Zvědavec

Níže jsou uvedena dvě schémata z poslední výroční zprávy OSN o situaci uprchlíků ve světě, nazvané „Globální trendy UNHCR 2018“. Přestože tyto obrázky nezahrnují emocionální ránu ohledně mrtvoly utonulého dítěte - která byla nedávno vyplavena na pobřeží, když se jeho rodina pokoušela utéci ze země, kterou se USA a jejich spojenci „snažili osvobodit“ tím, že ji vybombardovali - každý z těchto dvou obrázků obsahuje mnohem větší a důležitější poselství, než jakákoli taková srdcervoucí fotografie nebo příběh. Pochopení těchto schémat však vyžaduje trochu větší dávku inteligence:

Americký prezident Trump před nějakým časem označil Huawei za ohrožení národní bezpečnosti, za firmu údajně zneužívanou čínskou vládou ke špiclování cizích zemí a cizích občanů a vlád.

Považoval jsem to za tak jasně průhledné, že jsem k tomu vlastně ani nechtěl psát žádný komentář. Ale přečetl jsem si článek Benjamina Kurase „Co vlastně vyvádí ten rošťák Huawei?“ a ten mne motivuje k tomu, abych se ke kauze Huawei přeci jen vrátil.

Snaha prezidenta Donalda Trumpa o podvodný prodej Palestincům - s využitím peněz za ropu z Perského zálivu - byla doposud velkým neúspěchem, jak se dalo předpokládat. Takzvaná „Dohoda století“ se ukázala jako nečestný podvod.

Vzhledem k tomu, že se Evropská unie stala nadnárodní strukturou prostřednictvím smluv a konvencí, jak mohou členské státy vybírat nejvyšší státní úředníky, kteří jim budou dávat příkazy? Ve skutečnosti to tak nedělají, ale spokojují se s tím, že akceptují volbu aliance NATO, tak jak ji prezentují Německo a Francie.

V době po 2. světové válce Británie byla a stále je přívěskem americké imperiální politiky - přijímá rozkazy, projevuje uznání a podřizuje se.

Podle Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) je pirátství definováno takto:

Geopolitický konflikt mezi Moskvou a Washingtonem se zcela jistě vyhrotí do ostřejší fáze poté, co Rusko koncem června přizvalo Írán k účasti na výběrovém řízení ohledně nákupu protiraketových komplexů S-400.

Podrobnosti čtvrtého pětiletého plánu vojenské spolupráce mezi Kazachstánem a USA (2018-2022) nebyly zveřejněny.

Dne 28. června skončilo v Kazachstánu mezinárodní vojenské cvičení s názvem Stepní orel 2019, které se konalo v Alma-Atské oblasti na základně výcvikového centra Ilijskij společně se státy NATO, Velkou Británií a Tureckem.

Chtěl bych tímto navázat na nedávný článek P. Hampla pod názvem: „V devadesátých letech probíhal poměrně ostrý boj mezi dvěma skupinami: a) havlisté chtěli všechno rozdat nadnárodním korporacím, b) klausovci chtěli vytvořit vrstvu domácích podnikatelů a národní kapitalismus“. Jednak proto, že jde o zajímavé téma a proces, s jehož následky se potýkáme dodnes, jednak i proto, že hodně lidí u nás stále ještě nechápe tehdejší události v souvislostech. Zná je (či vzpomíná si na ně) jen ve fragmentech bez příčinných souvislostí. Celá záležitost by byla na knihu, pokusím se přesto o maximální stručnost, a to i za cenu občasného zjednodušení.

Přiznávám, že jsem mystifikován těmi Američany, kteří se přiklánějí ke konzervativcům, jako já, kteří si stále myslí, že prezident Donald J. Trump nějakým způsobem dělá dobrou práci.

Ačkoli summit G20 v Ósace ničeho nedosáhl a nedošlo k žádným průlomovým rozhodnutím, na okamžik se objevil příjemný pocit, že v roztříštěné situaci, která panuje ve světě, všichni účastníci této události alespoň znovu potvrdili svůj závazek, týkající se pokračujících snah o zlepšení systému globálního obchodu, včetně úsilí o reformování Světové obchodní organizace (WTO). Summity G20 bývají obvykle konvergentní a Ósaka se nijak nelišila.

Tato otázka položená původně Janem Nerudou v jeho stejnojmenné povídce se týkala o doslouživšího a nepotřebného slamníku. Jak z povídky vyplývá, již v době Nerudy to byl pro obyvatele pražské Malé Strany problém. Doba pokročila, leč podobný problém na Malé Straně se vyskytuje znovu. Tentokrát nejde ale již o slamník, byť jeho ekologická likvidace by dnes byla jistě větším problémem než v době Nerudy. Jedná se o záležitost nesrovnatelně důležitější a dražší. Jde o Senát.

V internetovém slangu slovo troll označuje osobu, která na internetu zasévá svár tím, že rozpoutává polemiku nebo naštvává lidi - [1] zveřejňuje provokativní, [2] irelevantní nebo nesouvisející příspěvky v online komunitě (např. v diskusní skupině, fóru, na diskusní stránce nebo blogu) s úmyslným záměrem vyprovokovat čtenáře...

Angela Merkelová věřila, že dokončila složité puzzle jmenování nových kandidátů do funkcí EU. Předsednictví Evropské komise předala Evropské socialistické straně a podpořila jejího kandidáta, Holanďana FranseTimmermanse, na předsedu Evropské komise a svého stranického kolegu, Manfreda Webera, přesměrovala na funkci předsedy Evropského parlamentu. Kancléřka však nepočítala s vnitřní opozicí v Evropské lidové straně (EPP) a s odporem jedenácti států včetně Bulharska, Rumunska, Chorvatska a Irska, čtyř zemí Visegrádské skupiny (Polska, Česká republiky, Maďarska a Slovenska) a Itálie, kterézabránily jmenování socialistického kandidátana místo Jeana-Clauda Junckera.

Nedávno jsem narazil na webu Týden.cz pod článkem o restitucích Schwarzenberga z ledna 2013 na text neznámého diskutujícího nazvaný "Hříchy Karla Schwarzenberga".

Obsah příspěvku nejsem schopen nikterak blíže odzdrojovat. Nicméně by mohl čtenářům pomoci jako vodítko k hlubšímu poznání současného tlaku o prolomení Benešových dekretů. Text poukazuje mimo jiné na skutečnost, že Karel Schwarzenberg měl od svých přátel z řad vysoké šlechty tajné zadání a to ještě před rokem 1989. Jediné o co šlo, bylo připravit půdu na prolomení Benešových dekretů. Tato doba nastala právě nyní!