|
KomentářeZ cest po Izraeli a PalestiněDše( více o autorovi > )17.5.2007Rád cestuji, tak jsem se v pátek 13. 4. 2007 vypravil sám na 4 dny do Izraele. Příletěl jsem na Ben Gurionovo letiště v Tel Avivu v sobotu 14. 4. ve 3.50 hodin. Málem mě nepustili při vstupu, neboť jsem prý měl málo peněz - 100 euro s tím, že jsem musel doplatit ubytování v hostelu za 55 dolarů (což bylo milé překvapení, neboť jsem se původně domníval, že budu doplácet 55 euro). Navíc mě tlačily nové boty, tak jsem kulhal, což působilo podezřele. Tvrdil jsem, že si můžu více peněz vybrat z bankomatu a ukázal jsem svou kartu. Úřednice namítala, že to není kreditní karta a odvedla mě k nějakému jinému úředníkovi. Ten se mě pořád na něco vyptával (proč jedu zrovna do Izraele, v jakých zemích už jsem byl, proč nemám v pase razítka jiných zemí apod.), protože k mé smůle jsem měl zrovna jen čtvrt roku starý pas na 10 let. Stalo se mi poprvé, že někomu vadilo, že mám nový pas. Ve většině zemí totiž vadí, když máte pas starý, jenž bude platit nanejvýš půlrok. Když jsem mu řekl, že rád cestuji, dal mi do pasu razítko a pustil mě do země. S hrůzou jsem si uvědomil, že toto razítko způsobí, že v nejbližších 10 letech nebudu moci jet do Íránu nebo do Sýrie... Leda že bych si nechal udělat nový pas. Byl sabat, tak nejezdily vlaky ani autobusy. Odkázali mě na taxi. Naštěstí to bylo hromadné taxi a cesta do Jeruzaléma stála jen 45 šekelů (asi 230 Kč) a vyhodilo mě přímo před hostelem. Hostel Agron je konzervativně židovský hostel, tak jsem se nemohl ubytovat, neboť byl sabat. Přijet o sabatu do Izraele je horší než přijet o ramadánu do muslimské země. Muslimové o ramadánu mohou aspoň pracovat, Židé nikoliv. Naštěstí v Jeruzalémě žijí i křesťané a muslimové, tak jsem vešel (přesněji řečeno jsem se vbelhal, protože mi prasknul puchýř na levé patě) Jaffskou branou do Starého města a pak šel na celkem nenápadnou horu Sion, dle které je pojmenována fašizující odnož judaismu. Po prohlídce Starého města (Arménské, Židovské, Muslimské a Křesťanské čtvrti), východního Jeruzaléma (arabsky al-Kuds) a západního Jeruzaléma (hebrejsky Jrušalajim) jsem se vydal k hostelu. Už jsem byl unaven, tak jsem vešel dovnitř, že počkám, až zapadne slunce a objeví se na nebi první tři hvězdy, čímž skončí sabat. Čekal jsem asi dvě hodiny a dostal hlad. Ptal jsem se recepční, jestli bych si mohl za doplatek vzít večeři, protože obchody byly zavřené a neměl jsem si kde koupit jídlo a ona souhlasila. Chtěla za ní 51 šekelů (asi 250 Kč), ale protože jsem měl hlad, tak jsem na to přistoupil. Jen jsem si však začal nabírat jídlo ze švédského stolu, přiletěl nějaký chlap z kuchyně, že už je zavřeno, tak si nemám nic brát. Recepční se mi tedy omluvila a musel jsem jít pryč. Ať žije židovská pohostinnost, řekl jsem si pro sebe trpce. Snědl jsem tedy aspoň sušenky, které jsem měl z domova a zapil je izraelským pivem, které jsem si koupil dopoledne. Po západu slunce jsem musel ještě asi hodinu čekat, než uklidí pokoj po předchozím nocležníkovi a už jsem usínal vsedě jako Mr. Bean při hlídání obrazu, protože předchozí noc v letadle se moc spá nedalo. Recepční, když mě viděla, popohnala personál, abych už mohl jít spát. To se za chvíli stalo a já tvrdě usnul. Druhý den po snídani jsem šel na Chrámovou horu, kam zakazuje vstup Židům cedule od vrchního rabinátu, neboť by se mohli nohama dotýkat míst, kam měl přístup jen velekněz. Ale jinověrci tam chodit mohou, což je zvláštní.... Došel jsem na arabské autobusové nádraží, neboť jsem si myslel, že židovské autobusy do palestinské části nejezdí, a sehnal autobus do Kumránu. Jak jsem se obával, tak v Kumránu se nedalo dojít k Mrtvému moři, protože tam byla jakási oplocená plantáž. Čekal jsem tudíž na další autobus. Dlouho žádný nejel. Najednou přišli dva mladí Židé a jali se stopovat. Vůbec se jim to nedařilo, tak se dali se mnou do řeči. Když jel kolem arabský autobus, tak na něj dělali vulgární (Topolánkovy) posunky. Po delší době někoho stopli, tak jsem se přiživil a řekl řidiči, ať mě odveze na nejbližší pláž. Dle mapy jsem odhadoval, že je vzdálená asi jen 2 km, ale jeli jsme přes 15 km do Mezuqe Deragot, kde byla nějaká kontrolní vojenská stanice. Židé vystoupili a mně bylo řečeno, že je zde dobrý přístup k moři. Tak jsem se raději zeptal vojáků, jestli můžu k vodě, na což mi odvětili, že je to zakázáno jen po západu slunce. Tak jsem ponořil do vody alespoň prst, abych mohl říkat, že jsem byl v Mrtvém moři. Pak jsem se vrátil na silnici a dlouho čekal, než pojede autobus. ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 2945 je zobrazeno pouze 968 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Užší výběr podle tématObsah za rok 2007 a měsíc květen29 článků |
|
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 0,3713 sekund.