|
KomentářeTípni tu cigaretu, soudruhuJiří Schwarz( více o autorovi > )30.5.2007Po prohrané válce s alkoholem a zatím nerozhodně se vyvíjející bitvě na poli látek, které označujeme jako drogy, vytáhl stát s intelektuální podporou lékařské obce do boje proti kouření. Ze všech stran jsme krmeni informacemi o škodlivosti jak aktivního, tak i pasivního kouření a lékaři, místo aby léčili, volají po jakémsi právu na čistý vzduch a nutí tak spolu se zfanatizovaným davem politiky do zákazu kouření ve veřejných prostorách a zejména pak restauracích. Často můžeme také slyšet nekuřáky, kterak si stěžují na to, že platí stejně vysoké daně jako kuřáci, kteří jsou přitom mnohem více nemocní, a potřebují proto větší a nákladnější zdravotní péči. O škodlivosti aktivního kouření jistě nikdo nepochybuje. Tento fakt ale nikoho neopravňuje k jeho zákazu, neboť člověk při každé činnosti zvažuje zisky a ztráty z ní plynoucí. Pokud se tedy někdo rozhodne kouřit, pak to znamená, že u něj požitek z této aktivity, ať už je jakéhokoliv typu, převažuje nad zdravotními a jinými riziky. Všeobecný zákaz kouření z důvodu škodlivosti této činnosti by znamenal snížit lidského jedince na úroveň organizmu, jenž není schopen rozhodnout, co je pro něj dobré. Pak se ale nabízí otázka, jak je možné, že takový podřadný tvor, neschopný rozhodovat o svém vlastním životě, může skrze demokratický systém rozhodovat o životech všech svých spoluobčanů? Pasivní kouření už může být na první pohled problém, i když existují studie, které odmítají vinit pasivní kouření ze zvýšení zdravotních rizik. Nechme ale škodlivost cigaretového kouře stranou, neboť není ani tak důležitá – nejde o to, jestli kouř škodí, ale jestli mi vadí. Pokud ale vycházíme z konceptu lidských práv jako práv majetkových a nenecháme své myšlení příliš ovlivnit takřka hospodskou interpretací definice svobody, jež říká, že „tvé právo zvednout pěst končí u mé brady,“ pak se velice ožehavé téma pasivního kouření mění v jednoduchou diskusi o majiteli prostor, kde je člověk-nekuřák cigaretovému dýmu vystaven. Prohlásí-li majitel svou restauraci za kuřáckou, nebo ji spíše vzhledem k zvyklostem neprohlásí za nekuřáckou, pak si žádný nekuřák nemůže stěžovat na to, že je poškozován kouřem. Ve chvíli, kdy s vědomím, že se nejedná o nekuřácké prostory, vstoupil do restaurace, vyjádřil svůj souhlas (nebo alespoň nevyjádřil nesouhlas) s tím, že host u vedlejšího stolu bude po celou dobu oběda kouřit. Nikdo ho nenutí v zakouřených prostorách zůstávat, může je kdykoliv opustit a jít jinam. Ani pasivní kouření tedy není problémem, který by opravňoval ke státním zásahům do lidského konání. Jak je to ale se zvýšenými státními výdaji na kuřáky? ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 2138 je zobrazeno pouze 566 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Články s podobnou tématikou
Užší výběr podle tématObsah za rok 2007 a měsíc květen29 článků |
|
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 3,9417 sekund.