Zvědavec

Vzpomínám na dobu, kdy byla cenzura v Americe omezeným úkazem. Používala se během válečného období - „dejte si pozor na neopatrné řeči“ (loose lips sink ships). Používala se v případě pornografie. Také se používala na nadávky ve veřejném vysílání a ve filmech. Používala se na násilí ve filmech. Mohlo tam být násilí, ale ne na takové úrovni, jaká byla běžná.

K napsání nekorektní úvahy nad Trikolórou mě přimělo vystoupení P. Hampla v Olomouci, resp. doslova loudění odpovědi jednoho z pořadatelů na otázku, jak na tom vlastně Trikolóra je a jaké má šance.

Tento víkend tomu bude 75 let, kdy německé město Drážďany srovnaly nálety britského a amerického letectva se zemí. Minimálně 25 000 lidí, převážně civilistů, bylo usmrceno během bombardování, kdy následoval jeden nálet za druhým, bylo nasazeno více než 1 200 těžkých bombardérů, které zcela nahodile svrhly vysoce výbušné a zápalné letecké bomby. Trvalo sedm let, než byly sutiny odklizeny.

Západní a arabská mainstreamová média sice prohlašují, že mezi Ruskem a Tureckem jsou „vážné spory“ kvůli tureckým vojákům, kteří zemřeli v syrské ofenzivě v Idlibu, ale vůbec tomu tak není. I když se nedá popřít, že ruské a syrské zájmy se ne vždy plně shodují, a že existují určité sporné oblasti, poměrně to samé platí pro vztahy Turecka s USA/NATO. Proto očekávat, že Turecko se v důsledku takzvaného „vážného sporu“ s Moskvou/Damaškem otočí o sto osmdesát stupňů k USA/NATO, není jen velmi pravděpodobně mimo realitu, ale je to také geopoliticky nereálný předpoklad; protože hlavní neshody, tak jak se uvádí, nejsou mezi Ruskem a Tureckem per se, ale pokud vůbec existují nějaké neshody, tak mezi stále více asertivnější syrskou armádou, která se ambiciózně snaží opět získat kontrolu nad svou zemí, a tureckou armádou, která se snaží zabránit vzniku „Kurdistánu“ podél tureckých a syrských hranic.

Nenajdete jiné místo na světě s tolika vojenskými základnami soupeřících národů jako v jihoafrickém Džibutsku, kde bují intriky a špionáž je předepsanou etiketou.

Hlavní město Džibúti s víc jak půl milionem obyvatel získalo pověst soudobé Casablanky, kde chybí jen Humphrey Bogart s Ingrid Bergmanovou a Rick Café.

V sobotním deníku Právo vypočítává sociolog Jan Keller jednotlivé akce spolku Milion chvilek pro demokracii, jak šly za sebou, a je to čtení, při kterém vám na těle naskakuje husí kůže.

Stále jsme konfrontováni se snahou měnit proti národnímu zájmu historická fakta a vnášet do nového výkladu politické zájmy pomocí viditelně lživé propagandy.

Propaganda používá ony známé goebbelsovské metody, tak známé, že už by je měl každý dávno znát. Je to jednak selektování dějů tak, aby určité se vůbec nepřipomínaly, naopak jiné se zvýraznily a založilo se na nich nové tvrzení. To je třeba případ českých četníků v táboře v Letech, kteří se prý chovali nepatřičně. Ale neříká se, že tábor byl veden okupační správou, četníci poslouchali německé nadřízené, kdyby se chovali jinak, následovalo by jejich uvržení do podobného tábora. To samozřejmě nevylučuje selhání jednotlivců, ale potom nelze mluvit o „Češích“, ale o výjimkách. Jestliže lidická žena několik dní před vyhlazením její obce udala židovku, kterou předtím přechovávala, možná i několik let za obrovského rizika, udělala to na základě obavy ze stanného práva, které bylo vyhlášeno po likvidaci Heydricha a hlavně z obavy, aby nacistická komanda, která přepadala domácnosti, na ni nepřišla, protože jinak ubytovatelku v nejlepším případě čekal koncentrák.

Během noci narazilo na Azurové pobřeží sto lodí přeplněných vystěhovalci. Přicházejí hledat naději. Vzbuzují lítost. Jsou slabí jako jedinci a zároveň nesmírně silní. Jejich úděsná síla spočívá v bezmezném množství.…

Popisem úmyslného ztroskotání vysloužilých parníků s lidským nákladem začíná dystopický román francouzského spisovatele Jean Raspaila Le Camp des Saints, který je k dostání v českém překladu pod titulem Tábor svatých. (K objednání napište paní Zuzaně Adamsonové) Měl by být povinnou četbou v každé rodině. Existenciální otázky, které položil před téměř padesáti lety, kdy vyšel poprvé, připadaly tehdy fiktivní. Pro nás jsou dnes skutečnou a bezprostřední výzvou, k níž se musíme postavit čelem.

Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Dr. Tedros Adhanom Ghebreyesus 29. ledna uvedl, že není žádný důvod k tomu, aby byla nákaza koronavirem 2019-nCoV v Číně prohlášena za pandemické riziko. 30. ledna prohlásil, že virus představuje globální stav zdravotní nouze, ale objasnil, že není žádný důvod k tomu, aby země vydávaly doporučení necestovat do Číny. Nyní budu spekulovat - „globální stav zdravotní nouze“ byl vyhlášen na žádost Washingtonu a poznámku ohledně cestovních doporučení přidal sám Dr. Tedros, neboť si uvědomil, že není důvod k panice, že Čína dělá zázraky, aby zastavila šíření viru a detekovala virus včas.

Kodex ČT, schválený poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČT v červenci 2003, který má být jakýmsi etickým vodítkem pro každodenní praxi pracovníků ČT, představuje skutečně útěšlivé čtení. Pročítáte si jej a neubráníte se dojmu, že tohle mohli sepsat jedině lidé ryzího charakteru a současně též nejvěrnější pokračovatelé díla a myšlení našich velikánů ducha nejnepochybnějších, jakými jsou Jan Hus a T.G. Masaryk. Jen si zásady Kodexu ČT poslechněte a příjemno v duši se vám udělá při pomyšlení, že takováto vznešenost ducha vůbec v tomto pokaženém světě ještě existuje, že je jí dovoleno promluvit, a že je jí na naší české půdě dokonce určeno, že by to měla být právě ona, která povede slova a činy pracovníků ČT k cíli, jímž má být lepší a mravnější národ..

Zásadní a nejdůležitější otázka rozporuplné debaty o koronaviru z Wu- chanu zní: byl uměle „ozbrojen“ tak, aby se šířil rychleji a zabíjel houfněji? Epidemie vstupuje do období zlomu nebo průlomu.

Jsme svědky otevřeného nástupu fašismu v Evropě. Jeho nositeli však nejsou patriotické strany jako německá AFD. Fašismus nyní nastupuje s podporou spektra tzv. klasických demokratických stran, které odmítají respektovat výsledky svobodných demokratických voleb.

Žijete z dávek? Dlužíte městu na nájemném? Pak jste ideální kandidáti na to, abyste dostali nově zařízený byt, za který nemusíte platit. Že je to divné? Ne tak v sociálním experimentu neomarxistů z Žít Brno.

Řekl bych, že je nejvyšší čas osvětlit všem eurohujerům a zeleně svítícím sluníčkám, co obnáší definice užitečného idiota.

Definici sice najdeme na Wikipedii, ale stručně a jasně - užitečný idiot je hodně aktivní hňup, který propaguje něco, o čem ví kulové. A jak se dříve říkalo, iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel.