Zvědavec

Kandidáta na ministra zahraničí Pocheho lze označit za naprosto nevhodného z mnoha důvodů.

Tím nejdůležitějším však je, že je spolu s Hamáčkem napojen na gaunera Bakalu.

Téma ruských akcí v Sýrii nadále fascinuje a vytváří spoustu polemik. Dává to smysl – tato záležitost je nanejvýš důležitá na mnoha úrovních, včetně úrovně pragmatické a morální, a dnes se chci věnovat čistě pragmatické úrovni a nechat stranou, jen na chvilku, úvahy morální/etické/spirituální. Navíc budu rovněž předstírat, pro argumentační účely, že Kreml jedná jednohlasně, že v ruské vládě nejsou žádní atlantičtí integracionisté, že v Kremlu není žádná 5. kolona a že neexistuje žádná sionistická lobby snažící se silně ovlivnit Rusko. Těmito otázkami se budu zabývat v budoucnu, neboť nemám pochyb, že čas a událostí ukážou, jak nepodložená a politicky motivovaná tato popírání ve skutečnosti jsou. Ale pro účely této analýzy můžeme předstírat, že v Kremlu je vše v pořádku, a předpokládat, že Rusko je plně suverénní a svobodně hájí své národní zájmy.

Věděli jste, že Wikipedie rozlišuje 438 hudebních stylů? Například Disco se dále rozpadá na Disco-funk, Disco-house, Disco-punk, Eurodisco, Italo Disco, Nu-disco a Space disco. Hardcore Techno rozlišuje dvacet variant (Breakbeat Hardcore, Breakcore, Digital Hardcore, Doomcore a další), jsou to často styly, které od sebe rozeznají jen fajnšmekři a hudební nadšenci, mnohé styly často splývají a překrývají se, takže ne vždy je možné je určit přesně. Jeden by řekl, že hudební nabídka je nesmírně bohatá a každý si vybere. Obávám se, že opak je pravdou.

Čína uspořádala summit vedoucích představitelů zemí sdružených v Šanghajské organizaci pro spolupráci (ŠOS), na němž hlavy států přijaly Čching-taoskou deklaraci. Společný dokument podepsali představitelé Ruska, Číny, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Indie a Pákistánu.

Stává se čím dál jasnějším, že mučení používané touto zemí je mnohem hlubším jevem a je systematičtější, než bylo veřejně připuštěno.

Odhalení, že personál amerických tajných služeb používal za funkčního období George W. Bushe mučení, bylo popsáno jako jedna z „nejtemnějších kapitol“ v americké historii.

Je téměř surrealistickým představením pozorovat, jak se řád světa mění před našima očima. Pohled na prudký kolaps západního summitu G7 o víkendu byl značným kontrastem pozitivní a zářné konference Šanghajské organizace spolupráce konané v téže době v Číně.

Den poté, co ekvádorská ministryně zahraničí María Fernanda Espinozová prohlásila, že vláda bude nadále bránit vydavateli WikiLeaks Julianu Assangeovi ve všech formách komunikace a zamítne veškeré osobní návštěvy, byla zvolena předsedkyní Valného shromáždění Organizace spojených národů. Dnes je to deset týdnů od doby, kdy ekvádorská vláda zbavila Assangeho jeho práv, které je však povinna dodržovat, neboť mu udělila politický azyl na svém velvyslanectví v Londýně v roce 2012.

Červen

880 – Zřízení arcidiecéze na Moravě v čele s arcibiskupem Metodějem. Zároveň bylo papežem Janem VIII. opětovně povoleno užívání slovanského jazyka v liturgii.

