Komentáře
Dilema kanadských médií
5.10.2006
Téměř každý den se ve večerních zprávách kanadské televize objevuje Afghánistán. Ne že by ta země byla tak zajímavá, objevuje se tam proto, protože tam máme kanadské vojáky. A ti vojáci tam bombami a kulomety šíří západní hodnoty. Pochopitelně, bojují na straně dobra. Alespoň o tom televizní zpravodajství nepochybuje. Kde jsou ty časy, kdy byli Kanaďané vnímáni jako lidé míru a vyjednávání...
Je pravdou, že ty vojáky poslal do Afghánistánu ještě předchozí premiér, liberál Paul Martin. Bylo to v době, kdy Kanaďané ještě byli jakž takž ochotni věřit tomu, že pomáhají svým jižním kamarádům v boji proti terorismu, a že do Afghánistánu odešli hlavně proto, aby pomohli udržet křehký poválečný mír a zúčastnili se budování nového, demokratického Afghánistánu.
Od té doby se dost změnilo. Paula Martina nahradil ve funkci premiéra konzervativec Stephen Harper – žhavý fanda George Bushe a politiky Washingtonu a Izraele. Kanadská mise se změnila z mírové na okupační a útočnou.
Harper je vůbec případ sám pro sebe. V době agrese do Libanonu nejen že odmítl vznést výzvu k zastavení bojů a k příměří, ale také prohlásil, že s Hizballáh nelze jednat, protože to jsou teroristé. Ostatně na stejném základě zastavil i kanadskou pomoc palestinskému státu neboť – podle jeho jednoduché rovnice – i v palestinské vládě sedí teroristé. Tak nějak panu Harperovi nedochází, že jak členové Hamas tak členové Hizballáh byli demokraticky zvoleni a to i podle tzv. západních standardů. Určitě mnohem demokratičtěji, než jeho velký idol, George W. Bush.
...pokračování
Článek je zařazen do placeného obsahu a není zobrazen celý. Z původních 1174 je zobrazeno pouze 318 slov. Chcete-li číst celý článek, musíte být zaregistrován a mít předplatné.
Známka 0.0 (hodnotilo 0)
Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný)