Zvědavec

Kolektivní Západ jednohlasně požádal o propuštění blogera Alexeje Navalného na svobodu. V USA a Evropské unii o skandálním blogerovi hovoří jako o mocné politické postavě. Ale k čemu Západ potřebuje Navalného a k jaké misi jej připravují zahraniční kurátoři?

Donald Trump klopýtnul a padl – a establishment si nenechá ujít tuto poslední možnost zadupat jej i s jeho hnutím.

V neděli (10. ledna) předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová vznesla toto znepokojivé ultimátum:

Liberálové možná budou diskutovat s Fox News nebo dokonce s republikánskými politiky. Co se ale stane, až jedna z jejich prestižních univerzit v Kalifornii přijde s nezávislou studií, která potenciálně ukáže, že jejich kolektivní reakce na covid mohla být naprosto bezcenná a ve výsledku mohla způsobit mnohem více škody než užitku?

Američtí demokraté mají jen krůček k tomu, aby zavedli v zemi „vládu jedné strany“. Ovládají Bílý dům, Kongres i Senát a stačí jim už jen utvrdit většinu v Nejvyšším soudu.

16. ledna vstupuje na Ukrajině v platnost norma zákona o totální ukrajinizaci, podle které má celá oblast služeb přejít na tzv. „мову“ (translit.: movu, čes.: ukrajinský jazyk) jako jediný úřední jazyk.

Úvodní salvou proti „červeným“ státům USA (tj. státy s tendencí volit republikány, pozn. překl.) je bod obžaloby proti prezidentu Trumpovi, který 11. ledna přednesla šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová a demokratičtí představitelé David Cicilline, Ted Lieu a Jamie Raskin. Tolik ke slibu Bidena o „sjednocení země“.

Průměrná mzda v soukromé sféře pokulhává za průměrným platem ve veřejné sféře a rozdíl se rychle prohlubuje. Státních zaměstnanců rychle přibývá, soukromých ubývá. Takhle to dál nejde, stát se musí uskromnit. Jediné správné řešení je snižovat počet úřadů a platy ve státní sféře zvyšovat jen pokud rostou mzdy v soukromém sektoru.

Až příště uslyšíte srdceryvný příběh s genderovou tématikou, až narazíte na projekt Gender ve škole, který řeší růžové a modré stěny dětských záchodků a jiná podobně palčivá témata současnosti, vzpomeňte si, jak to vše vzniklo.

„Je-li ztracena svoboda projevu, tak hloupí a mlčící mohou být vedeni jako ovce na porážku.“ - George Washington

Ke dni 6. ledna 2021 se Twitter rozhodl natrvalo zablokovat účet amerického prezidenta Donalda Trumpa, jen aby ho prakticky umlčeli, protože už JE nebavilo brát v potaz jeho politické tirády. Přestože mnozí budou tvrdit, že takováto opatření k umlčení pana Trumpa byla použita v nejlepším zájmu veřejnosti, v kontextu násilí, které jsme všichni tuto středu viděli v okolí Capitol Hill, ráda bych, abyste na chvíli zvážili důsledky tohoto jednostranného kroku.

Bejvaly doby, kdy svět byl relativně v pořádku a tehdy platil celkem jednoduchý, srozumitelný a logický předpoklad - jedinou zemí, kde nemůže nastat barevná revoluce jsou USA, protože tam nemají ambasádu USA.

Jenže svět jde nezadržitelně vpřed a co bylo včera nemožné, stává se dnes realitou. Něco mi říká, že ta správná show právě začíná, myslím, že bychom se měli v bezpečí domova pohodlně usadit v křesle a držet si klobouky.

1/ Testovanie versus očkovanie - zase dvojitý meter vo vyhodnocovaní!

(zrelé na Norimberský tribunál č.2)

Ako sa dá zneužiť nechutným spôsobom dvojitý meter pri testovaní, resp. očkovaní?

Nahromaděné důkazy zcela nasvědčují tomu, že covid je instrument, jehož účelem je eliminovat lidskou autonomii a učinit z konceptu svobody vulgární slovo, neboť svoboda vám způsobí onemocnění covidem a smrt.

Přestože dějiny nejsou vždy výmluvným vodítkem, mohou být užitečné. Avšak ve chvílích naplněné důvěry se neohlížíme na dějiny a Cleo je zapomenut. Nový svěží začátek může negovat pohled do minulosti. Poté, co se objevila nečekaná zpráva, že soudkyně Vanessa Baraitserová zablokovala vydání Juliana Assangeho do Spojených států kvůli porušení zákona o špionáži z roku 1917 a proniknutí do počítačů, jeho právní tým a podporovatelé získali větší jistotu. Zbývalo jen požádat o kauci, podívat se, jak bude Assange bezpečně v náručí své rodiny, a čekat na další krok dotčených amerických úřadů.

Skutečný majstrštyk se v první den Nového roku vydařil redaktoru ČT Přemyslu Čechovi, když svůj dopolední historický pořad o jakési osobnosti z doby posrpnové normalizace zakončil těmito slovy: „Od tohoto okamžiku měla (myšlena ona zřejmě tehdejším režimem postižená osoba – pozn.LM), v televizi samozřejmě utrum“. Docela jako by netušil, že oním výrazem „utrum“ se dotýká čehosi, co je mnohem choulostivější pro současnou ČT, jež ho zaměstnává, než pro jakoukoli televizi jinou či předcházející, a to proto, že to do své odpornosti dorostl „utrum“ teprve až se setkal s licoměrností. Přesněji pak s oním krásným a povznášejícím slibem z kodexu České televize, ve kterém tato vyhlašuje, že „chce být fórem pro veřjnou diskuzi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“, zatímco ve skutečnosti tato současná ČT dává prostor jen názoru jedinému, a ke všem názorům ostatním se chová jako ten nejzavilejší kádrovák a násilník. Což nejpřesvědčivěji předvádí svým výběrem hostů, které si do svých studií zve, k čemuž lze poznamenat to, že právě hosty u diváků nejoblíbenější a nejrespektovanější už dnes nezve. Jednoho krásného dne si je prostě zanesla do svého černého seznamu a od tohoto okamžiku už oni a ČT přestali mít cokoli společného.