Populární americký sitcom Roseanne, vysílaný televizní stanicí ABC, skončí kvůli údajně rasistické narážce jeho hlavní představitelky. Komička Roseanne Barrová se na Twitteru vyjádřila o bývalé poradkyni exprezidenta Obamy jako o „potomkovi Muslimského bratrstva a Planety opic“. Jádrem problému je, že ona poradkyně je tzv. Afroameričanka. Vedení stanice tweet odsoudilo a ukončilo s Barrovou spolupráci. Televize poznámku označila za „odpudivou, zavrženíhodnou a neslučitelnou s našimi hodnotami“. Barrová se samozřejmě okamžitě začala bičovat, omluvila se, tweet smazala a prohlásila, že šlo o špatný vtip. Pozdě. Porušení některých tabu se nepromíjí.

Tisíc let známé historie světa je poznamenáno úsilím mocenských vrstev dosáhnout astronomického bohatství a s jeho pomocí ovládnout hlavní zdroje obživy lidstva. Jen tak může úzká třída vyvolených kontrolovat zbývající většinu a donutit ji, aby jim sloužila. Feudalismus zajistil šlechtě vlastnictví půdy a panství nad rolníky, kapitalismus ho rozšířil o vlastnictví kapitálu, průmyslově významných přírodních zdrojů a panství nad penězi. „Páni peněz“ nyní kontrolují bytí a způsob života většiny pozemské populace.

25. května oznámil kolumbijský prezident Juan Manuel Santos, že tato latinskoamerická země vstoupí do NATO jako „globální partner“. Ve stejný den oznámila polská vláda připravenost vyčlenit až 2 miliardy dolarů na zřízení trvalé americké vojenské základny na svém území.

V návaznosti na předchozí článek „Počkáme, až esesákům dojdou náboje“ přidávám další – jistě opět kontroverzní – úvahu, jednu obzvláště kontroverzní tezi. Nepřítelem „spodních 95%“ není super-elita. Nepřítelem nejsou „vlastníci“ celé hry. Nepřítelem jsou parazité na systému, příslušníci „nomeklaturní“ vrstvy, příslušníci polo-feudální společenské vrstvy „aparátčiků“. A mnohem spíše jde o konflikt mezi středními 80% na straně jedné, a na straně druhé „společných jednotek“ destruktivních sil spodních 10-15% (negramotní imigranti, nepřizpůsobivé a parazitické menšiny atd.) a parazitické nomenklaturní třídy. Úředníci v Bruselu jsou na stejné straně jako nepracující doživotní příjemci sociálních dávek a jako negramotní „inženýři a doktoři“ z Nigeru. Na druhé straně stojí všichni produktivní občané – od bohatých podnikatelů přes řádně pracující a na výkon orientované zaměstnance až po talentované studenty, kteří nepíší diplomky o sociálním konstruktu menstruace a kteří nejsou budoucí žadatelé o kariéru tupého leč politicky korektního nomenklaturního aparátčika.

Vážení architekti, kolegové a přátelé,

včera jsem po čtrnácti letech odstoupil z Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU. Své důvody vysvětluji v abdikačním dopise. Nehodlám mlčet k tomu, jak je divadelní umění, o které máme pečovat, zneužíváno k deptání a ponižování niterného cítění prostých lidí a občanů této země, jak bezohledně je přitom urážena státnost, naše kultura a náboženství. Nehodlám o tom mlčet ani v budoucnu a budu připomínat, kam až historicky dospělo veřejné hanobení křesťanství v naší zemi, přičiněním koho a jakým způsobem je k tomu účelově instrumentalizováno divadlo a alibisticky překrucován pojem umělecké svobody. Ovšemže, v případě jiných náboženství by to bylo u nás daleko za hranicí trestní odpovědnosti.

My Židé jsme legrační plémě. Ohromně rádi se chlubíme každým židovským hercem. Někdy dokonce předstíráme, že je nějaký herec Žid, poněvadž si na něj potrpíme tolik, až si začneme myslet, že by si zasloužil být v našem týmu. Vychloubáme se židovskými spisovateli, židovskými politiky, židovskými režiséry. Kdykoli se někdo zmíní o nějakém filmu, knížce nebo uměleckém díle, hned přispěcháme s komentářem typu „a věděl jsi, že to byl Žid?“. Takhle prostě fungujeme.