Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Před-traumatická stresová porucha – letmý pohled do izraelské kolektivní psychózy

Gilad Atzmon( více o autorovi > )

2.10.2006

Ačkoliv to, že ani izraelské pravé křídlo nevidí světlo na konci sionistického tunelu, může mnoho lidí shledat povzbudivým nebo zábavným, je poněkud znepokojující číst, že Izraelci vážně uvažují o svém dalším šoa. Chtěl bych zde uvést, že je to přesně tato forma smrtící meditace, která mění Izrael, Izraelce, globální sionisty a neokonzervativce v nejvážnější nepřátele světového míru.

Je pravda, že vidět konec Izraele, „státu pouze pro Židy“, chce rostoucí počet lidí. Přesto nikdo nevyjádřil žádné vražedné nebo konečné plány proti světovému Židovstvu nebo proti jeho židovskému státu. Nikdo v politické ani mediální sféře nevolá po vraždění Židů nebo po likvidaci židovského státu. Proto by měla být zavedená judeocentrická tendence interpretovat téměř každou legitimní politickou a ideovou kritiku jako zločin nové judeocidy chápána coby těžká forma paranoii hraničící s kolektivní psychózou, kterou definuji jako před-traumatickou stresovou poruchu (PTSP).

Ve stavu před-traumatické stresové poruchy je stres výsledkem přízračné události, fiktivního souboru událostí z budoucna; událostí, jež se nikdy neodehrály. Na rozdíl od PTSP (post-traumatické stresové poruchy), při níž je stres přímou reakcí na události, které se odehrály (nebo mohly odehrát) v minulosti, je stres při stavu PTSP zřejmým následkem imaginární potenciální události. Ve stavu PTSP vítězí iluze nad realitou a představa teroru se stává skutečností. Když se to vezme do extrému, tak není nemyslitelnou reakcí ani program totální války proti zbytku světa.

Někoho by mohlo zajímat, zda PTSP není jen jiné jméno pro paranoiu. Chtěl bych říct, že mezi oběma je poměrně jasný rozdíl. V případě paranoii cítíme k postiženému lítost. V případě konfrontace s PTSP cítíme lítost sami k sobě. Narozdíl od případu paranoie, kdy pacient podléhá svým symptomům, pacient s PTSP svoje symptomy ve skutečnosti oslavuje, zatímco ostatní jsou v roli publika. Co se týče paranoii, můžeme jasně poukázat na to, že postižený žije v bludu a je uzavřen ve svém přízračném vesmíru. Pokud jde o PTSP, u „údajně zdravých“ není „tak jisté“, že ztrácí kontakt s realitou. Když postižený PTSP tvrdí, že je skutečnou obětí „budoucího přízračného zločinu“, často mu uvěříme. My jaksi stojíme o to být součástí fantazie. Nicméně dokud zůstáváme zticha, jsme jejími příjemci. Jakmile jednou pozvedneme hlas, jakmile poukážeme na to, že se budoucí zločin ještě nestal a ve skutečnosti se nikdy stát nemůže, pak se okamžitě sami stáváme jeho součástí.

Projekce a PTSP

„V Libanonu jsme vystříleli víc než milion tříštivých bomb... To, co jsme dělali, bylo nesmyslné a obludné, tříštivými bombami jsme pokryli celá města.“ (Velitel raketových jednotek Izraele v Libanonu, Haaretz).

Diskuze

110 příspěvků ( 110 nových)