Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Falešný pocit nebezpečí?

Jak velké je riziko terorismu v porovnání s každodenními nebezpečími?

John Mueller( více o autorovi > )

29.1.2007

Rozumným politickým přístupem k tomuto problému by mohlo být zdůraznění, že jakékoliv škody, které jsou teroristi schopní napáchat, lze zmenšit. Zatímco uvážená ochrana a policejní opatření jsou rozumné, rozsáhlý strach a úzkost ohledně toho, co se může stát, se v zásadě ukazují být spíš limitujícím problémem, jsou nemístné, neopodstatněné a kontraproduktivní.

Škody způsobené terorismem

Přes všechnu pozornost, kterou vyvolává, terorismus ve skutečnosti způsobuje poměrně malé škody a pravděpodobnost, že se člověk stane jeho obětí, je na většině míst mikroskopická. Někteří mistři v přehánění s oblibou říkají, že žijeme „ve věku terorismu“. Nicméně počet lidí, kteří celosvětově zemřou následkem mezinárodního terorismu, jakkoliv je to pro přímo zúčastněné hluboce tragické, činí jen několik set ročně, což je v porovnání počtu úmrtí následkem civilních válek nebo autonehod naprosto nepatrný počet. Ve skutečnosti celkový počet lidí na celém světě zabitých rukama mezinárodních teroristů není skoro v žádném roce o moc větší než počet těch, kteří se jen ve Spojených státech každoročně utopí ve vaně.

Až do roku 2001 bylo ve všech letech všemi formami mezinárodního terorismu zabito mnohem méně Američanů než bleskem, a téměř žádná z těchto teroristy způsobených úmrtí nenastala na území USA. Dokonce i po započítání útoků z 11. září je počet Američanů zabitých mezinárodním terorismem od konce 60. let (kdy to ministerstvo zahraničí začalo evidovat) zhruba stejný jako počet Američanů zabitých v témže období bleskem, nehodami způsobenými vysokou zvěří nebo prudkou alergickou reakcí na arašídy.

Když se terorismus stane opravdu rozsáhlým, obvykle ho již nenazýváme terorismem, ale válkou. Jenže Američané jsou podle všeho znepokojeni hlavně nahodilým terorismem, ne trvalým bojem. Kromě toho, dokonce i když použijeme širší definici terorismu a zahrneme do něj i domácí terorismus, je pravděpodobné, že za posledních 100 let bylo na celém světě zabito teroristy mnohem méně lidí, než kolik jich během tohoto století zemřelo v nepovšimnutých občanských válkách.

Samozřejmě, že by se tento stav mohl změnit, kdyby mezinárodní teroristé dokázali shromáždit vhodné zbraně nebo vymyslet novou taktiku jak zabít velké množství lidí, a kdyby to tak začali běžně praktikovat. To je samozřejmě ta hlavní obava. Stejně jako během studené války jsou komentátoři mistry ve spřádání tezí soudného dne a těch nejhorších scénářů. Nicméně, ačkoliv to není nemožné, na to, aby teroristé dokázali Spojeným státům pravidelně zasazovat značně ničivé údery, by potřebovali vynaložit obrovské úsilí a mít ohromné štěstí.

Historický záznam

Měli bychom mít na paměti, že 11. září stále představuje extrémní případ. Do té doby a od té doby nebylo nikdy při jediném teroristickém útoku zabito víc než 329 lidí (exploze letu Air India v roce 1985). A extrémní případy obvykle zůstávají tím, čím jsou – anomálií, spíš než předzvěstí nového trendu.

V roce 1988 způsobila bomba ve zkontrolovaném zavazadle výbuch letadla společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie, při němž zahynulo 270 lidí. Od té doby američtí dopravci přepravili stovky miliard zavazadel a žádné z nich neposlalo letadlo výbuchem k zemi. (A miliony pasažerů, kteří si nechávají zavazadla v hotelu a pak si je před cestou na letiště vyzvedávají, zástupcům leteckých společností při odpovědi na povinnou otázku o tom, zda měli zavazadla po celou dobu u sebe, běžně lžou.) To neznamená, že bychom se měli přestat zabývat zavazadly na letištích, ale naznačuje to, že se extrémní události nemusí nutně opakovat, stejně jako bombový útok Timothy McVeigha v Oklahoma City roku 1995.

Zdá se, že apokalyptická skupina Óm šinrikjó od alarmujícího vypuštění jedovatého plynu v tokijském metru roku 1995 cestu terorismu opustila a její příklad nikdo nenásledoval. V roce 1982 napustili teroristé kyanidem kapsle tylenolu (analgetikum používané v USA; pozn. překl.) a zabili 7 lidí. Přesto však tato děsivá a široce medializovaná událost (jen v tištěných médiích jí bylo věnováno 125 000 článků a výrobce léku stála víc než miliardu dolarů) nikoho nevedla k napodobení.

Netvrdím, že se všechny extrémní události ukážou být poslední svého druhu. Svého času byla první světová válka v letech 1914-1918 nejhorší válkou svého druhu a přesto ji následovala další, ještě ničivější. Navíc, zatímco Óm šinrikjó lze udržet pod kontrolou, zánik Al-Kajdy a podobných teroristických skupin není v brzké době pravděpodobný; 11. září bylo konec konců jejím druhým pokusem o zničení WTC.

Většina současných obav vychází z vědomí, že spousta dnešních teroristů prostě chce zabíjet a zabíjí víceméně náhodně v rámci pomsty nebo jako akt v rámci toho, co pokládají za válku. Kdysi se dalo bezpečně tvrdit, že teroristický čin byl spáchán hlavně kvůli určitým politickým požadavkům nebo jako forma politického vyjádření. Často se cituje poznámka odborníka na terorismus, Briana Jenkinse, že „teroristé chtějí hodně diváků, ne hodně mrtvol“. Jenže sebevražedná povaha mnoha útoků může být velmi účinná, protože případného pachatele neodrazuje hrozba následného trestu. A terorismus pravděpodobně nikdy úplně nezmizí; vždy existoval a zřejmě vždy existovat bude.

Hlavní otázkou však je, zda se takové okázale destruktivní teroristické činy nestanou běžnými. Ačkoliv na celém světě došlo po roce 2001 k mnoha smrtelným teroristickým incidentům, všechny se spoléhaly na konvenční metody a co do počtu obětí ani vzdáleně nepřipomínaly 11. září. Pokud jsou pro teroristy tak snadno dostupné a přitažlivé chemické a biologické útoky, jak někteří údajní odborníci neustále tvrdí, je zajímavé, že doposud k žádnému nedošlo v Izraeli (kde zemře čtyřikrát víc lidí následkem automobilových nehod než následkem terorismu). Je skutečně zvláštní, že se na prvním místě zdůrazňuje nebezpečí nasazení high-tech zbraní. Některé obavy mohou vycházet z antraxové paniky po 11. září, přestože tehdy zemřelo jen pár lidí. Oproti tomu útoky z 11. září nebyly technologicky vyspělé a mohly se stát už dávno; mrakodrapy i letadla tu jsou přibližně sto let.

Reakce na terorismus

Diskuze

26 příspěvků ( 26 nových)