Zvědavec - politicky nekorektní webzine

Komentáře

Nad důchodci se smráká

A nejen v Americe

Vladimír Stwora( více o autorovi > )

21.6.2006

V průběhu minulého století se v západních zemích podařilo vybudovat celkem slušný penzijní systém. Člověk, který pracoval nějakých 30 – 40 let, mohl očekávat, že (a) se v relativním zdraví dožije věku, kdy už pracovat nebude muset, a (b) že mu systém zajistí sice ne luxusní, ale přece jen jakž takž slušný život. Jinými slovy, že bude mít penzi.

Jenže to všechno, zdá se, končí. Do hry vstoupily další faktory, se kterými se jaksi nepočítalo.

Pokrok v medicíně umožnil, že lidé žili mnohem déle, než by měli.

Objevil se ekonomický tlak ze zemí Třetího světa, kde firmy za účelem krátkodobých zisků přemístily své výrobní prostředky.

A k moci se dostala generace X, neboli lidé vychováváni podle „nových“ metod spočívajících ve zdůrazňování svých práv nad svými povinnostmi, bezbřehém egoismu, chamtivosti, neúctě ke stáří.

Firmy vedené touto generací se začínaly vymlouvat, že musí vzdorovat konkurenci ze zemí Třetího světa, kde žádný penzijní ani jiný sociální systém v podstatě neexistuje (jistě je to částečně pravda, ale proč tam vůbec šly?),a že aby firma obstála v konkurenci a měla zisky (= aby zisky mělo několik majitelů akcií), nebude moci poskytovat svým zaměstnancům penze tak, jak bylo slíbeno. Nemluví se už o tom, že v zemích Třetího světa sice nebývá vypracovaný sociální systém, ale rovněž ani vysávající daně. V zemích Třetího světa se klade důraz na rodiny, děti jsou vychovávány k tomu, že se o své rodiče ve stáří postarají. Myslí se to jaksi automaticky. Ještě se k tomu v závěru článku vrátím.

Jednoduše řečeno, západní pracující jsou proti lidem z Třetího světa znevýhodněni hned dvakrát. Poprvé svým daňovým zatížením, podruhé nemožností spolehnout se na podporu vlastních dětí.

Dalším znevýhodňujícím faktorem je enormní zadluženost na úrovní států, k tomu mizerné spravování státních fondů, které by se v soukromé sféře kvalifikovalo jako rozkrádačka. Stát namísto aby peníze vybírané od současně pracujících pečlivě investoval a tak zmnožil, je částečně prošustruje na jiných věcech, částečně z nich proplácí důchodové dávky současným penzistům a částečně jednoduše ukrade. Výsledkem je to, že lidé celý život platí státu na svůj důchod a když očekávají, že jim stát něco konečně vrátí, mohou počítat s výstižným „velké kulové“. Státem garantované penze jsou stále menší a věk, kdy má člověk odejít na zasloužený odpočinek, se stále posouvá.

V podstatě by to posouvání důchodové hranice mohlo být logické, lidé žijí déle, nechť tedy déle pracují. Jenže problém je ta generace X, která v pracovním procesu nerada vidí stáří. Jinými slovy člověk po padesátce pokud zrovna není majitelem firmy nebo právníkem, nemá příliš šanci, že by ho zaměstnali. A při tom má šanci, že bude žít ještě dvacet, třicet let. Ale z čeho?

Diskuze

139 příspěvků ( 139 nových)