|
KomentářeJednotná perspektiva 2010Vladimír Krasilnikov( více o autorovi > )22.2.2007Slovo editora na úvod: Uveřejňuji první ze tří částí rozsáhlého článku Vladimíra Krasilnikova. Další dvě části budou pokračovat v příštích dnech. Článek vyšel na serveru http://www.civitas.ru/, napsán byl někdy koncem roku 2002 nebo počátkem roku 2003 - ještě před útokem na Irák. Přesné datum se mi zjistit nepodařilo. Nicméně článek neztratil nic na své aktuálnosti. Už v roce 1999, když jsem se v průběhu bombardování Jugoslávie poohlížel po novinkách ve vývoji zbraní, jsem zjistil, že dokončení Amerikou zahájeného vývoje prakticky všech nových systémů připadá na rok 2010;
Později se seznam už jen rozšiřoval. Tyto a řada jiných velkorysých zbrojních plánů, budou na konci jisté etapy sjednoceny v bezpříkladném superprogramu s názvem "jednotná perspektiva 2010". O jakou perspektivu jde? Co má sjednotit? Jde o světovou nadvládu v roce 2010 – jiná odpověď tu není. Není to náhodný letopočet. Je časově shodný s obdobím, kdy bude ruský jaderný štít na nejnižším možném stavu. Staré rakety buď skončí pod nožem, v souladu se smlouvami o redukci výzbroje, nebo vyprší jejich životnost a nové nebudou, protože nikdo nepospíchá, aby se to stihlo. Zanedbatelné množství raket "Topol-m" s jedinou hlavicí, které se nyní pozvolna produkují ve Votkinsku, nás před hrozbou neuchrání. Tím spíš, že nebudou bojeschopné a jsou vysoce zranitelné, tu 95 a onde 160 a dva tři protiletecké systémy – to je vše, co máme od doby, kdy už nemáme svou mohutnou flotilu. Je tedy rok 2010 nejpravděpodobnějším datem Amerického útoku na Rusko? A jaký scénář Amerika chystá? Stejný, jakým “zaťala tipec” Jugoslávii, nebo něco úplně jiného? Jen aby nebyla válka!… Jen aby nebyla válka, říkávaly naše babičky, a kradmo se křižovaly, kdy přišla řeč na to, že jsme už dost chudí vinou závodů ve zbrojení. Dnes už to není aktuální, protože babičky už nejsou a svět se změnil. Ano, ale nemusíme se proto už obávat války? Za prvé, dnes se nás ještě nikdo neopováží dotknout ani prstem, jelikož stále ještě můžeme v několika hodinách proměnit libovolný kontinent ve vyprahlou poušť. Ale zítra? Za druhé, výsledek takové války, pokud by k ní přece jen došlo, se v zásadě nebude lišit od výsledku, dosažitelného Američany jinými metodami – důsledkem bude tatáž chudoba a živoření, závislost a zoufalství. A za třetí, války těchto nezodpovědných pánů budou zřejmě mnohem intenzivnější a kratší než jugoslávská kampaň, kde se bylo třeba podřídit zkouškám nových zbraňových systémů a piloti teprve získávali nutné zkušenosti, i méně krvavé. Pravda, bude zničen celý průmysl, nebude světlo a teplo, ale těmto drobnostem snadno přivykneme, a válka neskončí v náš prospěch. No promiňte, co všechno byste ještě nechtěli?! Co se tedy stane, až naše jaderná síla roztaje jak jarní sníh? Vydrží neblaze proslulá jaderná parita, již jsme si směli uchovat v rámci smluv o oboustranném snížení počtu zbraní? A proč vlastně válka, kdo nás potřebuje? Na poslední otázku mohu odpovědět hned. Nás - nikdo. Tolik o paritě. Sice riskuji, že vás unavím ciframi, ale přesto si dovolím malý propočet. Jedna bojová hlavice naší rakety PC 20 (SS 18 "Lucifer") s pravděpodobností 0,8 dokáže zničit americkou raketu "Minuteman". Na druhou stranu 10 hlavic "Lucifer" může zničit 8 střel "Topol-m", s několikanásobně nižší přesností a třikrát slabší hlavicí, než "Lucifer". Koeficient pravděpodobnosti zničení startovacího zařízení "Minutemana" je proto 0,2, takže k zneškodnění stejného počtu střel jednohlavicovým "Topolem-m" je potřeba 40 raket. Mimo to s sebou "Lucifer" nese více prostředků k překonání protivzdušné obrany nepřítele, než činí váha celého "Topolu". Jen matoucích cílů, generátorů silného rušení, s sebou nese 40 kusů. Číslo "40" tedy směle můžeme vynásobit třemi. Každý "Lucifer" tedy vyžaduje použití 100-120 raket "Topol-m". Výpočet celkové jaderné ráže, s ohledem na možnosti překonání protivzdušné obrany, je rovněž významný. Takových "potvor" jako je "Lucifer" jsme kdysi měli 308. Představovaly ekvivalent 30 000 raket "Topol-m", umístěných v silech. Rakety "Lucifer", odrážející a ničící libovolnou protivzdušnou obranu, otevřou cestu k 10 blokům PC 22, mobilním základnám "Topolů", a ke zbytku našeho potenciálu ponorných a leteckých nosičů raket, dalším 1200 raketám RVSN. Celková úderná síla představuje ekvivalent minimálně 60 tisíc kusů raket "Topol-m". Nyní máme tři sady raket "Topol m" - 30 kusů. Výroba ve Votkinsku činí 4 - 6 kusů ročně (místo plánovaných 30 - 50). Lze tedy snadno spočítat, že v roce 2010 - 2012 budeme mít maximálně stovku střel "Topol-m" - a nic víc! To znamená, že náš potenciál bude v porovnání s rokem 1991 šestkrát menší a bude porovnatelný s jaderným potenciálem Číny. Kdypak jsme to stihli všechno prošustrovat, občané Ruska? Ne. Náš jaderný štít jsme neprošustrovali, spíše jsme dovolili, aby byl nenapravitelně zrušen. Kdo a číma rukama ho odstranil? Odpověď dobře znáte. ...pokračování Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 4114 je zobrazeno pouze 1152 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný) Články s podobnou tématikou
Užší výběr podle tématObsah za rok 2007 a měsíc únor20 článků |
|
Copyright © 1999-2008 Vladimír Stwora
Články je možno dále šířit s podmínkou,
že bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
W3C XHTML 1.0
RSS 0.92
RSS 1.00
webdesign Vendys graphics
Vytvoření této stránky trvalo 1,5898 sekund.