Zvědavec

Americká agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty DARPA vyčlenila pro rok 2021 ze svého rozpočtu 158 ml. amerických dolarů na vesmírné programy a technologie, které souvisí s lunárním programem, konkrétně s výstavbou rakety s jaderným motorem určené pro operace ve vzdáleném vesmíru a také mezi Zemí a Měsícem.

Včera se vrátil do Ženevy osmadvacetiletý informatik ze služební cesty do Milana a přivezl nám koronavirus. Jeho podnik je v karanténě a organizátorům ženevského automobilového salónu, který má začít 5. března, tečou nervy potokem. Otevřít vstupní bránu výstaviště, jímž obvykle během moto show projde tři čtvrtě milionu lidí a které je utěsněné jako kobka, že když tam někdo kýchne, je z toho epidemie, nebo neotevřít a zaplatit zatnutou sekeru ve výši několika milionů švýcarských franků. Co je přednější? Zdraví nebo prachy? Sledujte televizi, tam vám to jistě poví.

Čínský ministr zahraničí a americký ministr zahraničí představili během svého hlavního projevu na konferenci o bezpečnosti v Mnichově, která se konala o víkendu, odlišné vize mezinárodních vztahů.

V Americe je volební rok. Co s ním udělá případná epidemie? Krátké zamyšlení „co by kdyby“.

Včera před polednem schválili pražští zastupitelé přejmenování náměstí Pod kaštany na náměstí Borise Němcova.

V květnu tomu bude rok, co se v New Yorku setkali Bill Gates, Warren Buffet, David Rockefeller, Eli Broad, Ted Turner, Michael Bloomberg a další miliardáři, elita elity, aby si popovídali o svých dobročinných plánech, jak servilně oznámil Chronicle of Philalntropy. Ale v naší době padlých mecenášských idolů takový potlach bohatců nutně vyvolal znepokojivou otázku, co všechny ty biliony a moc v jedné místnosti na nás zase šijí?

Vzpomínám na dobu, kdy byla cenzura v Americe omezeným úkazem. Používala se během válečného období - „dejte si pozor na neopatrné řeči“ (loose lips sink ships). Používala se v případě pornografie. Také se používala na nadávky ve veřejném vysílání a ve filmech. Používala se na násilí ve filmech. Mohlo tam být násilí, ale ne na takové úrovni, jaká byla běžná.

K napsání nekorektní úvahy nad Trikolórou mě přimělo vystoupení P. Hampla v Olomouci, resp. doslova loudění odpovědi jednoho z pořadatelů na otázku, jak na tom vlastně Trikolóra je a jaké má šance.

Tento víkend tomu bude 75 let, kdy německé město Drážďany srovnaly nálety britského a amerického letectva se zemí. Minimálně 25 000 lidí, převážně civilistů, bylo usmrceno během bombardování, kdy následoval jeden nálet za druhým, bylo nasazeno více než 1 200 těžkých bombardérů, které zcela nahodile svrhly vysoce výbušné a zápalné letecké bomby. Trvalo sedm let, než byly sutiny odklizeny.

Západní a arabská mainstreamová média sice prohlašují, že mezi Ruskem a Tureckem jsou „vážné spory“ kvůli tureckým vojákům, kteří zemřeli v syrské ofenzivě v Idlibu, ale vůbec tomu tak není. I když se nedá popřít, že ruské a syrské zájmy se ne vždy plně shodují, a že existují určité sporné oblasti, poměrně to samé platí pro vztahy Turecka s USA/NATO. Proto očekávat, že Turecko se v důsledku takzvaného „vážného sporu“ s Moskvou/Damaškem otočí o sto osmdesát stupňů k USA/NATO, není jen velmi pravděpodobně mimo realitu, ale je to také geopoliticky nereálný předpoklad; protože hlavní neshody, tak jak se uvádí, nejsou mezi Ruskem a Tureckem per se, ale pokud vůbec existují nějaké neshody, tak mezi stále více asertivnější syrskou armádou, která se ambiciózně snaží opět získat kontrolu nad svou zemí, a tureckou armádou, která se snaží zabránit vzniku „Kurdistánu“ podél tureckých a syrských hranic.

Nenajdete jiné místo na světě s tolika vojenskými základnami soupeřících národů jako v jihoafrickém Džibutsku, kde bují intriky a špionáž je předepsanou etiketou.

Hlavní město Džibúti s víc jak půl milionem obyvatel získalo pověst soudobé Casablanky, kde chybí jen Humphrey Bogart s Ingrid Bergmanovou a Rick Café.

V sobotním deníku Právo vypočítává sociolog Jan Keller jednotlivé akce spolku Milion chvilek pro demokracii, jak šly za sebou, a je to čtení, při kterém vám na těle naskakuje husí kůže.

Stále jsme konfrontováni se snahou měnit proti národnímu zájmu historická fakta a vnášet do nového výkladu politické zájmy pomocí viditelně lživé propagandy.

Propaganda používá ony známé goebbelsovské metody, tak známé, že už by je měl každý dávno znát. Je to jednak selektování dějů tak, aby určité se vůbec nepřipomínaly, naopak jiné se zvýraznily a založilo se na nich nové tvrzení. To je třeba případ českých četníků v táboře v Letech, kteří se prý chovali nepatřičně. Ale neříká se, že tábor byl veden okupační správou, četníci poslouchali německé nadřízené, kdyby se chovali jinak, následovalo by jejich uvržení do podobného tábora. To samozřejmě nevylučuje selhání jednotlivců, ale potom nelze mluvit o „Češích“, ale o výjimkách. Jestliže lidická žena několik dní před vyhlazením její obce udala židovku, kterou předtím přechovávala, možná i několik let za obrovského rizika, udělala to na základě obavy ze stanného práva, které bylo vyhlášeno po likvidaci Heydricha a hlavně z obavy, aby nacistická komanda, která přepadala domácnosti, na ni nepřišla, protože jinak ubytovatelku v nejlepším případě čekal koncentrák.

Během noci narazilo na Azurové pobřeží sto lodí přeplněných vystěhovalci. Přicházejí hledat naději. Vzbuzují lítost. Jsou slabí jako jedinci a zároveň nesmírně silní. Jejich úděsná síla spočívá v bezmezném množství.…

Popisem úmyslného ztroskotání vysloužilých parníků s lidským nákladem začíná dystopický román francouzského spisovatele Jean Raspaila Le Camp des Saints, který je k dostání v českém překladu pod titulem Tábor svatých. (K objednání napište paní Zuzaně Adamsonové) Měl by být povinnou četbou v každé rodině. Existenciální otázky, které položil před téměř padesáti lety, kdy vyšel poprvé, připadaly tehdy fiktivní. Pro nás jsou dnes skutečnou a bezprostřední výzvou, k níž se musíme postavit čelem.