, ale v celkovém pohledu je součet nula. Naše představa o penězích je jedna velká iluze. Realita je taková, že peníze = dluh.

Robert Hemphil byl manažerem Federal Reserve Bank in Atlanta. V jeho předmluvě ke knize Irvinga fishera „100% Money“, napsal:

..pokud by všechny bankovní půjčky byly splaceny, nikdo by nemohl mít již nic na účtu, a nezbyl by jediný dolar v oběhu. Toto je zdrcující skutečnost. Jsme plně závislí na komerčních bankách. Každý dolar který je v oběhu si musel někdo půjčit. Jestliže banky vytvářejí nadbytek peněz, naše ekonomiky prosperují, v opačném případě nastane recese. Jsme vydání napospas tomuto nestálému peněžnímu systému. Jakmile se někdo dobere skutečné podstaty (peněžního systému), tragická absurdnost celé situace je téměř k neuveření – ale právě takto to opravdu je.

Se znalostí toho, že peníze (hovoří se o USA, ale podobně to dnes funguje téměř na celém světě, pozn. překl.) jsou založené na dluhu, nemělo by vůbec překvapovat, že FED nemá nejmenší zájem na tom, snižovat tento dluh, navzdory tlaku veřejnosti.

Filadelfská Federální Rezerevní Banka to říká otevřeně: ...stále rostoucí počat analytiků začíná chápat národní dluh jako něco pozitivního, ne-li dokonce požehnání. Jednoduše veří, že národní dluh by se neměl vůbec snižovat.

Chicagská Fed. Rezervní Banka dodává: Dluh – veřejný a soukromý – jen tak nezanikne. Hraje klíčovou roli v ekonomice státu. Co je žádoucí není redukování dluhu, ale jeho odpovídající řízení.

Co je špatně na přimeřeném dluhu?

Na celém tomto systém je fascinující jedna věc. Těm, kterí ho naplno chápou a řídí, poskytuje auru intelektuálnosti, nadřazenosti, zdání že byli schopni pochopit komplexní ekonomické principy, které jsou zapovězené běžným smrtelníkům. A, pro méně intelektuálně založené, poskytuje komfort zdání důvěryhodnosti, pokud dokáží své (ne)znalosti dobře podat. Koneckonců, co je špatného na správně řízeném, přiměřeném dluhu? Odpověď zní že nic, pokud je dluh založen na čestné transakci, ale všechno, pokud je dluh založen na podvodu.

Čestná transakce je takové, při které dlužník souhlasí zaplatit určitou sumu za protihodnotu představovanou dočasným užitím předmětu půjčky. Předmět půjčky může být cokoliv skutečné hodnoty. Pokud je to např. automobil, vypůjčovatel (dlužník) souhlasí s tím platit za pronájem. Pokud jsou to peníze, souhlasí platit úroky. Koncept je stále tentýž.

Diskuze

157 příspěvků ( 157 nových)